Chorus Line

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)

Richarde, tak takový konkurz beru z fleku a myslím, že Majklovo očko, které se tak rádo dívá na krásná ženská tílka si taky přišlo na své i když jemu samotnému se tam moc prostoru pro svůj herecký um nedostalo. Baječný, raketový nástup mě okamžitě nastavil na tu správnou taneční vlnu, to byla paráda. Pak jsem si poslechla pár lidských osudů několika baletních postav, většinou formou zpěvu a tady musím opět pochválit za výborný nápad. Zkrátka všechny ty postavy mně byly blízké od samého začátku a to je v muzikálu kumšt. A Chorus Line má švih, spád, oku lahodící barvičky, výbornou muziku a konec byl, jak jinak než pompézní baletní gejzír....nádhera ! Do pětky mně asi schází jen můj urputný boj s titulkama:-) (08.03.2015)

Jeden z nejlepších muzikálů, který vznikl na podstavě rozhovorů se skutečnými muzikálovými dřiči - s bezejmenými company - sty snícími o sólových rolích. I milostná linka tady vypadá uvěřitelně a je přirozeně vpletena do vyprávění. A největší banálnosti o nemilujících rodičích a útěku do světa baletu, o třetím sexu či homosexualitě tady znějí pravdivě, protože lidský život je vlastně jedna malá banalita. (04.10.2008)

Mám rád Michaela Douglase, na rozdíl od muzikálů. V tomto, který se celý odehrává na jevišti a nejakčnější scéna je ta s vymknutým kotníkem, mi však ani Douglas nějak nesedl. V záplavě těch neuvěřitelně ohebných tanečníků jsem mu zkrátka nevěřil, že býval jedním z nich. Na jeho místě bych si v té době daleko lépe představil Johna Travoltu či Vlastu Harapesa (nebo Harapsa, sakra jak se skloňuje Harapes?). Takhle to na mě však působilo asi tak, jako kdyby na konci 36. komnaty Šaolinu seděl s nunčakem za pasem mnich, kterého by hrál Rudolf Hrušínský... (10.12.2013)

Z úvodu srší taková energie, že je po chvíli naprosto jasné, že ji tvůrci nemohou udržet po celou stopáž. A také že ne. Ovšem nijak to nevadí, jelikož i po úvodním hromadném sítu jde stále o dobrý film. Dokud se mluví, tančí a hraje, tak to má něco do sebe. Problém nastává ve chvíli kdy dojde řada na zpívání. Většina písní je totiž o ničem. O jednotlivých účastnících konkurzu nám nic moc neřeknou a jsou celé takové "odnikud nikam". Většina, naštěstí ne všechny, jelikož je tu i pár kousků, které naopak po této stránce fungují výtečně. Pochválit je třeba také Michaela Douglase, který charismatického Zacha zvládá s bravurou sobě vlastní, byť za celý snímek v zásadě nevstane ze svého místa za mikrofonem. Chorus Line je velmi zajímavý muzikál, kterému by paradoxně prospělo více mluvení a méně zpívání. (06.01.2008)