Tri sezóny v pekle
Drei Jahreszeiten in der Hölle
3 Seasons in Hell
Režie:
Tomáš MašínScénář:
Tomáš MašínKamera:
Karl OskarssonHudba:
Filip JelínekHrají:
Kryštof Hádek, Karolina Gruszka, Jan Kraus, Martin Huba, Ľuboš Kostelný, Táňa Pauhofová, Miroslav Krobot, Matěj Ruppert, Kristýna Janáčková, Jiří Bábek (více)Obsahy(1)
Režisér Tomáš Mašín se ve své filmové prvotině inspiroval životními osudy básníka E. Bondyho. Téma ztracené literární generace v čase připravovaného komunistického převratu a prvního politického procesu totalitního režimu se vyjadřuje k otázkám vztahu umělce a společnosti i k zločinům, které komunismus vědomě na české kultuře páchal. Mašín nevypravuje životopisný film, ale vytváří vlastní postavu tvůrce, jehož životní hybnou silou je provokace a vzpoura i odpor ke všem ideologiím a ustáleným životním konvencím. Přes tuto svou fiktivní postavu tak vykresluje pozoruhodně autentický obraz let 1947–1949. Hlavní osou filmu je milostný vztah dvou silných individualit - rebela a básníka Ivana a o několik let starší, vyzývavé, životem protřelé Jany. Jana a Ivan tvoří svým způsobem tragikomický pár žijící v šíleném tempu, bez odpovědnosti a myšlenek na zítřek. Ivanovo peklo představuje nejen jeho zjitřená básnická představivost a tvůrčí hyperaktivita, ale právě Jana, jejíž inteligence a hédonistický styl života zažehnou v Ivanovi plamen skutečné vášně. V hlavních rolích hrají Kryštof Hádek a polská herečka Karolina Gruszka, představitelka jedné z hlavních rolí filmu Davida Lynche Inland Empire. (Česká televize)
(více)Recenze (526)
A to už se tehdá dělaly lihovky? ()
V době uvedení do kin provázely snímek rozporuplné reakce od nadšených ovací až po výrazné rozpaky. Přiznám se, že jsem Mašínově prvotině příliš nevěřil a tak jsem se filmu tehdy vyhnul. Přišel čas dohnat resty a dostavilo se víc než příjemné překvapení. Tři sezóny v pekle jsou především pečlivě a poctivě natočené - taková profesionalita spojená se solidním rozpočtem nebývá u nás zvykem. Je sice pravda, že jsou možná až příliš učesané a osobně bych byl radši, kdyby byly víc surreálnější a provokativnější (Bondy by mě jako měšťáka měl s prominutím víc "srát"), ale Mašín se zkrátka a s ohledem na malý trh i správně rozhodl udělat film pro širší vrstvy diváků, které osudy a dílo tohohle enfant terrible české kultury zas tak moc nezajímají. Shoduju se s pohledem Marigolda - kvalitní film, který sice není na čistých 5 hvězdiček, ale který by měl být v červené barvě a tak v tomhle případě rád zaokrouhluji nahoru. Už pro přítomnost charizmatické Karoliny Gruszky, která do puntíku splňuje moji představu Bondovy osudové ženy, která dokázala své okolí a především muže stále udržovat na prahu šílenství. Jo, pro takovou se dá umřít, ale raději od ní utíkat hodně daleko... Celkový dojem: 90 %. ()
