Haikjú!!

S názorem, že je Haikyu!! nejlepším sportovním anime se setkávám poměrně často a musím potvrdit, že to tak je. Osobně mám stejně rád i Kuroka, ale Haikyu!! je vtipnější a k tomu aby zaujalo a udrželo napětí nepotřebuje ani používat postavy s neustále se rozvíjejícími sportovními "superschopnostmi". Jistě spousta postav má opravdu nadprůměrný a skoro až neuvěřitelný talent, ale na rozdíl od Kuroka nám to Haikyu!! nedává neustále na odiv. Naopak spíš klade důraz na to, že voleyball je kolektivní sport a že dobré výsledky jsou tedy hlavně o souhře a náladě v týmu. Charaktery jsou skvělé a hlavní interakce mezi ústřední dvojicí mě baví, stejně jako fakt, že se postavy vyvíjejí, což bylo hodně patrné hlavně na Kageyamovi v první sezóně. Navíc autoři velmi dobře zvládají i díly, kde se zrovna nehraje a tak jsem se i u prvních dvou dílů druhé série skvěle bavil. Navíc přibyla nová manažerka v zácviku a i ta se mi líbí, protože působí jako roztomilé děvče a i když je vcelku jasné, kam se její charakter bude dál ubírat, už teď věřím, že se na ní budu rád dívat. Animace se mi líbí a hudba je opět parádní. Příběh se ubírá přesně tím správným směrem. Zkrátka naprostá spokojenost 10/10. (10.10.2015)

Finále musí být velké a epické! Každopádně věnovat celou sérii (i když v tomto případě je to "jen" 10 dílů) jednomu jedinému zápasu je docela velký hazard... Dokáže taková věc udržet drive s pořád stejnými postavami a v zápase, který má mít pět setů, což samo o sobě působí rozvlekle? Za sebe musím říct, že dokáže. Je sice pravda, že mi tam chybí takové ty zajímavé, vtipné a oddechové pasáže mezi jednotlivými zápasy a i další výraznější prohlubování vztahů v týmu, ale otázkou je, zda je toto třeba. Vždyť jsme ve finále kam se naši hrdinové probojovali a my to prožívali s nimi. Takže vztahy posouvat už příliš nepotřebujeme, protože tým vlastně funguje tak jak by měl a k dobrému pocitu mi stačí sledovat jak jim to teď šlape. Navíc dostáváme i pár milých překvapení, kdy jednotliví hráči tahají z pomyslného klobouku poslední triky a nápady. Ty ovšem stále působí reálně a tak vidíme zlepšení například v tom, že se hráč naučil některé návyky spoluhráčů na jiných pozicích... Co je také hodně pozitivní je fakt, že tohle finále není skoro vůbec jen o jednom týmu. Shiratorizawa je zdatným soupeřem a autoři nám o některých jejich hráčích říkají mnohé. Vlastně by se dalo říct, že pozornost a takové ty klasické "flashbacky" jsou většinou zaměřeny právě na ně a mě osobně pomáhají k tomu, abych si i k hráčům tohoto týmu dokázal najít cestu, poznal je, některým třeba i trochu fandil a o to víc si dokázal užít ten jediný zápas, který je i na hrací ploše dramaticky vyrovnaný. Samozřejmě u finálového zápasu se dá čekat silná atmosféra a u těch v anime i spousta zvratů, překvapení a cliffhangerů. To vše je i tady, ale musím uznat, že to na mě nepůsobí jakkoli nuceně. Takže finále musí být velké a epické, no a Haikyuu to zvládlo dle mého opět na výbornou. 9,5/10. (18.11.2016)

Napsal jsem to už sice asi dvakrát, ale klidně to zopakuji, po předchozí sérii, která byla pro mě (prozatím) pomyslným vrcholem všeho, kdy se naplno zúročila vybudovaná atmosféra, zpevněné vztahy a hodiny tréninku, se navazuje těžko. Prvních pár dílů jsem se příliš nebavil, ba co víc, byl jsem i trochu otrávený, že autoři zase vytáhli již tolikrát řešený problém - Hinatovu výšku. Působilo to jako kdyby se velké finále kvalifikace vůbec neodehrálo a my byli zase na začátku, kdy si potřebuje hlavní hrdina vyřešit svůj velký problém (který ale už minimálně jednou řešil) a najít (zase) své místo. Ani ty jednotlivé tréninkové kempy mě nijak extra nezaujali, říkal jsem, že je hezké, že mi představují další vynikající hráče, ale k tomu, aby pro mě vybudovali stejnou atmosféru, jako byla kolem Shiratorizawy to stačit nebude... Postupně si mě to ale opět začalo získávat. Další Hinatova cesta k zlepšení začala být tím, že dokázal na jednu stranu sklopit hlavu a na druhou nechat stále otevřené oči, vlastně docela sympatická. Ta atmosféra se nakonec také daří kolem jednotlivých soupeřů postupně budovat (alespoň třeba v tom 13. díle to napětí docela funguje) a stále si Haikyu!! dokáže udržet ten správný poměr mezi samotným sportem, hromadou (fungujících) motivačních momentů, které udržují natěšenost diváka na velké souboje a vcelku běžnými záležitostmi, které nám ukazují, že ten volejbal hrají vlastně docela normální lidé. Haikyu!! je pro mě pořád nejlepším sportovním anime současnosti, ale tohle byla zatím rozhodně nejslabší část seriálu. Ovšem s nadějí hledím do budoucna, protože je zřejmé, že by to v dalších dílech mohlo opět šlapat tak skvěle jako dřív... Zatím v půlce 4. řady 8/10 a na léto se těším... EDIT 9.1.2020 - Druhá půlka mě zklamala, nemělo to napětí, nemělo to drive, kromě samotného závěru, kdy jsem si opět vzpomněl, co je na Haikyu!! to dobré. Zkrátka nějakých deset dílů nudy, kdy mi bylo dění na hřišti víceméně ukradené a kdy mi hlavně celá ta hloupě vložená část s Nekomou neskutečně vadila, protože ničila už tak slabé tempo další (a pro mě ne zrovna příjemnou) studenou sprchou. To co dokázali vybudovat autoři v předchozích sériích, to mrazení ze sledování, kdy jsem sledoval každou vteřinu, tady zvládli asi jen v posledních dílech, kdy už to zase mělo emoce, napětí a vše fungovalo tak, jak dle mého má. Ale to bylo sakra tak moc pozdě!! Tentokrát nemůžu tvrdit, že něco bylo dobré, protože byl dobrý finiš, když jsem si cestu k tomu finále nijak extra neužíval. Tohle se moc nepovedlo. Druhá půlka 4. série je u mě maximálně 5/10 a celkově jsem tak na 6,5/10 což jsou sakra slabé 4* a zklamání, u kterého se akorát bojím, aby se v další řadě neopakovalo... (04.04.2020)