Není čas zemřít

Opatrná revoluce a důstojné zakončení další bondovské etapy. Po více než roce a půl odkladů kvůli pandemii byla očekávání na maximu, což je pro mě trochu problém: Stále se totiž jedná „jen“ o bondovku, čili korálek na nekonečném a nutně stále třpytivém diamantu. Formálně i vypravěčsky se tedy Fukunaga i jeho tým scenáristů drží poměrně na uzdě a styl se neodchyluje od předchozích Craigových dobrodružství. Občas zaujme příjemně sestříhanou akcí či žánrově nejednoznačnými scénami, především je však patrná snaha konečně ukončit Bondovo trápení – Craig se totiž od Casina Royale propadá do větších a větších depresí, každý další snímek nachází nové dno jeho ztrápené duše a završení pentalogie není výjimkou. V rámci nutných, jakkoli poměrně konzervativních mantinelů představuje Fukunagův příspěvek podařenou bondovku, kterou výrazněji sráží snad jen značně přepálená stopáž a nedostatečně využitý Rami Malek, jenž do kánonu bondovských záporáků sice bez problémů zapadne, ale vzpomínat se na něj nebude. Celý film je na tom ale o něco lépe a kvalitativně se pro mě zařazuje na poctivou bronzovou příčku Craigových bondovek. (30.09.2021)

Dějová revoluce v souvislosti s tímto Bondem rozhodně není sametová a musím říct, že ihned po konci mě napad i odpad, ale čím víc si zpracovávám v sobě to, co jsem před chvíli viděl, tím víc je mě jasný, že jsem dostal mimořádně silné emoce, kvalitní herectví a promyšlené civilní dialogy aniž by se ale ztratil šarm a sarkasmus, který dělá Bonda Bondema a samozřejmě i akční scény, například honičky mají velmi vysokou kvalito. Tohle je James Bond plný vnitřní bolesti, ale nádherný lidskosti a citu ve kterém se filmařům podařilo natočit nejen vizuálně akční pompéznost, ale i křehkost lidského srdce, který teda "craigovky" zdobily a odlišovaly od ostatních "bondovek" od začátku, ale tady je teda tento prvek dovedený k dokonalosti. (29.09.2021)

Bond už by rád byl jenom Jamesem (nula nula sedmičkou už ani být nemůže, z důvodu, kvůli kterému začne půlce ČSFD cukat v oku). Jenomže aby jej tak někdo vnímal, bude muset přerušit své hemingwayovské rybaření v Karibiku a vrátit se k práci, která jej v minulosti o všechny blízké připravila. Jako drama muže dohánějícího ztracené roky a hledajícího vzájemnost je No Time To Die nejuspokojivější. Bond si zkouší nové role, což Craigovi dává příležitost k nuancovanějšímu herectví. Pro intenzitu emocí, které dokáže párkrát vzbudit, by ani nevadilo, že film kvůli příklonu k melodramatu působí oproti vynikajícímu a nevypočitatelnému Spectre dost usedle. Jenomže tvůrci na demontáž bondovského univerza v předchozím dílu zároveň zareagovali snahou dát Bonda znovu dohromady – nabídnout všechno, co na postavě a franšíze měl kdo kdy rád –, která jde v mnohém proti snaze vytvořit vcelku komorní a dojemný portrét rozpolceného hrdiny. Abychom zjistili, jak Bond své dilema vyřeší, budeme muset přetrpět další pásmo odkazů k událostem a lokacím starých bondovek, trapné figurkaření, cheesy repliky po likvidaci zlosynů, zdlouhavé a nenápadité akční scény, které svou přepáleností místy připomínají Rychle a zběsile, i nevýrazného padoucha, jehož žvanění o rodičích je jen nepatrně snesitelnější než žvanění o rostlinách, které vypěstoval na své zahrádce. Nejvíc rozpolcený tak nakonec není Bond, ale film rozbíhající se paralelně do dvou různých směrů. Ze všech bondovek s Craigem mě tohohle rozpačitého kočkopsa nejmíň láká vidět podruhé. (29.09.2021)

// Bond se rozloučil ve velkém stylu. Lidštější éra Daniela Craiga započatá Casinem zde byla dovedena do zdárného a řádně dojemného konce, formu nastavenou Samem Mendesem se Fukunagovi navíc povedlo ještě o level posunout, nádherné obrazy ale tentokrát režisér vyplnil i skvělou akcí a silnými emocemi, jež ve Spectre, ale vlastně i Skyfall tak trochu chyběly. Daň za tohle všechno pak byla bohužel vyplacena místy neúnosnou stopáži, slabším záporákem a kolísavým tempem, kvůli kterým se Není čas zemřít nejspíš nezapíše na úplný vrchol bondovek po bok Casina či Zlatého oka, příliš daleko k ním mít ale rozhodně nebude. 8/10 (01.10.2021)

Méně je nakonec více, ale chápu snahu o to, aby poslední kapitola jedné nezaměnitelné éry měla všechno. Včetně dvou Bondovek v jediném filmu. Protože tohle je drásavá součást fyzického období - a přesto je zde záporák s plánem megalomanským, že připomíná dávno zapomenuté scenáristické formy. Zároveň je to pořád série s 007 - a přesto přichází dialogy na témata, která v ní nikdy předtím nebyla. Ať se na výsledek dívám z libovolného konce, je z Času podívaná jiná, než jsem čekal. A to je právě největší výhrou i prohrou zároveň. Naráží totiž na vlastní serializaci, kdy jen horko těžko vyrovnává finále Skyfall nebo tíživou gradaci Spectre, ale i na ně na samém konci, v neudýchatelném finiši na schodech dosáhne a přinese jeden z vrcholů právě končící pentalogie. Je sice škoda, že finální hrozbou je právě Safin, který ztrácí proti hrozivosti nebo schopnostem zlosynů předchozích, ale díky tomu, že proti němu stojí Daniel Craig, se na to zapomíná o něco snadněji. Ony s přibývajícím věkem stále jemnější herecké nuance je radost sledovat. Až tak moc, že bych si tuto patnáctiletku kdykoli zopakoval jako ten nejvelkolepější seriál. Mám na to všechen čas na světě. (08.11.2021)