X-Men: Budoucí minulost

Mám rád Bryana Singera. Mám dokonce rád jeho jinými odmítané fetišistické vyznání lásky Supermanovi. Ale tohle prostě ne! Přední problém tohohle filmu je neexistující interakce postav. Veškerá komunikace mezi hrdiny probíhá na úrovni generických trailerových prohlášení, tomu filmu zcela chybí něco jako "lidskost" nebo "osobní rovina", což považuju za tím horší, že Singera jsem měl vždycky za toho, kdo má tyhle prvky v malíku. Příběh pak stojí na rozhodování Mystique, se kterou prakticky nikdo nepromluví slovo a která se nikam odnikud neposune, takže její dilema prostě tak nějak leží stranou a všichni máme asi předstírat, že nevíme, jak to dopadne. Protagonistou je Wolverine, ten zase nemá jinou úlohu než stát vedle Profesora X a říkat mu, ať něco dělá. Konflikt mezi X a Magnetem je tak mrtvý a neživotný, že tu vlastně ani není - nepamatuju si den po zhlédnutí, jestli mají ve filmu tihle dva vůbec nějaký dialog. Propojení dvou časových rovin je absolutně nefunkční - nic z něj neplyne, než rádobynapínavé situace, u nichž jen stěží vznikne napětí, když při našich zkušenostech s tímto typem filmů víme, kam směřují. Vše vede k jedinému - necítil jsem emocionální účast na ničem zobrazovaném a nenašel jsem žádnou nit, žádný náznak toho, o co bych se měl v tomhle líném filmu zajímat. Tak jsem se nezajímal. Bolí mě to jako kůl do srdce, ale nemůžu dát ani průměrné hodnocení. Já jsem v jádru hodný člověk a tohle si prostě nezasloužím! (16.05.2014)

Hollywoodští pejskové a kočičky upekli dort, ve kterém chtěli mít vše(chny) a to rovnou napříč universy, časem i prostorem. A ve výsledku se nedostává žádáného prostoru a času na plátně ničemu a nikomu. Vše je totiž tak hrrr, že naprosto zaniká dosud největší klad filmových X-menů. A to sice práce s postavami, jejich vývojem, strachy, vzájemnými vztahy a z toho pramenícími emocemi. Tady jsou všichni bez výjimky odsunuti do rolí velká slova deklamujících chladných panáků, které z toho deklamování tu a tam vyruší nějaká ta povinná blockbusterová akce. Ta navíc působí vždy dost samoúčelně naroubovaná; což neznamená, že je sama o sobě špatná, protože není. Singer si ukousl příliš velké sousto, což je škoda o to více, že z toho tu a tam probleskuje (povětšinou díky obsazení), jak dobré to mohlo být, kdyby si někdo zodpovědný uvědomil, že méně je někdy mnohem více. (21.05.2014)

Noví X-Meni zklamou především ty, kteří doufají, že Singer naváže přesně tam, kde skončil, tzn. že po letech znovu natočí film, který někam posune žánr filmových komiksáků. Změnila se doba a změnili se i Xavierovi boys. Série má jasně daná pravidla, poetiku, kterou už spíš lehce doplňuje než překotně rozvíjí (jak tomu bylo u přelomových X2). Dá se říct, že Singer fúzuje starý a nový svět. Jasně, oproti Vaughnovi není jeho retro tak lehkonohé, přesto má místy skvělý náboj. Selhává vlastně jen ve finále, které místo gradace spíš usíná. Námitky si vyslouží i fakt, že Budoucí minulost jen opakuje již několikrát viděné, postavy nikam zásadně neposouvá (s výjimkou Mystique, která je až nečekaně aktivní a důležitá, prostě to už není jen "objekt vůle profesorů"... pořád se musím ptát, co za zvrhlý nápad to je dělat z Jennifer Lawrence symbol hollywoodské emancipace... no nic), nové spíše načrtává a používá jako nositele zajímavých akčních dovedností. Faktem ale je, že se Singer zcela cíleně soustředí na především na ústřední figury (Charles, Erik a Logan). Sledovat novou posádku je kulervoucí, protože McAvoy i Fassbender srší energií, cynismem i vnitřními dramaty. Hlavně mladý Magneto ohýbá časoprostor směrem k sobě nekompromisně. Staříci jsou tu spíše jako trochu lítostivé a melancholické figury. Navíc se mi úplně nepodařilo rozklíčovat, v jakém vztahu jsou k původní trilogii (hlavně Charles). Jiné kontinuum? Možná. Nakonec tak Budoucí minulost není žádný strhujícím činem "budovatele světů", ale z větší části skvělou údržbou poetiky série, jejím svorníkem a zároveň restartem. A za První třídou zaostává jen o snesitelný kus. Po jejím skončení jsem se duchaplně zamýšlel nad tím, zda časy, kdy podobné komiksové filmy redefinovaly komplexní vztah blockbusteru a reality nejsou už přeci jen za námi. Propast mezi X-Meny, Batmanem a dříve lehkovážnými eskapisty se začíná uzavírat na snesitelném kompromisu, který má jisté ostří, zároveň už ale ani v nejmenším nedráždí a nezkoumá nová teritoria tak intenzivně jako před několika lety. Time will tell. [75%] (17.05.2014)

Není od věci se občas posadit na invalidní vozík, vstoupit někomu do hlavy, zmodrat, vytasit drápy a trochu se proletět v čase. Takto strávené chvíle volna mne obvykle baví, ale tentokrát jsem si dokázal najít čas pro nudu i mezi mimořádně vysokým počtem mutantů na každém filmovém okénku a to by se u zhmotněných kresbiček stávat nemělo. (26.12.2014)

Stále zábava, i když přiznávám, že jsem se v tom chvílemi ztrácel. Po skončení jsme o tom s kámošema živě diskutovali a ani jeden z nás nepochopil, jaktože žije Profesor X, když ve trojce umřel. Jinak ale dobrý. Stará garda je kromě Hugh Jackmana velmi upozaděná, ale nový ksichty z First Class hrajou spolehlivě, takže jsem spokojenej. Už bych se v tom ale asi dál nevrtal. Tenhle díl hrátky s realitama a časem ustál, ale nerad bych aby se z toho stala sračka. A nejlepší scény byly s tim superrychlym týpkem. (25.05.2014)