Zpravidla patřím mezi tu menšinu, která nové české filmy nezatracuje jako jiní již z principu, ale v tomhle případě musím bohužel udělat výjimku. Tak velké zklamání jsem nečekal. Prvním kamenem úrazu je totálně nesympatický hlavní hrdina, drzý spratek, exhibicionista, nefachčenko, rádoby básník s hloupými (ne) verši, neustále žvýkající to své žváro, snažící se žít nekonvenčním a nezávislým stylem života umělce (ale bez pomoci ostatních by si ani neškrtl). Po celou dobu filmu jsem se k němu snažil najít cestu, ale nepodařilo se mi to. Ani jeho nespoutaná milenka mi k srdci příliš nepřirostla. Alespoň, že zde byli ve vedlejších rolích solidní Kraus, Krobot, Huba a Pauhofová, kteří mě jako herci nezklamali. Příběh také nebyl nic moc, až směrem ke konci začal být trochu zajímavější, ale mnohdy mi přišel docela mimo realitu (ti 2 ptáčci měli z pekla štěstí, že je nezavřeli do klícky hned ze začátku). Technická stránka špatná nebyla, ovšem ta občas lehce zamžená kamera mě docela rušila. A jestliže někomu smrdí přemíra hoven v Menzelově filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, tady by se jimi měl udusit. Dělám to nerad, ale víc než na 2* tenhle film opravdu nemá. ()
„Reklamu na hovno dnes v telke dávajú, každý z nás spozornie len čo zbadá ju..“ Mašínův debut lze rozdělit do dvou, na tuzemské poměry nadprůměrnou formou protkaných, částí. V první bohémský a účelně nesympatický floutek Ivan Heinz příživnicky básní životem, načež je ve druhé pohlcen historicky nechvalně známým obdobím hluboké mysofilie, aneb: "dandy, ó, dandy, osmačtyřicátý je konec srandy." Pominu-li skutečnost, že Hádek do své role nedorostl (nebo ji přerostl ?) a Huba mu opakem jeho velkohubosti dává herecky přes hubu, vidím hlavní nesoulad v tom, že autor se sice po vzoru hlavního hrdiny snaží "jít svou vlastní cestou", ale jaksi zapomněl na chování nespoutaného básníka, který se mylně nespolehne na rozum místo citu. Nehledě na to, že točit o boji individuality proti jakémukoliv systému z pozice reklamního klipaře a k tomu za 80 míčů, mi přijde jako kapánek pokrytecký počin. „Možete ho zohnat´ len pod rukou, nádherne hovno z hor (Kavčích)..“ ()
Skvěle natočené i zahrané, ale ne-zas-tak-úžasný příběh a dabing zahraničních herců na dokonalosti ubírá víc, než by si tvůrci přáli. Přesto milé překvapení a spolu s Protektorem jasný adept na český film roku. Kam se hrabe rakovinotvorný Normal. ()
Nevím, jestli to bylo mým handicapem, že jsem neslyšící. Ale já rozumněl snad jen polovině dialogů. Vše kde se mluvilo a hrála zároveň hudba, šlo mimo mě. Vůbec jsem nedokázal pochytit slovo. Stalo se mi po poprvé, kdy jsem měl takový problém. Jinak u ostatních českých filmů jsem rozumněl všemu. Snažil jsem se odezírat ze rtů, ale u Karolíny Gruszký to fakt nešlo. Mluvila jinak a někdo ji předaboval. Po ostatních stránkách se mi film líbil, ale počkám si na DVD verzi s titulky, ať můžu pochytit úplně vše do posledního slova. ()
Osudy levicové nekomunistické inteligence na přelomu čtyřicátých a padesátých let jsou prakticky neznámou oblastí-bílým místem našeho historického poznání a tím spíše i veřejného povědomí. Rozporuplná, až bizarní osobnost před časem zesnulého filozofa a slovesného umělce Zbyňka Fišera, známějšího pod pseudonymem Egona Bondy, představuje žádoucí průnik do životního stylu této nonkonformní komunity, která tvoří přímý spojovací článek mezi rovněž levicovými avantgardami dvacátých a třicátých let a kreativním světem literatury a malých divadelních scén rovněž rychle zapomínaných let šedesátých minulého století. Snaha bondyovské generace romantické antikapitalistické subkultury o vlastní životní styl se záhy střetá s drsnou praxí