Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Zatímco některé komedie, na něž jsem měl matně kladné vzpomínky, mi při vidění po letech připravují zklamání, Drahý zesnulý se ukázal být ještě lepším, než jsem si pamatoval. Prostinká zápletka o domněle mrtvém dědečkovi a soupeření jeho dcer o pozůstalost by možná stačila i na kratší stopáž, ale je precizně vygradovaná a IMHO není na škodu, že Jan Werich se objeví až v poslední třetině. Jestliže jeho charisma v jiných krátkých komediích znesnadňovalo ostatním hercům uhájit si své místo na slunci, zde se nejprve dobře seznámíme s postavami jeho hamižných dcer (Zázvorková a Gollová) a jejich slabošských manželů (Hrušínský a Kemr), s jejich vztahy k dědečkovi i k sobě navzájem a Werich tomu takříkaje přijde nasadit čepici a celou situaci parádně vypointovat. Nenechte si ujít. 100% ()
Mně to vlastně nepřipadá jako komedie, je to docela smutné se na konci života dozvědět, že dvě dcery a dva zeti nečekají na nic jiného než až dědeček natáhne bačkory (přičemž tato slovní hříčka má v ději význam). ()
Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()
Aktuální v kteroukoliv denní či noční hodinu, v kterémkoliv ročním období a v kterémkoliv roce. Bohužel. ()
Zábavná televizní povídka, která je zajímavá především svým obsazením. ()
Vynikající konverzační komedie, u které čas rychle plyne díky neskutečně zdařilým dialogům a precizním hereckým výkonům, jež se tak nějak očekávají již při samotném pohledu na herecké obsazení. Děj je sice snadno předvídatelný, ovšem to mu vůbec neubírá na jeho vtipu, spádu a poutavosti. Jednoznačných 5*. ()
Je to malá televizní komedie nikoliv vysokorozpočtový trhák. V této kategorii je třeba ji hodnotit - a pak mi nevychází nic jiného, než *****. Tři čtvrtě hodiny v jednom pokoji a přitom se režisérovi daří udržet pozornost a zvědavost s čím novým zase přijde. Vydatně samozřejmě napomáhají herci, kteří v čele s Janem Werichem a se skvělými Hrušínským, Zázvorkovou a Kemrem hrají malý komorní herecký koncertík. ()
Chápem, že je to predvídateľné a každý zvrat prichádza presne na minútu, ale rozhodne som nečakal od malého televízneho filmu, že ma od srdca rozosmejú jeho hlášky. Filmík by nebol nič moc, ak by tu hrali iní herci, napríklad tí dnešní, ale v tomto zložení je to taký malý klenot. Ponaučenie do života? Nebuďte vzbŕkli, vaše okolie sa totiž môže dozvedieť o vašej chamtivosti a pokrytectve. ()
Malá televízna moralitka, v ktorej slabučký príbeh a nie príliš vynaliezavé dialógy zachraňujú herci, medzi ktorými vysoko čnie Jan Werich napriek tomu, že je zosnulý a chystá sa oženiť. ()
To je ale necitelnost prvního stupně obouvat si dědečkovy bačkory ještě dřív než dědeček natáhl bačkory! Přestože se podobný motiv v českém hraném filmu objevuje čas od času v různých obměnách, televizní obrazovce vévodí vskutku originální adaptace jedné z povídek britského dramatika Stanley Houghtona (1881 - 1913). Vedle vynikajícího Wericha nelze nepřipomenout herecké kreace Stelly Zázvorkové a Rudolfa Hrušínského v roli flegmatického podpantofláka. A ta závěrečná pointa! ()
Humor je presne taký, aký rezonoval v dobe natáčania. Taký dnes už veľmi obyčajný. Je to skôr veselohra, so štipkou výsmechu z ľudských vlastností, teda má mravné ponaučenie, ale nie je to pre mňa komédia. Tie vidím inde. Bez pána Wericha, ale aj Hrušinského, či Kemra, by tu bolo presne také hodnotenie, aké dávam, obyčajný priemer. ()
Herecký koncert zúčastnených, štipľavý humor a vtipná zápletka. ()
Čekání na Wericha. Nicméně ve společnosti hašteřivých Zázvorkové a Gollové a podpantofláků Hrušínského a Kemra příjemné čekání (znepříjemňované snad jenom tím spratkem). Nicméně nehrát hlavní roli Werich, nebo nebýt aspoň uveden v titulcích na prvním místě, nečekal bych celou dobu na to, než se konečně zjeví, snad by to bylo i překvapení. Takhle je pointa vyzrazena už v titulcích. ()
Příjemná oddychovka na nedělní odpoledne. To je ale vzhledem k superstar sestavě trochu málo. 65% ()
Jestli paní domu v podání Stelly Zázvorkové běhala po celý den kolem domácnosti v těch apartních botkách na podpatku, tak musela mít večer nohy jako konve. Josef Kemr by klidně mohl ztvárnit funebráka. Při sledování této komedie jsem si vzpomněla na Tetičku s Růženou Naskovou. Tam bylo příbuzenstvo ještě mnohem povedenější. Správně to dědeček zařídil, takhle se na rodinu musí. ()
Zesnulý dědeček a chamtiví příbuzní. Rozvlekle unylá televizní inscenace aktovky Stanley Hougtona je milou vzpomínkou na naše vynikající herce. Problém je, že i když se snaží, nemají moc co hrát. ()
3/10 Tak to byla docela slabota, cekal jsem vetsi svih a udernost - kazdopadne ta mala holka je fakt na zabiti od prvniho zaberu... ()
taková malá televizní komedie s dobrým námětem, ale jednodušším zpracováním. Sešli se páni herci i dámy herečky, ale kvůli slabšímu scénáři nemohli předvézt, co dokážou. Občas to drhlo, ale koukat se na to dalo - prostě taková slabší trojhvězdička. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Snad jen přítomnost Wericha mě donutila to nevypnout. Autorem divadelní hry podle které vznikl scénář je anglický dramatik Stanley Houghton (1881-1913). Hra se jmenuje The Dear Departed a byla poprvé odehrána v roce 1907. ()
Co se může stát, až budeme dědečkové a natáhneme bačkory? To se lze dozvědět v této malé komedii se skvělým obsazením. Není co dodat...90% ()