Johnny English se vrací

Trochu mě udivuje, jak se většina shoduje na tom, že "dvojka je stejná jako jednička". Jedni to myslí pozitivně, druzí naopak, ale všichni jako by přehlédli, jakou proměnou prošel titulní hrdina a o kolik pevnější v kramflecích je on i scénář. Oba filmy sice hodnotím třemi hvězdičkami, ale každý z jiných důvodů. U prvního filmu jsem měl (možná nesprávný) dojem, že autoři oprášili nějaký zamítnutý koncept regulérní bondovky (napsali celkem čtyři) nebo přinejmenším posbírali nepoužité odřezky filmů s Brosnanem, splácali je dohromady a Rowan Atkinson podobně nahodile přispěl dříve nepoužitými beanovskými gagy nebo variacemi na ty už použité. Nový Johnny English mi připadá mnohem komplexnější - děj postupuje pořád dopředu a i když není dostatečně originální, aby uspěl ve vážném filmu s Bondem nebo Bournem, rozhodně je efektivní - jednoduše řečeno, zajímalo mě, "jak to bude dál". A zatímco English z prvního filmu vzbuzoval spíš zlomyslný posměch a v duchu jsem mu přál jen to nejhorší, jeho reinkarnované já si zaslouží sympatie. Jinak a trochu podrobněji v mé recenzi. 60% (17.10.2011)

Hrozba globálního terorismu jde stranou, Johnny English se vrací. Význam výcviku, jimž agent v prologu prochází, zůstává utajen až do posledních minut. Englishovy vnější projevy vykazují stále stejnou míru malodušnosti. Nechápe a odmítá pochopit, co se kolem něj děje, z čeho jsou dokola těženy vtipy obdobného ražení. Rozeznatelné jsou stupněm předvídatelnosti (povětšinou velmi vysoký) a tím, nakolik jejich pointa souvisí s kopnutím do pánského rozkroku. Své lepší grimasy už dávno vyčerpal i Atkinson, ještě jednou vytěžující postavu pana Beana (skeč s poštovním pytlem), oproti němuž se English pohybuje v příliš seriózním kontextu, aby nás mohl bavit alespoň svou nadreálnou excentričností. (Proto také výrazně lépe funguje brutálně stylizovaný Austin Powers, který náznak vážnosti okamžitě sestřeluje Myersovým pitvořením.) Z naprosto jiného filmu sem stejně jako v jedničce zavítala chabá romantická podzápletka, jejíž předčasné utnutí jako by značilo Englishovu neschopnost (nemožnost?) dospět, stát se mužem. Pár záblesků ambicióznější legrace (střešní „honička“) není rozvinuto dostatečně, aby se druhý Johnny English dal označit za nápaditý komentář proměn, jež žánr špionážních filmů za poslední roky prodělal. English působí jako menší idiot zejména díky tomu, že dostal za parťáka většího idiota. Oba jsou obdobami filmových nadšenců, kteří vzhlížejí k neohroženým agentům typu Jamese Bonda. Nedochází jim přitom, co je z vyznění filmu zřejmé – bude-li svět spasen, pak ne hrdiny, ale náhodou. Dozvědět se něco takového ze žánrové podívané by bylo skoro důvodem ke znepokojení, nebýt ta podívaná příliš natvrdlá, abyste jakémukoli jejímu podtextovému sdělení přikládali větší pozornost. Čekání na další bondovku si lze zkrátit i zábavnější činností. Třeba poslechem královniných vánočních projevů. 50% (12.10.2011)

ani zdaleka tak dobré jako první díl, který ještě byl "originální" a elegantní se skvělým Malkovichem. Tady prostě došel docela dech a tvůrci si jenom nabrali plno postav z Bonda, plno motivů z bondovek či drabinovek a Westova postava prostě nudila. Na druhou stranu rozhodně to nebylo horší než průměr, protože Atkinson má v zásobě stále dost vtipných grimas, jeho shaolin mód v Hong Kongu je parádní a takové scény s uklízečkou i přes všechnu neoriginalitu prostě nemají chybu. Plus možná i celá hvězda za nádhernou Rosamund Pike. Ale chlapecký agent Tucker docela rožčiloval. (21.01.2012)

Ajejejejeje.... Takhle dopadají klasiky z dětství, ačkoliv můžu si za to vlastně sám, v momentě, kdy nostalgie byla hlavním důvodem, který mě hnal do kina, jsem si o nic jiného koledovat ani nemohl. Objektivně to sice není úplně fér, protože Reborn je v podstatě dost stejný, jako původní English (s tím rozdílem,že oproti jednotce mnohem více vyčnívají ty dobré fóry a bohužel také mnohem víc trčí trapný balast mezi tím), právě první film z roku 2003 měl ale tu kliku, že jsem jej viděl když mi bylo 14 a 14letýma očima se na něj koukám i dnes. Tvůrci Rebornu měli 8 let na to, aby se poučili ze svých chyb. Neudělali to a víc jak dvě hvězdy už si nezaslouží. (12.11.2011)

Jednou polovinou zápletka, za kterou by se málem nemusel stydět ani 007, tou druhou zase navázání na tradice klasických komedií ze šedesátých let á la Louis de Funès. Díky věčně kamennému výrazu hlavního představitele je ale druhá salva Johnny eskapád neskonale příjemná i se zbytečným nášupem nejtriviálnějšího gagu celého filmu. Perlou je pak Rowanova dokonalá lekce vaření, jejíž imitaci raději předem pečlivě nacvičte. (19.11.2011)