nastupujícího komunistického režimu i dusným mezidobím počínajících padesátých let a v Bonnově i Janině postavě upadá do svébytného bezčasí, prokládaného občasnými výpady do civilizace Bonnova otce či známých z dřívějška. Vystižení a přesvědčivé promyšlené budování tohoto světa ve výpravě i scénáři je jednoznačným úspěchem mladého autorského týmu. TŘI SEZÓNY jsou vedle PROTEKTORA dalším nesporným českým filmem roku. Kvalitou filmové řeči, propracovaností scénáře, pozoruhodnou zralostí a úrovní výkonů protagonistů, z nichž nejvýrazněji na sebe upozorňují v titulní úloze Kryštof Hádek, který zde dosahuje svého dosavadního uměleckého maxima, pozoruhodná a žensky třpytivá Karolina Gruszka i navenek svou uměřeností méně efektní, o to však v podstatě pronikavější Martin Huba. Neobvyklou, precízně zvládnutou úlohu zde ve svém levicovém kritikovi (na mysli vytane osobnost Karla Teiga) profesionálně podává věčný televizní causer nepodbízivého vtipu Jan Kraus. Díky tomuto zázemí si mohou autoři dovolit odstínění charakterů a osobností i v postavách represívního aparátu a přesvědčivé scény Bonnovy záchrany před hrůzným osudem jeho literárního učitele. Pro mladou a střední generaci je ovšem film kontextovým oříškem: pro jeho plné pochopení potřebuje alespoň základní vědomosti o dávno zašlé době, nutné pro odstínění jednotlivých období a subobdobí, jejichž mozaikou TŘI SEZÓNY jsou. To není výtka, to je nepodjatá konstatace stavu a možností naší doby. Lesk a přednosti TŘÍ SEZÓN pak vyniknou ještě přesvědčivěji a průkazněji. ()
3 sezóny v pekle mi nápaditě připomínaly Nesnesitelnou lehkost bytí, Kryštof Hádek mi zde připomínal jakousi chlapeckou verzi Katharine Herfurth a Karolina Gruszka zase Evu Green:) Tento film měl potenciál k tomu stát se mistrovským dílem, měl k tomu téměř všechny předpoklady. Výborné zpracování, povedený vizuál i dobová atmosféra, dobré obsazení. Všechny kvality filmu se však zasekávají na příběhu. Měla jsem pocit, že byl zpracován velmi nenáročně, jednoduše, bez nějakých zvratů, dramatizace či čehokoliv, co by děj posunovalo kupředu. Nedělo se zde téměř nic, co by vytvářelo nějakou zásadní stavbu příběhu, rozvíjelo ho. Myslím, že 3 sezóny v pekle měly rozhodně navíc. Takto se sice jedná o kvalitně natočený film, po jehož zhlédnutí ve Vás však nezůstanou jakékoliv silné dojmy. ()
Opravdu vynikající, stejně jako Protektor. Že by se blýskalo na lepší časy? "Můžu si šáhnout?" Jj, to jsem si vždycky přál říct:) ()
Nesnesitelná lehkost bohémova žití v a-moll. Žádné peklo neexistuje, jen lidé si vždycky nějaké vytvoří, aby si svůj životní neúspěch mohli vymáchat v něm a utéct před vlastními problémy a omyly. Prvotní pozérství je postupně utopené ve vzdoru a anarchii, aby nakonec zemřelo v rozplynuvším se snu. Na jehož místo se tlačí tvrdá realita, kdy život už není iluzí, nýbrž bojem za vlastní ideály. V letošním roce se objevily tři velice silné české snímky, Normal - experimentální stylizovaná hříčka, Protektor a nyní 3 sezóny v pekle se skvěle působící psychologií a prokreslením jednotlivých postav. Skoro se chce zvolat:„3 sezóny v pekle a bezmála dvě hodiny v kinematografickém ráji“. Mašín je jako malé dítě hrající si s detaily a vytvořil tak soběstačnou vizi poválečné