Stalingrad

Rozhodně válečný nadprůměr, který (v porovnání s americkou tvorbou) menší rozpočet kompenzuje přesnou znalostí reálií a úctou k historii, kvalitním příběhem a hereckými výkony - třeba Heřmánek jako jednoruký hauptmann je super. Z celého filmu mám nejradši někde ve druhé polovině filmu přepadení kolony ruských tanků... hmmmmm.... Z toho, co jsem zatím viděl, má tohle ke reálnému Stalingradu asi nejblíž. (14.04.2007)

Nemci to roztočili. Vedeli, čo točia a kde najviac zabrať. Veď ako by to vyzeralo, keby natočili o vojne, ktorú práve oni, film s oslavným podtónom? Ale neubránil som sa pocitu, sympatizovať práve s nemeckou stranou počas celého filmu. Celková syrovosť, realistickosť a krutosť ma dostala. Ani jednej v scéne nie je nič prikrášlené, naopak, do detailov zobrazený hlad, zúfalstvo a potreba dezercie. Popri deji sa objavujú aj mnohé historické medzníky, ktoré pomôžu pri zachytení deja a zorientovaní sa v čase, čo pri mnohých iných vojnových filmoch chýba. 85%. (01.05.2007)

Pre divákov naučených na vojnové sovietske filmy je to rozhodne zaujímavý pohľad na boje o Stalingrad zo strany Nemcov. Zamerané na osudy vojakov a ich snahu o prežitie. Aj vo vykúrenej izbe mi bola zima pri sledovaní tohoto filmu. No a pohľad na vojaka, čo mu práve granát odtrhol obidve nohy ... brrrr. Odporúčam milovníkom vojnových filmov. (21.09.2017)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Syrový válečný film a překvapivě dosti nečekaný příběh o německých vojácích a jejich strastech za druhé světové války. I když to není žádný zázrak, jen tak se to nevidí a právě proto se na to rozhodně zajímavě kouká. Zobrazí fakt dokazující jednu věc, že všichni by si měli být rovni a i když je divné sledovat národ, kvůli kterému vzniklo tolik utrpení, starosti mají všichni stejné a jednotlivci za to rozhodně nemůžou. Příběh už je sice relativně průměr, ale zpracování je na svůj rozpočet úctyhodné a válečné scény opravdové, bez špetky snahy usnadnit divákovi sledování a možná právě proto stojí za to Stalingrad vidět, už jenom proto, že ho natočil Německý národ, co se autentičnosti a pravdivosti týče minimálně překvapit dokáže. (04.12.2007)