Vampire Academy

Nikdy, ani v těch nejstrašnějších nočních můrách, jsem si nedokázal představit, že jednou uzřím něco, co může posunout už tak zrůdné hranice Tvajlajtu ještě hlouběji do páchnoucích kliček tlustého střeva. Mezi nekulturními, slaboduchými hovady už tolik populární žánr „Jang end restles koksakrs“ získal zcela novou dimenzi, dimenzi, která smrdí gangrénou, vzniklou šťouráním se špinavými nehty ve zhnisaných ranách po kousnutí homopýra. Dimenzi, co se nachází až daleko za už tak vzdálenými krajními mezemi naprosto bezduché debility. Nevěřím, že k tomuto svinstvu existuje jakákoliv knižní předloha. Pokud ano, měli by nechat autorku včetně nakladatele okamžitě bolestivě vykrvácet, protože si teď paní Majerová musí připadat jako Hemingvej. Tak si to opět trochu shrňme. Hlavní hrdinka, mimochodem ultranesympatická, přehrávající, zpruzená piča, které jsem měl celou dobu chuť šlápnout na xicht okovanou podrážkou, je Tapír. Tedy vlastně Thapýr, abych přesně dodržel terminus technicus pseudomykologické plísně, vykultivované pouze za účelem rádobymysteriózního čvachtání náctiletých emokrav. A náš milý Thapýr studuje kakademii plnou tak skvostných homopýrů, že proti nim i Patyzón vypadá jako prudký heterák, ve které zrovna houstne stolice, protože se zlí Oioiové rozhodli prudit mírumilovné Morgoie. Neštěstí je tu také sličný a charakterní rumunský gymnasta Popescu, který všechny chrání a jemuž může Thapýr romanticky usilovat o věneček, a to i navzdory nepřízni upjaté ředitelky Komanečiové. Oioiové však příliš neotravují, asi zrovna někomu pijí krev v jiné pičovině, a tak má holka spoustu času pořádně to na něj rozbalit, přičemž může své kroky dokonale rozebrat se svou nejlepší kámoškou, morgoiskou princeznou Takyvulvou. Celou dobu tedy bloumají po chodbách a trousí dialogy, které by duševně zdravá, sedmnáctiletá dívka nevzala do huby ani po koňské dávce THC a sem tam předvedou karate, za nějž by se nemusel stydět ani Hrošík liberijský. Nic víc, nic míň. Prostě dokonalý zástupce komerčně vyhajpovaného homožánru, po jehož shlédnutí/přečtení musí každý soudný divák/čtenář několikrát bolestivě praštit hlavou do zdi, aby se ujistil, že se mu to zvěrstvo opravdu jen nezdá. Takže, je-li vám více než dvanáct inteligentních let, lajkli jste onu údajnou „knihu“ nebo ohodnotili toto bezprecedentní svinstvo více než jednou hvězdou, je u vás téměř devadesátiprocentní předpoklad dalšího patologického vývinu a následné společenské neprospěšnosti, tudíž byste měli být ohleduplní a okamžitě se zabít. Nejlépe stylově tak, že si nahryznete zápěstí a vysajete se dosucha. A nebojte se, u samosajů nehrozí, že by se posléze proměnili v ještě většího debila! (01.07.2014)

Asi nedospím do premiéry dvojky (která ale s ohledem na mizerné tržby těžko vznikne). Režisér Mark Waters určitě není nezajímavý, což v minulosti párkrát dokázal. Tady ale on i celý jeho tým nepěkně přestřelil. Po megaúspěchu série Twilight se dalo čekat, že není konec. Upíre, chraň nás od všeho zlého. Jedni jsou mírumilovní vampýři, další jejich strážci, pak zase ryzí krvelační vampýři. A ještě tu pobíhají psychopsi. Do toho musíme poslouchat otravný voice-over hlavní hrdinky, která je jinak moc půvabná dvacetiletá slečna, ale její přidrzlá postava je na hranici snesitelnosti. A to je na tom oproti jiným lehce zaměnitelným postavám ještě dobře. Její kámoška je dědičkou vampýrského trůnu, neustále jí tak někdo usiluje o život. Proto potřebuje osobní strážkyni, kterou je ona zmiňovaná cynická hrdinka (které mimochodem černé prádlo sakra sekne). Příběh pak stojí i na středoškolských třenicích mezi studenty, protože jsme na akademické půdě prapodivných Bradavic, kde se zatraceně tlačí na pilu. Snaží se tvářit, že má nadhled (a že je tak trochu parodií na upírské filmy), jenže nemá (a není). Zarazí podivná návaznost scén, podivné ukončení některých linií, mizerné akční sekvence, v každé druhé scéně tu máme otravné herce. Na druhou stranu dokážu ocenit, že tu alespoň chybí to předlouhé hledění si do očí á la Bella a ten její bledý hošan. (03.05.2014)

