Ano, šéfe!

Pohlreichova kouzelná pusinka. Budete potřebovat: pohled hyeny, tvrdou upřímnost, pár sprostých slov, které budete opakovat, kuchařský um, cit pro různorodá prostředí a možnosti, zabijácký úsměv a málo vlasů. Postup: 50 minut dlouhá příprava je především závislá na mixování slov od kuchyňské až po sprostou klasiku, kterou zasypáváte mučené pracovníky/majitele. Když se zvedne pěna, je nutné posypat trochou kakaa. Výsledek: Poučení o tom, jak se to v Česku dělá blbě a jak na vás nemá přijít hygiena s pokutou. Pokud jste opravdu dobří, dostanete i krásnou podobiznu na vstupní dveře. (22.12.2009)

Překvapivě hodně kvalitní a zajímavý pořad, asi nejzajímavější co kdy Prima měla. To ale není dvakrát těžké, když se člověk koukne na ty další zrůdnosti co Prima vysílá. Originál sice neznám, ale tenhle pohled do českých restauracích mě po pár dílech zatím hodně baví, Zdeněk Pohlreich hláškuje a s vedením restaurací se fakt nepáře. Jistě pár chybiček by se našlo, ale i tak je to na Primu nadlidský výkon a mně ta hodinka vždycky příjemně uteče. Snad to vydrží. (22.03.2009)

"ČÍNSKÝ NUDLE, TO JE POCHOUTKA." - "A TO JAKO ŘÍKÁTE KOMU?" Revoluční reality show nekompromisně ale s vtipem odhalující katastrofální (práškový) stav takzvané české gastronomie, revoluční speciálně v téhle zemi, kde se může nadávat, ale nesmí kritizovat. ANO, ŠÉFE! je one man show Zdeňka Pohlreicha, energického hláškaře s vlastním svérázným slovníkem a s darem říkat věci na rovinu, ale s výjimkou totálních blbců a diletantů (viz. druhý díl) si tím lidi neznepřátelit, ale získat a inspirovat a diváky pak naučit, aby chtěli víc. K tomu dynamická kamera a střih a nevlezlý hudební podkres, žádné popiny, které textově "vtipně" korespondují s děním jako třeba v SOUBOJI V TĚŽKÉ VÁZE. Po skvělých prvních dvou dílech sice přišlo několik, kdy se na můj vkus až moc poplácávalo po zádech a všichni byli hrozně v pohodě, nikde žádný konflikt, ale záhy se to zase rozjelo, i když se řeší de facto stále to samé (nezkušené vedení nekomunikuje se zaměstnanci, kašle se na reklamu, předimenzovaný nevyhraněný jídelní lístek, vaření z prášku). Vynikající pořad, jen tak dál. (28.04.2009)

„Dej mu na to dvě okurky, debilovi.“ Pohlreich pôsobí brutálne, ale oproti Gordonovi Ramseymu je to včelička medonosná. Pomaly ma až dojala jeho postupná premena. Keď si pozriete a prvé a posledné časti, je zmena markantná. Mne osobne sa veľmi páčil jeho postupný príklon k "feel good dědkovi", ktorého už nebaví len kritizovať a ísť do konfliktov, ale chce byť skôr nápomocný radou a skúsenosťou, čo samozrejme bolo v show prítomné od jej počiatkov, ale vtedy sa predsa len uprednostňovali kontroverznejšie prípady. Bavia ma jeho hlášky, bavia ma jeho rady, baví ma jeho prístup, baví ma jeho varenie. Niektoré diely samozrejme slabšie a nudnejšie, iné super, to je normálne. Niektoré temné a drsné, iné veselé a niektoré dokonca dojemné (mojím najobľúbenejším je časť zo školskej kuchyne, druhá séria, jedenásta časť). Kto má bunky pre gastronómiu, príde si na svoje. Pre mňa kult. Obrovský palec dole ale za poslednú epizódu, ktorá vôbec nepôsobila rozlúčkovým dojmom a ak o jej poslednosti nebudete vopred oboznámení, z ničoho z nej nezistíte, že je fakt záverečná. (19.11.2009)

„Studený to je... jak tělo starý ženy" Pohlreich nemá charisma Gordona Ramsaye (jehož Hell's Kitchen je v každé epizodě supercool akčním psychothrillerem) a jeho neuhlazený slovník je spíše přítěží než přínosem. Když už, ať Prima namísto neustálého vypípávání přesune pořad do pozdějších hodin. Zvolený koncept již po dvou dílech vyjevil i další slabiny – chybí nápady, které by zaručily konstatní divácký zájem. Bez dostatečně výstředních podniků či nutných úkolů, jež by majitelé museli splnit takto „pasivně“ pojatá reality-show brzy omrzí. Změníme jídelní lístek, pokáráme kuchaře, zameteme před prahem a jdem o dům dál… nuda. Navíc vyvstávají pochyby ohledně „skrytosti“ kamery při potenciálně nejlákavějším finálním zúčtování, které napoprvé vyznělo hodně do prázdna. Od věci by rovněž nebylo, zaangažovat víc profíky z oboru (druhý díl cestu tímto směrem zatím jenom naznačil). Ne, že by jim Pohlreich nebyl, akorát u něj dochází k nevyhnutelnému střetu vzájemně se vylučujících rolí televizní celebrity a člověka, který něčemu opravdu rozumí. V každém případě jde o projekt slibně rozjetý a v posuzování úrovně českých restaurací docela odvážný. Jen jestli bude dostatek odvážných restauratérů… DODATEK: Ani po měsíci se nic zásadního nezměnilo. Alespoň, že zůstaly Pohlreichovy vypečené hlody. Časem by je mohl vydat knižně: „Ta kombinace je, bohužel, trošku prdelní“ . DODATEK II: Po lepším obeznámení se s nicotnou úrovní ostatních českých gastro-pořadů, nepolevující závislácké potřebě vidět každou novou epizodu a infiltraci Pohlreichových výrazů do mého slovníku musím nakonec jít o hvězdičku výš. (13.03.2009)