Medvěd

Televizní inscenace Medvěd je rozkošnou ironickou romancí a vášeň lásky. Inu, Anton Pavlovič Čechov a jeho fraškovitá jednoaktovka, koketně a vyzývavě k sobě vábí zjizvené vnitřní mužské a ženské světy a vzájemně je proti sobě poštvává i svádí. Melancholické zkušenosti , úporné cynické sebeobrany, tříštění ostří slov, souboje tělo na tělo, a slovní závratě, jež přehluší až zpěv sirén. Martin Frič satirický nadhled zvládal a tak se v euforii trvá na rovnoprávnosti odplaty za čest jména. Bolesti, osamělost, pocity zrady, přesto lidské potřeby zahřeje pouze víra v opětované niterné naplnění. Hvězdou škádlivé romantiky je Grigorij Stěpanovič Smirnov (velmi dobrý Jan Werich), důstojník ve výslužbě a statkář na pochmurné pouti za vybírání dluhů. Nahromaděný pocit nespravedlnosti dosáhl kritického bodu a táhne s jízlivou zarputilostí do útoku. Pozadu nezůstává ani Jelena Ivanovna Popova (vynikající Stella Zázvorková), sedm měsíců truchlící vdova. Ve smutku zůstává z trucu a na slovní neurvalost s důstojnou urozeností odpovídá. Skvěle je doplňuje Lukáš (velmi příjemný Bohuš Záhorský), starý a oddaný sluha uslzené vdovy. Jen to tělesné šumění nebylo v plánu. Medvěd je koketně ironickou groteskou, která se dokáže na vztah muže s ženou dívat s uličnickým nadhledem. Osvěžující filmeček. (04.07.2020)

Já si nemohu pomoci, zas tu budu za osla, ale já na tom nic zvláštního nevidím. Při vší úctě ke všem třem protagonistům, přes jejich snahu je to velmi slabý odvar. Komedie?? Ehm, ehm, ehm. Navíc můj odpor k monologům… Nevím, prostě když to porovnám s „Uspořenou librou“ nebo "Drahým zesnulým", je tohle nejslabší kus. Nota bene, že zápletka a konec by mi více pasovala k „náctiletým“, než k dospělým osobám. Jasně, já vím, náctiletá vdova je nesmysl. Ale i to je možné. (28.01.2017)

Tradičně dobrý herecký výkon všech zúčastněných (ačkoli podstatnou část tvoří Werichův monolog), přesto mne to nenadchlo ani nepobavilo tak, jak bych čekala dle zdejších komentářů. Bezpochyby kvalitní zpracování, ale možná mi tu chyběla chemie, takže to zalíbení na konci jsem jim nevěřila. Rozhodně nesouhlasím s tím, že Čechovovy Námluvy s Pivcem, Peškem a Chramostovou jsou slabší, podle mého názoru jsou naopak o stupeň, ne-li o dva vtipnější a údernější. (21.10.2019)

Pořád jsem si říkala, proč se to jmenuje zrovna Medvěd a přitom stačilo zaposlouchat se do nadávací smršti Stelly Zázvorkové. Člověk nemusí ani vidět, co se před ním odehrává na obrazovce, stačí, když se zaposlouchá do konverzace obou protagonistů. Dailogy byly krásné a skvěle padnoucí. Žasnu nad tím, co se dá na tak malé ploše vytvořit a opravdu se vždy hodně dozvím o životě. (03.02.2015)

„Koukejte, ať už jste venku!“ - „A nechtěla byste na mě být drobátko zdvořilejší?“ - „Vy klacku, vy medvěde jeden, vy mormone škaredý…jesetere!“ - „Co jste to řekla?“ - „Řekla jsem…jesetere!“ - „Jakým právem mě urážíte?“ - „No urážím vás, a co má být? Vy si myslíte, že se vás bojím?!“ - „A vy si myslíte, že když jste půvabné stvoření, tak se od vás nechám beztrestně urážet?!“ Ale nechá, tak jako každý chlap, jeseter nebo ne…Vcelku zábavná komorní jednohubka sázející na kvalitní dialogy a s gustem zahrané postavy. A také na vděčný střet pohlaví, který však může skončit jen jediným způsobem, stejně jako potvrzení starého dobrého pořekadla se škádlením. Stáří se na filmu už trošku podepsalo, přesto na ty 4* to ještě bude. „Podívejme se prosím na takové poetické stvořeníčko. Samý mušelínek, samý safírek, milion milostných ach, ech, ich, och, uch…ale nahlédni do duše! A je to jen prachsprostý krokodýl! A nejvíc mě dopálí, že ten krokodýl si myslí, a já nevím proč, že je to nějaké umělecké dílo, že je to šedévr, že má patent na něžnost!“ (19.09.2021)