Sezení

Prcání kvadruplegiků není téma, na které bych zrovna dvakrát toužil vidět film, notabene s avízovanou frontální nahotou padesátileté Honící Heleny, s níž bych slovo sex nespojoval ani v dobách, kdy ještě svou vizáží plašívala Swayzeho Nejbližší příbuzenstvo. Po zhlédnutí však musím konstatovat, že ten soft na Gluma dokáže opravdu zázraky a na to, jak má přetočený tachometr, se na ní dalo docela dívat i ve chvílích, kdy si za zvuku suchého zipu odlepila z bobra kalhotky a snažila se do sebe nasoukat kvadruplegikova lenocha. Ačkoliv se to ke konci trochu zvrhne v obrněnou romantiku, určitě si jeden obohatí své wykydpedické znalosti o to, jak se dá s úspěchem opíchat gumový muž s lízací hlavou, aniž by se zadusil, když má zrovna na xichtě rybu. (31.01.2013)

Téma filmu svadí buď na cestu k slzavému údolí a nebo k hranici trapných sexuálně oplzlých scén. Naštěstí jsem se spolehnul na Helen Hunt, že nabídnuté scénáře poctivé pročítá a když se jí něco nezdá umí říct krásné americké „no“ . Příběh je postaven na výborných hereckých výkonech obou představitelů, zejména Helen je tady dokonalá. Všechno podstatný tady totiž odehrajou oči. Vzájemný sbližovaný, myslím to duševní, nikoli sexuální je fakt mistrovská ukázka herectví. Děj filmu se mě na začátku zdál až absurdní, ale postupem času jsem hltal každou scénu. Se samozřejmostí, ale i s citem vyprávěný příběh ve kterém se nejvíc blýskaj společné terapie Cheryl s Markem. (20.08.2014)

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)

V rámci možností dobré. Což nic nemění na tom, že film, v němž se ochrnutý John Hawkes snaží přijít o panictví s Helen Hunt, nepůsobí zrovna dvakrát lákavě. Naštěstí se to vcelku úspěšně drží mezi krajními mantinely "nevkusné" a "líbivý lapač cen". Cílová divácká skupina filmu mi uniká - protože pro starší konzervativní diváky, kteří mají obyčejně rádi dojemné filmy s postiženými lidmi, jsou The Sessions nejspíš příliš sexuálně otevřené, pro fanoušky how-to-lose-virginity komedií je v nich příliš nahého Johna Hawkese a Helen Hunt ... (01.02.2013)

NECH MĚ SE TĚ DOTKNOUT SVÝMI SLOVY. NEBOŤ MOJE RUCE, LEHKÉ A NADNÁŠEJÍCÍ SE JAKO CIHLY IGNORUJÍ MÁ PŘÁNÍ A TVRDOHLAVĚ ODMÍTAJÍ VYKONÁVAT MÉ NEJTIŠŠÍ TOUHY...... /// Další borec na krypl káře? Smysl pro humor by tady byl, ale jemu de spíš vo to píchání…. (tož, taky to potřebujou)! Cvičení vnímání těla (tak takhle se tomu dneska říká… to u nás…)… prostě film vo šukání. Ale žádná uchylárna! Jen citlivej příběh, jak multifunkční univerzální žena učí chlápka, co se musí myslí i podrbat, emociální a fyzický lásce. Tohle musí dohnat k slzám víc lidí než jen mě! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám Marka O'Brieana ani jeho články: "O schůzkách se sexuální náhradnicí.". 2.) Bobr Helen Hunt(ten ksicht už fakt nic moc). 3.) 30 let jsem neviděl ptáka (svýho). 4.) Thx za titule ,,exitus“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (01.02.2013)