Nine

Rob Marshall ví, jak ženám snížit sebevědomí a pánům zvednout… ehm… mandle? :o) Vystoupení dámského hereckého osazenstva ve spoře oděných kostýmech s dokonale sexy postavou jim může žena jako já jedině závidět, ale zároveň to může být motivací a pány uspokojit(?) Takže mě každé jejich číslo připadalo dokonalé, páč prkno jako já (když nejlépe rozpohybuji svůj zadek, když mě svědí :o) nemá velké nároky na taneční kreace :o) Se zpěvem to mám podobné, takže i když mě písničky neučarovaly, hlasy totálně :o) Bohužel ale příběh pana Maestra je propadák celého filmu. Já osobně nedokážu sympatizovat s někým, kdo není ani trochu příjemný či charismatický? Bože co na něm ty ženy viděli? Peníze, sláva? Fuj ale! :o) Takže jsem se v nemuzikální části filmu lehce nudila. A když se snažím vzpomenout na nějakou scénu, nenapadá mě nic jiného než http://www.youtube.com/watch?v=foqgaD6-ERI nebo http://www.youtube.com/watch?v=6jTBjlAWbmk&feature=related nebo http://www.youtube.com/watch?v=jT0zb47bR50&feature=related . O čem to tedy svědčí? (23.06.2010)

Pokud se nemýlím, jedná se o variaci na tvůrčí i osobní krizi Felliniho 8 1/2, který mě kdysi zanechal samotnou se svými rozpaky... Zhudebněné hledání cesty ven zaujalo mnohem více, než jsem si zprvu dokázala přiznat - méně absurdní, správně dramatické, hodně atmosférické, propletené černobílými vzpomínkami, ozvláštněné kompilací útržků Felliniho filmů a místy italštější než Itálie. Bezesporu největší oživení má na svědomí hudba a divadelní aranžmá, hned v závěsu se však plouží nahrbený, rozervaný a zoufalý Daniel Day-Lewis, obklopený nádherou hollywoodských žen (které v každém výstupu dokazují, že jsou skutečnými herečkami) v úžasných scénách, jimž vévodí Be Italian, My Husband Makes Movies a Cinema Italiano. Nějak se nebojím ten film nazvat zážitkem... (11.07.2012)

Notoricky ulhaný záletný režisér Guido Contini však nemá nejmenší tušení, o čem bude jeho nový bombastický film Italia a Rob Marshall mi se svým kouskem Nine připadal podobně připravený. Natočil několik nevýrazných, umělecky natočených hudebních čísel, zpívaných polonahými celebritami, a propojil je trampotami režiséra Guida, jehož chtíč bloudí meži manželskou postelí, temperamentní milenkou a barovými náhodami. Ač mi svůdné děvy stále ještě způsobují neplánované napínání kalhot, tak v tomto provedení bez obtíží zvítězil spánek. (08.11.2010)

Jasnej čtyřfázák. První fáze, umělcova tvůrči prázdnota, druhá fáze, umělcovo dětství, třetí fáze, umělcovi představy v podobě muzikálových scén a konečně fáze čtvrtá, umělcovi trable s babama. Samozřejmě s takhle svůdnou holčíčí partou, jaká je v tomhle filmu by měl trable i homík v důchodu. Nicméně všechny čtyři fáze se snažili hrát hlavní roli a to byl právě klíč úrazu, protože jedna fáze vytlačovala druhou, tak dlouho až vznikla fáze pátá, divaková emoční prázdnota. Herecký výkony moc chyb neměli, ale bohužel čtyři fáze Nine prostě zavraždily. Původně jsem nechtěl vyvyšovat jednu ženu na úkor druhých, protože všechny herečky co hrají v Nine jsou nádherné a talentované a třeba šarm Sophie Loren je neuvěřitelný, ale nemůžu si pomoc. Při pohledu na Penelope Cruz lituju, že nemám víc očí,abych jí úplně vykoukal. Tak je tak sexy, že z toho snad umřu. (18.03.2010)

Zkoušeli jste někdy narvat hlavu do televize? Jestli ne, tak vám rovnou povídám, že to bohužel nejde. Když svoje sólíčko spustila Penelopka, snažil jsem se do telky nacpat celej i s otevřenou flaškou koňaku, ale nakonec jsem byl donucen pouze trpět při pohledu na taneční čísla, která bych si vzal hned po promítačce jako druhou věc na pustý ostrov. Zaslechl jsem, že ve filmu prý hraje i Daniel Day-Lewis; sorry, kámo, já tě prostě neviděl... (06.02.2013)