42

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)

Zrození šampiona meets Černobílý svět. Divácky vděčné sportovní drama s humanistickým poselstvím a "silným osobním příběhem podle skutečné události". Čas od času takovýto film, který dá divákovi možnost cítit potěšení z toho, že fandí hrdinovi na té správné straně barikády, neuškodí. Je to klišé, ale funguje bezchybně. (29.06.2013)

Ačkoliv Helgelanda jako režiséra uznávám, a ještě víc ho uznávám jako scénáristu, tady to nějak nevyšlo. Po dramatické, (ne)rasistické, stránce jsem čekal více ingrediencí z The Help, po stránce sportovní jsem čekal více napětí, podobně jako v The Blind Side. Ani herecké výkony nic moc, navíc Ford strašně přehrával a ani na chvíli jsem mu toho vizionářského dědulu neuvěřil. Ale nuda to zase není, takže dávám solidní 3 hvězdy. (13.07.2013)

Když si někdo řekne, že by chtěl filmem vystavět pomník tomu či onomu významnému jedinci, tak by se na to měl rovnou vykašlat a odložit to, dokud nevychladne. Což se, bohužel, u tohoto filmu nestalo. Snímek tak očividně staví prvního černošského hráče v baseballové lize na piedestal, až se ho podařilo zobrazit tak, jakoby i sr.l mramor. Jeho povaha je zploštěná na minimum, jen aby se vyzdvihla ušlechtilost a odhodlání. Ani ostatní postavy neoplývají nějakými charaktery, jen vytvářejí ozdobný rám, do kterého je nutno hrdinu zasadit. Film se téměř nezaobírá (začne až ke konci) vztahem Robinsona a jeho bělošských spoluhráčů. Téměř to vypadá, že jen vedle sebe sedí na lavičce nebo hrají - přičemž podle mě bylo jeho přijetí či nepřijetí jednotlivými kolegy z týmu klíčové. Scény Robinsona a jeho manželky zase působí dojmem vyumělkované reklamy na rodinné štěstí. Závěrečná scéna zpomaleného triumfálního oběhu hřiště by snad měla být zakázána Komisí pro potírání největších filmových klišé. ____ Tenhle chlapík si film zaslouží, ale měli do něj dát aspoň trochu lidskosti, pochyb a nejednoznačnosti. P. S. Jediné, co mě na tomhle snímku potěšilo, bylo proslavené objetí černošského baseballisty bílým spoluhráčem před nepřátelským publikem. Gesto, které má už dokonce i sochu, totiž vůbec nebylo okázalé nebo státotvorné. Ve skutečnosti mu jen tak kamarádsky položil ruku kolem krku - a zasáhlo to víc, než stovka projevů na téma rasismus. (26.04.2015)

Životopisné filmy mám veľmi rád. Dopracujem sa prostredníctvom nich k zaujímavým osobám, príbehom, o ktorých som nemal absolútne potuchy. Baseball samotný je v našich končinách nepopulárny a je to možno aj jediný šport, ktorému nerozumiem, skrz Helgelandovej skvelej réžie to však absolútne neprekážalo. Tento film o Jackiem Robinsonovi bol pochopiteľne zameraný skôr na rasovú problematiku. Vďaka skvelým hereckým výkonom a dobrej práci režiséra/scenáristu bol výsledok viac ako uspokojivý. Očaril ma najmä oduševnený, bezchybný výkon Harrisona Forda. Dúfam minimálne v Oscarovú nomináciu. (20.10.2013)