Pozůstalí - Série 2

Přestěhování do uzavřeného Jardenu v národním parku Miracle, ze kterého při "Náhlém vytržení" zázračně nezmizel jediný obyvatel, jen vede k ještě většímu náporu na psychicky ne zrovna zdravé osoby. Mysteriózna (zdánlivě) přibylo, vyprávěcí postupy "zrafinovatěly", emocionální účinek zefektivněl a drama výrazně zesílilo. Zkrátka "mindfuck" jaxepatří a za mne nevýslovné nadšení! (18.07.2017)

Druhá séria nekopíruje tú prvú, čo jedných môže odradiť a druhých zase pevnejšie prikovať k obrazovkám. Mne sa stala tá druhá vec, aj keď mám dojem, že prvá polovica série mi sadla o málinko viac. Tvorcovia sa neboja prísť občas s niečím, pri čom si hovoríte, že pozeráte iný seriál alebo ste spustili neskoršiu epizódu. Lindelof "málinko" kopíruje typy postáv z Lost, občas si zamieňate Therouxa za Matthewa Foxa, Liv Tyler za Evangeline Lilly alebo Ecclestona za O´Quinna. Ale to nie je výčitka, skôr komentár k autorskému rukopisu. No čo dodať, hor sa na sériu číslo tri s očakávaním zodpovedania všetkých otázok. (18.10.2018)

Budu asi jediný barbar, který považuje druhou řadu za horší než byla ta první. A to docela výrazně. Jednak zmizela (až na dvě epizody) má nenáviděná a přesto milovaná sekta a Justin Theroux po většinu řady jen chodí z místa na místo a předstírá, že mu nic není. Nové postavy mě příliš nezaujali a celkově mi přijde, že se mi Lindelof snaží naservírovat obrovskou porci načančané prázdnoty, a doufá v mé osvícení na konci poslední epizody. Já ale osvícen nebyl. Příběh se dá odvyprávět v pěti větách, a ten zbytek je jen vata. Posmrtný život je totální úlet a pro mě absolutní krok vedle. Strašně z toho cítím snahu o inteligentní a mysteriózní podívanou, ale nějak to nedávám. 60% (15.06.2016)

Kdo vydržel do konce 1.série a pustil se i do série 2, tak ten rozhodně nelituje. Všechny neduhy předchozí série jsou pryč, ocitáme se v novém městě s pár novými postavami a tak silnými příběhy, že jsem u sledování skoro až nedýchal. Tenhle seriálový počin, kde do sebe všechno uvěřitelně zapadá, je jednoduše geniální. Emoce ždímá na maximum a po třech posledních epizodách už vážně nevím co si mám myslet. Těším se na závěrečnou 3. sérii a doufám že si udrží stejnou kvalitu, protože lepší to snad být už ani nemůže ... (22.03.2016)

Zatímco naši pozůstalí hrdinové oproti první řadě opustili město Mapleton ve prospěch národního parku Miracle, Damon Lindelof a Tom Perrotta opustili knižní předlohu vstříc originálním zápletkám. Ve srovnání s první řadou je druhá série Leftovers kompaktnější a i když se hlavně v druhé polovině jednotlivé epizody namísto rovnoměrného střídání dějových linek soustřeďují na vybrané postavy, v samotném závěru se vše úhledně protne ve stejném čase a místě. I když se v průběhu řady kupí záhady, místy není jasné čí výpovědi věřit a občas ani co se to sakra děje, na konci se skoro všechno objasní. Ano, zdůrazňuji to hlavně pro ty, kteří o Lindelofovi tvrdí, že umí jen bezhlavě vršit záhady, ale už ne je uspokojivě vysvětlovat. Ale i kdyby, ono je to vlastně jedno. Leftovers nikdy nebyli a neměli být o tom, kam se poděla ta (ne)šťastná 2 % populace (ostatně, taky proto se to jmenuje Pozůstalí a ne Zmizelí, že). Zdaleka nejdůležitější jsou tady totiž emoce, které z obrazovky přímo prýští. Před očima se nám odehrává zatraceně ambiciózní drama a můžu vás uklidnit, že se Lindelofovi a spol. pod rukama rozhodně nerozsype, ale přetaví v ryzí zlato. Herecky tu nemám komu co vytknout, můžu jen chválit výjimečné: Christopher Eccleston dokáže jaké to je věřit, Liv Tyler zvládne být i na svém menším prostoru okouzlující i děsivá a Justin Theroux jede na maximum – od zmatení ke vzteku, od zoufalství k odhodlání, do pekla a zpět. Skladatel Max Richter pak i tentokrát dokazuje, že tak jako on umí pracovat s hudbou a pocity jen málokdo. Tematicky se opět podíváme jak všemožně se dá vyrovnat s nepochopitelným (anebo taky nedá), co to znamená věřit a milovat a zabrousíme i na okraj života a smrti. Druhá řada Pozůstalých zkrátka nabízí ideál všech pokračování – ty nejlepší elementy předchozí řady a eliminaci jejích chyb. Je osudová, intimní, vtahující i strhující a neodolatelná. Špička současných dramat na obrazovce i na plátně. (13.04.2020)