Lásky čas

Hrozná představa člověka, co má svůj život (a všechny v něm) pod takovou kontrolou. Nemusí se zodpovídat ze svých chyb, nemusí se přizpůsobovat nepříznivým událostem ani se zdokonalovat, pouze parazituje na druhých a všech zneužívá. Že se nakonec velkoduše tenhle konkrétní hrdina rozhodne pro vzdání se schopností, na tom mnoho nemění, protože k tomuto rozhodnutí opět dochází jen proto, že z něj bude mít výhody. Nechápu, jak někomu tenhle film může přijít pohodový a romantický, mně přijde perverzní a zvrácený. Krom toho je vyprávěný neuvěřitelně líně, bez řádu, bez smyslu, prostě jenom klade ty zvrácené romantické scény a chce dojímat. (05.01.2014)

Co na tom, že mně v Richardově další filmové pochoutce občas připadalo, že jsem některé momenty viděla už v jiných filmech? Co na tom, že mně tam přidal pár lžiček patosu a klišé? Já osobně jsem si přes tohle všechno na téhle pohádce pro dospělé vysloveně pochutnala. Neznám nikoho, kdo by si občas nepřál mít nějakou skříň a nebo komůrku, kam by si mohl jít zatnout ty své pěsti a občas vrátit čas. Leda tak nějaký zarytý cynik nebo totální flegmatik. V mnoha situacích jsem se přímo viděla a dokonce slyšela, byly to má slova a moje myšlenky. Je to film, který se dotknul mé duše, který vyvolal úsměv na mých rtech, rozesmutnil, donutil k zamyšlení a skončil skvělým a nezapomenutelným pravdivým shrnutím. Pak se mně šel schovat do jednoho ze zákoutí mého srdce a tam zůstane na hodně dlouhou dobu. (03.01.2014)

Curtisův zval ku lásce hlas, kde cukrový zaváněl háj… Starý dobrý větrný Cornwall, rodinná soudržnost, zpustlý dramatik T.Hollandera, na playlistu Arvo Pärt, ale nemůžu si pomoct, Curtis umí s vtipem i oparem sentimentu pracovat nezištněji. Verze zcela oproštěná o cestování v čase, plná slepých ulic a dlouhých dálnic, by mě zajímala mnohem víc, už jen proto, že motto Carpe diem je v podobně laděných filmech sice pravdivou, ale notně obehranou deskou. Ony jsou totiž nejlepším strojem času vzpomínky. Není to technicky náročné, nepotřebujete skříň a mnohdy je efekt větší než u motýlích křídel.. (12.08.2014)

V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. Tam to vyšlo, tam nikoliv, tam to skončilo s otazníkem. Lásky čas na to jde vyčuraněji. Což může být i na škodu. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) ale dorazila i tentokrát. Jen se přidal fantaskní prvek cestování v čase. Což v rodině elegantního (a opět naprosto spolehlivého) Billa Nighyho u mužského pohlaví prostě tak nějak jde. Funguje to naprosto přirozeně a roztomile, i když samozřejmě někoho může naštvat, že tu někdo opravuje sám sebe, své zlomové životní scény i své přehmaty (rozepínáním podprsenky to jen začíná). Na druhou stranu nepodvádí v sázení, nepáchá trestnou činnost. V případě režiséra a scenáristy Richarda Curtise to je prostě osudově příjemné oživení. Výsledek je spontánní, vtipný, chytrý, milý i originální (potěšila kupříkladu návštěva restaurace pro nevidomé nebo sestříhané rozlučky v metru). Potěší to navíc o to víc, když víme, jak kvalita v daném žánru schází. Curtisův humor naštěstí není primitivní, nelže, neklame, i když se chce nejednou zalíbit. O tom žádná. Odpustíme mu také to, že jeho svět tentokrát zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. A tím řešením upozorní na nelogičnosti, které v druhé polovině snímku přeci jen přicházejí. Škoda je také v případě toho, že romantická linka se „vyřeší“ už v půlce filmu, a pak se jen šourá kupříkladu okolo vztahově „problematické“ sestry. Ale jsou to jen malé skvrnky. My se totiž chceme hlavně bavit a dojímat. Domhnall Gleeson, nejstarší syn slavného irského herce Brendana Gleesona (Statečné srdce, V Bruggách), je neokoukaný, oddaný své roli a na plátně předvádí neskutečnou živelnost. Svou postavu s lehkostí přivedl k životu a film překvapivě dokáže utáhnout. Samozřejmě i díky dalším ostrovním tvářím a jedné Kanaďance s roztomilým obličejem Rachel McAdams. Nighy je excelentní, dramatik Toma Hollandera jakbysmet, sklerotický strýc si také urve svých pár minut slávy. Díky za ně. Po dobrých třech letech je dám. Přijít to muselo. Sice s přivřenýma očima, ale za pět hvězd!! PS: Soundtrack už mám!! (18.01.2014)

Patřím mezi obyčejné nesmělé chlapy, o které by Kate Moss ani neotřela nárazník svého Rolls Royce, ale já bych této kokainové nádheře taky nepůjčil svou koloběžku ze slevové akce, takže jsme si kvit. Ovšem s Richardem Curtisem je to jiné. On mi sliboval množství pozitivní energie, touhu žít i připitomělý úsměv a já to nedostal. Dle zdejších komentářů patřím spíše mezi výjimky a tak odcházím do nejbližší skříně, zatínám pěsti a pokusím se vrátit o dvě hodiny v čase zpět, abych ten Lásky čas měl šanci vidět ještě jednou poprvé a tentokrát si ho užít v lepším rozpoložení. (29.01.2014)