Single Man

Dosť si zakladám na tom, aby film nielen vyjadroval, ale aj vyzeral-to popierať nemienim. Napriek tomu som naklonený aj výtvorom, ktoré sú tzv. esteticky holé-teda nedbajú na svoj vzhľad a sústreďujú sa v prvom rade na minuciózne zachytenie (ku príkladu) existenciálnej problematiky. Avšak prípady v ktorých dochádza k súladu krásy vonkajšej s tou vnútornou sú proste k nezaplateniu. Posledné vety naznačujú, že práve "Single man" by mohol byť tým nezaplatiteľným produktom dosahujúcim žiadaný rezultát. Veru, neni to tak a na rovinu-mrzí ma to. Obyčajne prežívam rôzne modely sugestivnych spomaľovčiek, plačlivých husľových variácií, meniacich sa rastrov, fascinácií detailom, retrom, motívom, ale aj keď ma tieto blahé pomôcky/priority dokážu privádzať do rozpakov, ich prehnaná početnosť chtiac-nechtiac škodí. To priamo súvisí aj s nedodržaním si zdravého odstupu debutanta Forda, ktorý ešte (logicky) nerozozná únosnú mieru v správnom/vyváženom prerozdeľovaní/dávkovaní vyjadrovacích prostriedkov a myslí si, že keď do svojej senzibilnej výpovede naperie všetko pod tlakom (respektíve hromadne), tak automaticky dosiahne akési emočné rozpoloženie. Pri nezávažných témach takéto pokusy nevadia-oživia ich, pri závažných áno-zastrú ich, ale kladné prijatia chápem a všetkým (aj Tomovi) ich nesmierne prajem. U mňa to však škrípe, pretože od slzopudného a rozcíteného defilé vyžadujem čosi viac, ako len koncentrovane načančaný, vierohodne skompletizovaný reklamný spot s pár lapidárnymi zábleskami. Plus, k akademicky vycíbrenému výkonu Colina Flirtha si kvôli všadeprítomnej "Gucci" nažehlenosti vzťah nevytváram, o skutkovom preukázaní právoplatnosti súžitia dvoch rovnakých pohlaví ani nepolemizujem-nato je to príliš povrchné a ako bolestný príspevok o strate partnera, následnej osamelosti so samovražednými sklonmi to usilovne háji svoje farby a zasahuje ma presne mierenou ranou. Kiež by ta rana bola hĺbková a nebol to len gumový projektil. (15.03.2011)

Není nad dramata, které z počátečního slibného příběhu vykřesají dokonale uvěřitelný a psychologicky hutný vhled, se kterým se ztotožní každý z nás. Protože stejně jako George máme všichni strach a stejně jako on jsme všichni součástí nějaké více či méně viditelné menšiny. Právě klíčový monolog hlavního hrdiny z úvodu dává vědět, že tohle hledání, podpořené překvapivě přesně padnoucím Firthem a Korzeniowského srdce lámající hudbou, tne do živého bez okolků. Onu přímočaře dokonalou barevnou hru emocí, kterou Grauova kamera bere až na samou hranici, by Single Manovi mohly závidět mnohem ambicióznější pokusy. (04.12.2017)

Téměř k dokonalosti vytříbený vizuální zážitek, kterým velmi vybraně debutuje Pán Stylu (a zosobněná výkladní skříň úspěšných gayů) Tom Ford. Jistá "estetická" ruka a velká spousta nápadů však téměř způsobily, že vynikající Colin Firth byl utlumen luxusními dobovými kulisami, rekvizitami a doplňky. Nebýt jedné scény bez zvuku a jedné scény s tancem a následným křikem, hrálo by nitro profesora Falconera (o které ve filmu jde) bezvýhradně druhé housle a duší filmu by se stala jeho stylizace. Říkám rozhodně ano, takovýchto filmů je také třeba, ale má-li pan Ford dál točit a má-li takto nastavený svůj rukopis, asi se nebudeme setkávat příliš nadšeně (byť zájem PODÍVAT SE určitě mít budu...otázka je, zda to bude stačit, protože film pro mě není jen o obrazech). Pokud je forma Single Mana dána tím, že bylo třeba nějak uchopit velmi niternou předlohu - kterou jsem nečetl - pak je rozhodně třeba před režisérem smeknout, i když cestou k cíli tak nějak učinil sám sebe nejvýraznějším prvkem svého díla a... ne snad promrhal možnosti nabízené mu extrémně schopnou hereckou sestavou, ale rozhodně způsobil, že si herecké představitele můžete velmi snadno zapamatovat jen jako prosté protagonisty působivé reklamy na eleganci šedesátých let. Překvapivě ne úplně jistých 80%. PS: Vypadat na kraji padesátky tak jako Colin Firth zde, začnu se tím živit...navzdory orientaci jím hraného hrdiny jde o jednoznačný slintací objekt pro dámské publikum. PPS: Rozhovor se španělským Jamesem Deanem na kapotě Mercedesu v západu slunce před obřím plakátem filmu Psycho je nezapomenutelný;) (28.07.2010)

Mohol by som si povzdychnúť: Predvčerom film o démonoch, včera o homosexuáloch, čo ma čaká dnes? Lenže v tých zážitkoch je veľký rozdiel. Keď z Constantine odstránim démonov neostane takmer nič, pretože výkony Keanu Reevesa a Rachel Weisz sú iba štandardne dobré. Ak by som však vyextrahoval homosexuálny motív zo Single Mana, získam nielen vynikajúci film o osamelosti, ale aj film s neuveriteľným výkonom Colina Firtha a prenádhernou hudbou, pri ktorej som chvíľami privieral oči, aby som si ju vychutnal. Lenže homosexualitu z tohto filmu vyňať nemožno, pretože nie je prítomná iba v príbehu, ale aj v jeho celkovom výtvarnom poňatí. A to je bariéra, ktorá je pre mňa neprekonateľná. (31.07.2012)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)