Prahy. Kdy jakoby vzal staré pohlednice a jednu po druhé převedl do filmu a umě je zakomponoval do bondyovského příběhu. Každé okýnko filmu ukazuje jednu skvěle nasnímanou momentku - pohlednici z poválečného pekla zabalenou do dusivě tísnivé atmosféry, spolu s kterou se v každém záběru snoubí surreálná hra se světly, stíny a duševním rozpoložením jednotlivých postav. Celý film je řemeslně dokonale zvládnuté a vypiplané dílo s odzbrojující prací s komparsem. Poslední hvězdička je za vynikající polskou „Evu Green“ Karolinu Gruszku a za použití osudové Gymnopédie No.1 Erika Satie. Že by nastal nový úsvit českého filmu? Special thanks Chlupis. silných 8/10 ()
V kontextu se stejně starým Protektorem jsou 3 sezóny v pekle diváčtějším a, dejme tomu, smysluplnějším filmem. Ovšem v kontextu naprostého vylhaného braku, který jen prohloubil propast mezi Protektorátem a Třetí republikou. 3 sezóny v pekle jsou nejnovějším příkladem nejtěžšího kamene úrazu v recepci vnímání historie po květnové revoluci našimi současníky. HOVNO bylo povýšeno na prvního novodobého teenagera, zapomenuty byly potápky a bedly. Nikdy se už patrně nedočkám rovnosti mezi frustrací z heydrichiády a Února, nadále budu jen žasnout nad tím, jak lze současně vyložit konec 40. let, protože to je doba, kdy začalo něco, co pominulo celkem nedávno, ale doba do roku 1945 už zřejmě nebude nikdy akceptována jinak, než jak ji očernili noví rudí protektoři. Přátelé, tohle je myšlenkové fiasko ve třech aktech zabalené do solidního filmu, který kupodivu funguje, ale výlučně na bázi nereality. Zkrátka a jednoduše, byl nám odepřen rok nula... Po letech od Tmavomodrého světa jsem se dočkala Hádka v roli, která mu sedla a opět se stal dominantním mezi současnými koloušky, kteří tu a tam mají možnost si i zahrát, ne jen existovat z minulých úspěchů. Kraus si v tom nejlepším slova smyslu vzpomněl na své původní povolání a nebavil, ale zaujal. Martin Huba nezklamal svou již dříve mnohokrát potvrzenou vysokou laťku, Kostelný a Krobot pro jednou neurazili, zbyteční byli jen tací úrovně Rupperta, Pauhofové a Kerestešové. Cením si výkonu Karoliny Gruszké, nikoli ale jejího dabingu. A soundtrack je půvabný. Takže jestliže má český film budoucnost, tak jedině v koprodukci, sám na to už nemá. #kinobus ()
Rôsol. Je to glejovitá hmota z organických látok na konzervovanie a úpravu pokrmov. Úlohu rôsolu zdatne plní aj tento artefakt. Prirodzeným pokrmom je literárne, hudobné a divadelné dielo Egona Bondyho. Tento pokrm sa kadejako dochucuje a konzervuje aby bol stráviteľný pre široké masy. Výsledný produkt má podobu synteticky všeobecne prijateľnej želéovito-amarounovej kultúrnej potravy v podobe filmov ako Tri sezóny v pekle či Nežný barbar. ()
Z tohohle filmu mi v paměti zůstane akorát skvělý Hádek, Karolina a kamera. Víc nic. 50 %. ()
Jeden svérázný rebel, který je ale víc prachobyčejným frackem, který by jednu zasloužil. Jedna nepříliš pevná dramaturgická ruka. Jedna výborně napsaná ženská role, skvěle zahraná Polkou Karolinou Gruszkou. Jedna příjemně jistá režie. Jedna řemeslně výborná technická stránka filmu. Jenže horší příběh, horší uchopení konfliktů a vlastně prakticky žádná scéna, která by chytla za srdce!! Viděno optikou tuzemského diváka ale určitě nadprůměr.. ()
