Ano, šéfe!

Pohlreichova kouzelná pusinka. Budete potřebovat: pohled hyeny, tvrdou upřímnost, pár sprostých slov, které budete opakovat, kuchařský um, cit pro různorodá prostředí a možnosti, zabijácký úsměv a málo vlasů. Postup: 50 minut dlouhá příprava je především závislá na mixování slov od kuchyňské až po sprostou klasiku, kterou zasypáváte mučené pracovníky/majitele. Když se zvedne pěna, je nutné posypat trochou kakaa. Výsledek: Poučení o tom, jak se to v Česku dělá blbě a jak na vás nemá přijít hygiena s pokutou. Pokud jste opravdu dobří, dostanete i krásnou podobiznu na vstupní dveře. (22.12.2009)

Mile nekompromisní show, která se nutně neschovává za veseloučký televizní odér, ani nemá potřebu se ve finále někomu omlouvat. Zda občas nedošlo k zinscenování není podstatné, jelikož se zpětně zdá, že pořad s českou gastronomickou scénou vážně pohnul. Navíc je atraktivně natočen, skvěle ohudebněn (!) a solidně prohláškován. Zdeněk Pohlreich je řízek. "Vy nevidíte, že máte v kuchyni pneumatiky?" P. S. Každý, komu vadí v první řadě vulgarita a kritika, patrně nepochopil podstatu pořadu, kterou je pokus o nápravu ŠPATNĚ fungujících, případně nefungujících podniků. Ostatně pokud mi hospoda vynáší a má dobrou pověst, patrně ji nepřihlásím do pořadu Ano, šéfe. Co se týká vulgarity - nic pro citlivky a snoby svázaný etiketou. Pohlreich přiznává, že v každý kuchyni prostě mluví jako ve svý vlastní a všichni zainteresovaní by měli poslouchat, CO říká - nikoliv JAK to říká. Řekněme si na rovinu, že hospodská mluva je kuchařům často vlastní a jelikož má Pohlreich dostatek inteligence, charisma a zkušeností kuchařských i podnikatelských, stává se jeho mluva spíše oblíbeným trademarkem, než jakoukoliv překážkou. Btw, je zajímavý pozorovat, kolika lidem je proti srsti zaměstnanecká posloupnost a profesionalita. Věčně ublíženej a netahavej zaměstnanec je totiž mnohem větší problém, než sebesprostější slovo. (31.12.2012)

Všechny umělotiny a dochucovadla letěly oknem zhruba po třetím dílu. Jen ten ketšap jsem zazdil hluboko v lednici, Zdendo. Ostatně stejně jako ty, když se nikdo nedívá, malinko do tataráčku. Pořad jako takový je ok, to i přes někdy neskutečný ignoranty v restauratérství, kteří skončili se svářením a i tam si tvrdošíjně svěrák obkládali broskví, ovšem mezi řádky se skrývá gastroporno!!! (08.12.2011)

Všechna čest, kdo umí, ten umí. Osobitý svéráz Zdeněk Pohlreich a jeho exkurze po českých hospodách, hospůdkách, penzionech.... Přiznávám, objevil jsem ho teprve nedavno a teď zpětně " lovím " na netu starší díly, ale aby takhle netradičním a zajímavým způsobem dělal někdo pořad o vaření, to zcela upřímně smekám klobouček. Po Krausově Uvolněte se prosím a inteligentní Ebenově Plovárně, jediný " seriál na pokračování " , co splňuje přísnější měřítka a označení " kvalitní tvorba " a " nutí " diváka týden co týden usedat k Tv a s chutí si dopřávat další a další díly. p.s. Zdendo, jen do nich, ať se jim potí a lesknou ty jejich hlavičky jak psí kulky. Držím palce! (19.03.2010)

„Studený to je... jak tělo starý ženy" Pohlreich nemá charisma Gordona Ramsaye (jehož Hell's Kitchen je v každé epizodě supercool akčním psychothrillerem) a jeho neuhlazený slovník je spíše přítěží než přínosem. Když už, ať Prima namísto neustálého vypípávání přesune pořad do pozdějších hodin. Zvolený koncept již po dvou dílech vyjevil i další slabiny – chybí nápady, které by zaručily konstatní divácký zájem. Bez dostatečně výstředních podniků či nutných úkolů, jež by majitelé museli splnit takto „pasivně“ pojatá reality-show brzy omrzí. Změníme jídelní lístek, pokáráme kuchaře, zameteme před prahem a jdem o dům dál… nuda. Navíc vyvstávají pochyby ohledně „skrytosti“ kamery při potenciálně nejlákavějším finálním zúčtování, které napoprvé vyznělo hodně do prázdna. Od věci by rovněž nebylo, zaangažovat víc profíky z oboru (druhý díl cestu tímto směrem zatím jenom naznačil). Ne, že by jim Pohlreich nebyl, akorát u něj dochází k nevyhnutelnému střetu vzájemně se vylučujících rolí televizní celebrity a člověka, který něčemu opravdu rozumí. V každém případě jde o projekt slibně rozjetý a v posuzování úrovně českých restaurací docela odvážný. Jen jestli bude dostatek odvážných restauratérů… DODATEK: Ani po měsíci se nic zásadního nezměnilo. Alespoň, že zůstaly Pohlreichovy vypečené hlody. Časem by je mohl vydat knižně: „Ta kombinace je, bohužel, trošku prdelní“ . DODATEK II: Po lepším obeznámení se s nicotnou úrovní ostatních českých gastro-pořadů, nepolevující závislácké potřebě vidět každou novou epizodu a infiltraci Pohlreichových výrazů do mého slovníku musím nakonec jít o hvězdičku výš. (13.03.2009)