Wir sind die Nacht

Dennis Gansel znovu recykluje Hollywood a po jeho posledních režijních počinech, které patří k tomu nejlepšímu, co se za poslední léta ke mně z Německa dostalo, není na místě údiv, že tentokrát to dopadlo mnohem lépe, než jeho první „prcičkovská“ Hollywoodská variace. Upíři prostě frčí, ať už se to někomu líbí nebo ne. Wir sind die nacht nevnáší do žánru nic nového (snad jen absence mužů - krvesajů, jichž se jejich dámské protějšky prostě a jednoduše zbavily), ale nevidím to jako mínus, má svoje kouzlo, několik nezapomenutelných scén a na mladou generaci z řad herců se dobře dívá (Jennifer Ulrich, Max Riemelt). Jen škoda, že němci v některých momentech nepřitlačili víc na pilu, přeměna hlavní hrdinky si o to přímo říkala. Chci pokračování! 80% (23.04.2011)

Velmi příjemné překvapení! Kam se hrabou všechna ta americká Stmívání! Výborné drama o tom, že není jednoduché najít místo, kam patříme. Už úvodní scéna, kdy kamera hypnoticky klouže po mracích, nad nimiž letí letadlo, a pak se ponoří dovnitř za hudebního doprovodu Kolacny Brothers and Scala napovídá, že následující příběh bude o životě a smrti, o umírání a neumírání, o nemožnosti si zvolit, a nebo naopak o svobodném rozhodnutí vše ukončit. Z na první pohled módní upířiny, která v první půli duní rytmy a blýská světly půlnoční diskotéky, se postupně vyklube existenciální drama o smyslu života, ztrácení nejbližších a zoufalé snaze zabránit druhým v jejich rozhodnutí. Klipovitý příběh se promění v syrový obraz našeho světa, podtržený uhrančivou hudbou a výtvarnou kamerou. ,,Stýská se mi po slunci." ,,Ach, já měla strach, že budeš chtít něco, co ti nemohu dát..." (11.11.2012)

Tohle je prostě paráááda!!! Osobně nejsem nějakej příznivce upírských filmů, ale to téma mi na druhou stranu rozhodně cizí není. Takže co se týče všeho kolem upírské tématiky mne docela zajímá a samozřejmě si časem udělám čas na každej "lepší" upírskej film. A tenhle mne fakt dostal!! Úžasně zpracovanej příběh sympatický holky z ulice, kterou kousne upírka, vezme ji do "rodiny" a předvádí jí všechny ty super záležitosti, který tento život nabízí. Už tohle bylo úžasně zpracovaný a já jsem si to fakt užíval s tou hlavní hrdinkou. Jak v těchto filmech ale bývá pravidlem, pak se to začne nějak vše hroutit a naše hrdinka zjišťuje, že to není zas tak "echt gold", všechno se začne srát, do toho postava policajta, kterého nechce pokousat (ani nechce nechat pokousat...), bilance mezi tím, ke komu se připojit ... I když to z ní dějově klasicky, děj si jde originálním směrem, nic moc nevykrádá, je docela originální, jen striktně dodržuje zavedená nepsaná upírská pravidla a to se mi moc líbilo. Celé je to takové syrové, krví se nešetří, akce a triky jsou super, hlavní postavy (skoro všechno holky) jsou k zulíbání (haha, to nejmíň ...), furt se něco děje atd. Ten film jsem si užíval od začátku do konce a to strašně moc. Už se mi dlouho nestalo, aby mne nějaký film tak pohltil a strašně bavil. Nejen, že to je kvalitní, ale je to taky strašně zábavné (což beru jako dvě stránky filmu, ne každý kvalitní film je zábavný a naopak...). Tady jsem se bavil královsky. A když vzpomenu na dobrých pět posledních kousků o upírech, co jsem viděl, tohle nemá konkurenci a tak dávám v rámci žánru (!!) bez ostychu plný počet, protože tomu nemám v podstatě co vytknout ... (07.01.2012)

Neviem, kde niektorí užívatelia nabrali toto porovnanie, ale ...nemecký Twiligth? Asi ťažko, pretože spoločné to má jedine upírov, aj tí sú v tomto filme ženského pohlavia. To síce nič nemení na tom, že obidva filmy ako Twilight tak aj We Are The Night sú neuveriteľné kraviny. Tento nemecký počin aspoň slušne „odsýpa“. Rozdelil by som ho na tri hlavné čati = tri polhodiny. Prvá pol hodinka je typická „vysvetlovačka“ – hrdinka zisťuje, čo je to byť upírom, aké má schopnosti, čo môže jesť/nejesť a pod. Klasické klišé, keď nie tisíc, tak minimálne milión krát videné v každom druhom upírskom filme. Našťastie to dotvára poriadne dunivá tanečná hudba a kamera, ktorá dokáže vykúzliť aj z nezaujímavého prostredia celkom slušné obrázky, navyše pre mužských divákov môže byť plus aj lezbické trio upíriek. V ďalšej polhodine však nenastáva absolútne žiadna zmena a na svete je kameň úrazu, pretože divák si začne uvedomovať plytký (čítaj „žiadny“) príbeh. Nastupuje pokukávanie po časomiere so zhrozeným výrazom, že to má trvať ešte ďalších 30 minút. V záverečnej polhodinke nastáva malá zmena a našťastie nastupuje nejedna akčná scéna a na rad príde aj nejaký ten digitálny trik. Samotný záver je síce jasný ako facka, ale to nič nemení na tom, že na tie naháňačky v hoteli, likvidáciu policajtov, behanie po stenách sa slušne pozerá. CELKOVO: síce totálna blbosť, ale na jedno pozretie neuškodí. 3* (27.07.2011)

Hororový pátek třináctého Part II. - I tady se bohužel mé očekávání potvrdilo a jednalo se o nejslabší kousek v našem výběru. No jo no, německá produkce, lesbický upírky, a hlavně nehorový příběh způsobily, že se nám to nelíbilo. Budu míň kritickej, protože triky jsou solidní, holky taky hrajou dobře, bohužel často nemají co, ale aspoň jim to sluší. Proměna Leny je úplně senzační, scéna ve vaně se mi strašně líbila. Navíc Karoline Herfurth se mi zamlouvá už od Holky to chtěj taky, kde taky jako Lena zachraňovala příběh od úplné tragédie. A i sympoš z Die welle pomohl. Na dvě, ale abych vyrovnal Matoušovo hodnocení musim dát tři. (14.01.2012)