Předloha Richelle Mead je v rámci žánru young adult vampire fiction celkem inovativní a stravitelnou záležitostí. Oproti ujetým teenage upířím škvárům typu Prokletý dům se totiž nese na tak trochu méně trapné vlně - zápletky se tváří o něco uvěřitelněji, postavy trochu barvitěji a prvních padesát stran knihy se snaží člověka oblbnout rádoby propracovanějším fantasy světem. Díky tomu se film - oproti nechvalně proslulému Stmívání - mohl svézt na vlně svižnějšího vyprávění, o chlup zábavnějších postav a fantasy vizuálu typu Bradavice. Místo nemohoucí Belly divák dostal ukecanou, kousavou a bojovnou Rose a její blond alter ego Vasilissu (latentní lesbický podtext člověku prostě neunikne), namísto zaláskovaného vztahu upír-člověk celkem přijatelnou vedlejší linii dhampýrka - dhampýr a ze střední se stalo místo, kam by se nestyděla chodit ani Hermiona. Bitching i vtípky nikdy nejdou za hranici trapnosti, místo uplakanosti, procítěnosti a hry na velký funkční fantasy svět (všichni víme, že by do toho domku stačilo fouknout a on by se složil) se autoři rozhodli realisticky přivřít obě oči a zavtipkovat si sami nad sebou, upíří popkulturou a ve výsledku i samotnou Meadovou. Vznikla tak adaptace, co si nebere servítky, ale zároveň nezvládá samu sebe. Herecké výkony (snad kromě Rose Hathaway) působí strnule a divadelně - hlavně děda Viktor (kterak odhodí plášť a začne juchat uzdraven) a Kirova jsou na tom vážně, ale vážně špatně. Casting se nejspíš odehrál potmě, i co se vzhledu herců týče - Dimitrij působí jako všechno možné, ale rozhodně ne jako main lover celé série, Christian namísto slizkého, černovlasého ani-tyčí vzhledu dostal do vínku ksicht Edwarda s nezlomeným nosem, k dědovi Viktorovi no comment. Styl vyprávění (a na efekt úpravy) dovršil tragédii započatou ksichtem Dimitrije - jednotlivé záležitosti se na člověka sypou v takové rychlosti, že je nestačí pobírat ani on, ani postavy ve filmu. Stejně jako kniha tak film působí jako jedna velká otravná expozice, která se uvedení do minulosti snaží vynahrazovat prostřihy do současnosti (slepence jsou boží! pojďme to ještě víc zamíchat!). Posledním stříbrným kůlem do srdce celé záležitosti je pak srdceryvně americký "get-out-of-my-way-bitch" proslov Lissy, který už - bohužel pro tvůrce - nepůsobí ani parodicky, ani vtipně, jako spíš prvoplánově, uboze a naprosto idiotsky. Co naplat - udržet si kousavý nadhled po celý film je v případě teenage upířiny setsakra těžké. Patetické proslovy jsou naproti tomu setsakra jednoduché (a sát si krev z vlastního zadku přece taky není od věci, teenageři to unesou). (10.03.2014)

No tož jsem asi ještě duší i srdcem trapná 12letá puberťačka, protože mě se to hrozně líbilo, takže 4*. Bylo to prostě totálně nadupané humorem, kapku mysteriózní, trošku parodie (aneb na slunci se netřpytíme) a hlavně jsem totálně žrala hlavní herečku Zoey Deutch. Bez ní by to prostě nebylo vůbec tak dobré a asi by to spadlo někde na 2*. Její sarkasmus byl naprosto boží a její komentáře vizí ani nekomentuju:D Přesně takový ten typ, co na srdci to na jazyku.. v jejím případě spíše, co na srdci to na jazyku a pěsti. Bomba scéna byla, když na konci byl úplně romantický okamžik a ona ho místo polibku přehodí přes rameno na zem zatímco má jednu ruku v gypsu. Potěšilo mě, že tam hrál fešák zrzek ze Shameless, ale bylo mi ho trošku líto, že Rose nechával chladnou, za to se zabouchla do o nejmíň 15 let staršího Rusa, super. Někdy to bylo trošku zmatečné, protože tam věci nebyly dostatečně vysvětleny, asi kdybych si přečetla knihu, víc bych to "chápala" ale ono to až tak velký dopad v závěru asi nemělo. "Slyšeli jste, že se Bruce a Sheila rozešli? Prý má Bruce pořád mléčné tesáky a to Sheilu děsí." Každopádně velmi nenápadný konec dávající předzvěst druhého dílu, ovšem pokud se vůbec natočí, tak myslím, že se to propadne úplně někam do těch trapáckých kolejí teen-upíro-bláznících komedio-romancí, takže prosím žádné pokračování. Super komentář: Omnibus. (11.05.2014)

Ze slibného dějového podhoubí podpořeného slibnou knižní sérií zůstala až překvapivě nahrubo nasekaná smaženice, ale dojmy zůstávají převážně pozitivní. Při nemožnosti stíhat sledovat gradovanou mytologii se třemi zvraty a dvěma novými postavami na každou druhou pětiminutovku leží všechno na krásné Zoey, protože prkenný Danila, výrazně přehrávající Olga Kurylenko ani nevýrazná princezna jí příliš nepomáhají. Hlavní hrdinka ale i ty méně vydařené a nedostatečně sarkasmem nasáklé scény zvládá s přehledem, což v kombinaci s fajn akcí a silnou frekvencí hlášek naprosto stačí. Při hledání logiky v postupnosti zápletky bych ale musel prskat daleko víc. (05.07.2014)