Není třeba hned hypovat kvůli tomu, že to bylo zdarma :o) Nicméně velmi nečeské a nečekaně dobré to je - kamera, výprava a evropský look přebily průměrný (ač neobvykle podaný) příběh. Viděna zkušební projekce. ()
Místy děsivě trapné, myšlenky výhradně polopatické ale dosti účinné a dobré (obzvláště konec), výprava velmi solidní. Mám tak nějak rád, když z českého filmu cítím aspoň trochu vysokorozpočtovosti a snahu o něco jiného, jakousi "mezinárodní kvalitu", nebo jak bych to řekl. Navíc mi je sympatické i to, o jaké době snímek vypráví, příběhů z té doby jsme moc neviděl. A ta hlavní postava, takový idiot, kterého musíte nenávidět, obdivovat, milovat i nechápat....zajímavý. ()
Vesměs stejná liga jako Protektor. U obou jsem oceňoval "evropskou" formální úroveň, u obou jsem měl pocit přehypovanosti a u obou jsem nedokázal přijít na to, o čem vlastně vyprávějí a jak se staví ke svým hrdinům. Ve 3 sezónách v pekle se sice několikrát zmiňuje revoluce, rebélie, nutnost vytrhávat lidi z konformity a "načechrat jim to jejich prděníčko", ale film sám je paradoxně zcela šablonovitý, neprovokující, předvídatelný a nepodněcující k přemýšlení. I sám Ivan Heinz je velmi otřelým a úsměvně prefabrikovaným (arche)typem provokujícího rebela s dobrým srdcem, jehož vnitřní dobrota a touha po "kýčovitých" hodnotách jako je láska je nám ve filmu neustále připomínána. Dokonale banální je pak i způsob prezentace jeho rebelantství vůči buržoazii a maloměšťáctví. Neustálé pokuřování a pití alkoholu? Citace zahovněných Bondyho veršů? Svlékání se v luxusní restauraci a křičení "masturbováááát"? Nuda. ()
Láska je kurva, to je mi známá věc -- Natrefit na ní můžu při toulání se Prahou -- Zkouším ji slovy vojet, vošálit -- A ještě ten večír vidět nahou -- A pak ji píchám, píchám dokud můžu -- Nezapomínám, že jde vo vobyčejnej chtíč -- A než uslyšíš ráno cinkot tramvají -- Tak věz, že já už budu dávno pryč. Ne, tohle není Bondy, i když jsem se jeho poezií inspiroval. A stejně tak jsem si do té mé rychlokvašky se slovy vypůjčil něco z filmového Ivana Heinze .. prostořekost, namyšlenost, drzost. 3 sezóny v pekle jsou zajímavou výpovědí o době nástupu komunismu, o první velké lásce a také vyprávěním o prapodivných ideálech, které brzy vzaly za své .. ()
Nesedl mi Hádek jako básník. Životopisné zfilmování Ivana Heinze. Čekal jsem něco lepšího a znovu bych sledovat nepotřeboval. Slabý odvar. ( Hodnocení: 4/10 ) ()
Související novinky
Tomáš Mašín se opět vrací do minulosti
Téměř 5 let od uvedení svého ceněného celovečerního debutu 3 sezóny v pekle (11 nominací na cenu Český lev) začal Tomáš Mašín natáčet svůj druhý celovečerní film. Přední český tvůrce reklam hned po… (více)
Vysoko ční Heinzovy morální zásady nad komunistickým režimem aneb 3 Bonnovy kruhy Hovna. „Věc je jednoduchá jak slunce. Potřebujeme dvě krabičky od sirek s blechami – ty jsem byl dokonce ochoten dodat gratis – naočkovanými všemi prevítskými mory světa… a moji agenti z lásky vypustí ty blechy při manifestaci 7. listopadu pod tribunou na Rudém náměstí. Vznikne sice nějaký ten počet epidemií, ale blechy přeskáčou samozřejmě zaručeně i na tribunu a skočí i na maršála Stalina, na maršála Vorošilova, na soudruha Beriju i na soudruha Molotova a další.