Barbie

„MUSÍŠ VYRAZIT DO SKUTEČNÉHO SVĚTA A NAJÍT DÍVKU, KTERÁ SI S TEBOU HRAJE. …“ Parádní úvod, po kterým přichází přesně tak jeblej děj, jak by to člověk čekal, za což dávám palec navrch! Voni to tak totiž chtěj! Ten humor je až morbidní a když na tu jejich hru přistoupíte… jen jsem zmatenej z těch písniček a tanečků. Ty pičo – to je obchodní potenciál jako prase! Kam se na to serou animáky! Pravda, je to kapku feministický a (pro chlapa) se složitým koncem, ale není pochyb, že Barbie zvládne všechno! (Stejně jako John Cena!) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) John Cena se ve filmu objevil náhodou. Margot Robbie zjistila, že natáčí v Londýně ve stejném studiu jako oni. Oslovila ho a on souhlasil... 2.) Mottem filmu je: „Dát divákům to, o čem jste nevěděli, že chcete“. 3.) Thx za titule „mattster“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (22.09.2023)

Nesedl jsem tomu na lep. V samém jádru je totiž Barbie stejně plytká a povrchní, jako to, čemu se celou dobu vysmívá. Úplně vidím ty brainstormové porady pohlavárů Mattelu a Warner Brothers, jak si při kulatých stolech, podobných těm, který měl zde i Will Ferrell, říkají: „Hele, potřebujeme zvednout prodeje těch našich gumových cácorek, co kdybychom natočili nějakou zdánlivě společensky kritickou taškařici, zabalili to do základních pouček o fungování patriarchátu a postavení žen ve společnosti a na okraj si jen tak trochu rýpli i do našeho korporátu, aby to jako vypadalo uvědoměle i pro odpírače našeho sortimentu….“. No a když si korporace dělá prdel z korporátu, co z toho vznikne? Ano, zase jenom korporátní bezzubý humor, vzniklý na zakázku, který se musí zodpovídat těm nahoře, kteří to platí. __ PS: Plácnu sem dvě hvězdy, za úvodní (opravdu vtipnou) reminiscenci na Vesmírnou odysseu a pak za kratičkou scénu, kdy Margot říká přirozeně zestárlé ženě, že „…je krásná“. To by si měly v loopu přehrávat botoxové princezny v čele s Nicole Kidman, aby se jim rozsvítilo v těch jejich barbie kebulích. (13.12.2023)

Mohl bych tu  jako někteří psát sáhodlouhé odborné hodnocení o tom, jak tato komedie nastavuje nekompromisní zrcadlo tomu odpornémku starému světu, kdy vzorem krásy byla štíhlá žena s blond vlasy a modrýma očima,  kdy světu vládli muži a možná i koně. Mohl bych se tu rozepisovat o tom, jak je to film roku s naprosto skvělým humorem umně balancujícím na hraně ironie mezi Barbie světem a světem živých lidí.  No a co teprve to umělecké zpracování! A ta choreografie, a písničky!  Naštěstí patriarchát, šovinismus i ty odporné stereotypy na téma krása jsou dnes pryč. Teď světu vládně diverzita a emancipovaná žena. Od té se už neočekává, že bude hezká. Proč taky? Je jí jedno, že má třeba 200 kilo a vypadá jak chlap, hlavně, že se ona tak cítí dobře. A zatímco dříve byly vzorem krásky z reklam, dnes máme v reklamách mnohdy tyto hrošice. Těm ženám co tloustnou tak může připadat, že je to vlastně v poho... Vždyť ta štíhlá Barbie stresovala boubelaté holčičky. Naštěstí teď už se vyrábí obtloustlé i panenky Barbie, takže no stres. Ty dva věnečky s krémovou náplní si ještě klidně můžu dát! Dyk barbie je taky tlustá! ----  Za mně je film jedna velká hrůza. Margot Robbie je sice pořád kost, ale nejsem si jist, že ve svých 33 letech byla ideálním vzorem pro Barbie (tedy takovou, jakou si já pamatuji z osmdesátek), přeci jen to už je mamina. Jo tenkrát když hrála v Pan Am, to bych jí to ještě uznal :-) ... Gosling v roli Kena už byl vizuálně úlet naprosto... Zkrátka, koukl jsem na to čistě ze zvědavosti, ale celé to šlo úplně mimo mně. Jít na to do kina s rodinou a nechat tam ten litr co dneska taková návštěva multiplexu stojí stojí, asi bych ho chtěl od Mattela zpátky. Dekadentní západ, to je jediné co v souvislosti s touhle růžovou filmovou hrůzou napadá. Zjišťuji, že tomuhle dnešnímu světu už moc nerozumím. Naštěstí je mi to ale úplně jedno.   - ODPAD (16.03.2024)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

Dcerka mi nedávno říkala, že má úplně růžovou radost, že jsem ji vzal na hřiště. Ta věta se mi během sledování pořád vracela, protože ten film je prakticky o ztrátě radosti, ale tváři se, že je o něčem jiném. Není to žádná ponurá filozofie, ale strašně jednoduché a základní malicherné souboje mezi pohlavími, jen si prohodili role. Gosling nesympatického, ublíženého Kena pojal dokonale. Sled skečů, písniček a zábavných scének funguje na výbornou, včetně parádního hereckého obsazení. Ve finále je ale o tom, že od určitého momentu růžová radost zmizí a já to budu pozorovat v přímém přenosu neschopen s tím cokoliv udělat. Ahoj Barbie, chceš minerálku? (06.08.2023)