“ [==] Film vznikl podle námětu S. M. Blumfelda (vl. jménem Lubomír Drozd) na základě autobiografie významného českého básníka, filosofa a iniciátora hlavní vlny českého undergroundu Egona Bondyho Prvních deset let. Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer, zde líčí nelehký život v období let 1947-1957. Film z knihy vymazává období 1950-1957 a zabývá se pouze léty 1947-1949, pravděpodobně těmi třemi sezonami v pekle, kdy sílí komunistická moc a následně přichází její nepřerušené čtyřicetileté vládnutí. Hlavní hrdina Ivan Heinz, pozdější Emanuel Bonn (Bondyho předobraz) v podání Kryštofa Hádka se jako sedmnáctiletý mladík rozhodne přerušit studium na gymnáziu, opustit otce, bývalého důstojníka československé armády (Martin Huba) a vydat se na bezstarostnou a vzrušující uměleckou dráhu básníka, na které se seznámuje s významným literátním kritikem Viktorem Lukasem (Jan Kraus) především ale se svobodomyslně smýšlející Janou (Karolina Gruszka) s níž plánuje útěk do Paříže. Do této základní a vlastně i jediné dějové linie Mašín vkládá jednotlivé vsuvky; ať už zvukové a obrazové (Hádkovo předčítání Heinzových respektive Bondyho veršů) nebo informativní grafické (sytě červeně zobrazený rok, který ve filmu právě probíhá). [==] Narativní struktura není příliš komplikovaná, děj je vyprávěn striktně chronologicky, což vychází ze samotného názvu filmu. I když, co vlastně jsou ty 3 sezóny v pekle? Peklu se nejvíce může blížit až závěr snímku, kdy je Heinz vyslýchán bezpečnostními složkami a následně uvězněn, proč ale ty 3 v názvu? Nebo snad peklem můžeme nazývat Janin byt, kde se milenci tak často schází, a jenž pro ně tvoří jakési soukromé universum, úkryt před režimem, doslova determinuje jejich budoucí vztah. Je velká škoda, že se o Heinzových motivacích, ačkoli je nadšeným levicovým přívržencem („ať žije revoluce!“), přímo z filmu příliš nedozvídáme. Konvenčímu divákovi, který s Bondyho životem a dílem není v širším rozsahu srozuměn, tak může především první polovina splynout v několik málo byť velmi sofistikovaných záběrů-sekvencí islandského kameramana Karla Oskarssona. Záběry často nemají informativní hodnotu a označit je můžeme pouze jako „prožitkové“ (Hádek při potažení z cigarety, surrealistické záběry na oba milence atd.), jakoby první část filmu byla naračně vyprázdněná a sdělovala divákovi prosté: „Zatím se tady nic neděje, jen prožívejte tu atmosféru.“ V druhé polovině je konečně znatelný náznak zápletky, která nepřichází samotným jednáním postav, ale skrze revoluční dějinné události v roce 1948. [==] Můžeme jen hádat do jaké míry je Ivan Heinz věrným vyobrazením Egona Bondyho. Z filmu není jasně zřetelné nakolik jsou Heinzovy levicové názory a bohémský způsob života mladickou nerozvážností a manýrou a nakolik promyšleným názorem a postojem. To ví pouze samotný Bondy, od kterého se to bohužel již nedozvíme. Tomáš Mašín prezentuje na první pohled sofistikované dílo, při tom bližším si pozorný divák všimne, že jde spíše o téměř dvouhodinový kamerově propracovaný reklamní spot. Není to příliš pozitivní zjištění o filmu, který vznikl v česko-slovensko-německé koprodukci s mnohamilionovým rozpočtem a vcelku významným mezinárodním obsazením. () (méně) (více)