Divočina

Docela by mě zajímalo, jak to bylo doopravdy, protože tomuhle filmu jsem tak nějak nevěřila ani nos mezi očima... Krom toho tam ani nebylo nic moc zajímavého, nic co by člověka vzalo za srdce... Prostě zklamání :-) (20.03.2015)

Jean-Marc Vallée se stává expertem na očišťující se, sebezpytující se a skrz naskrz nedokonalé postavy. I Sheryl Strayedová se jako Ron Woodroof potýká s životními problémy a nedořešenými traumaty. Zatímco Klub poslední naděje se ale zaobírá Ronovým životem ex post a žije přítomností, Divočina se daleko více zosobňuje skrze zčásti dovysvětlující flashbacky. Ačkoliv věřím, že flashbacky byly pro film nezbytným prostředkem pro dramatizaci (jinak by byla Divočina hollywoodštější, než holywoodská), jejich systematické využití vypadá mnohdy poněkud nahodile. A to i přesto, že jsou vcelku jednoznačně „zaobaleny“ do Sheryliných někdy snů, někdy notně traumatických vzpomínek, jindy obojeho dohromady v závislosti na jejím postupu ke kanadské hranici. Tvůrčí postup „šla jsem tudy, zažila tohle a kvůli tomu jsem si vzpomněla na tohle a tohle“ zde získává na té nejvyšší důležitosti. Sherylina postupná výprava za konečnou katarzí je jako taková bez výraznějšího dramatického oblouku. Jakkoliv se ovšem nezdají jednotlivé všední epizody nějakou závažnější překážkou pro její konání, jsou to právě ony, jež mají zásadní vliv na Sherylino uzavření se před úzkostnou minulostí. Čeho si je tudíž na Divočině cenit je vcelku jednoznačné: při podobném námětu není nutné množství emocionálně vypjatých situací. Valléeho snímek je oscarovkou tak napůl; ostatně stejně jako jsou jeho hrdinové tak z poloviny nyní už klaďasové či záporáci. ___ Možná takhle chtěl/měl vypadat Útěk do divočiny. (20.04.2015)

Holka se rozhodne vyléčit si svá životní traumata hodně dlouhou a osamělou tůrou. Na cestu se vydává hned, co se jí podáří zvednout se ze země s tunovým báglem. V průběhu cesty jsou její traumata divákovi přiblížena pomocí flashbacků do časově nehierarchické minulosti. Emoce z flashbacků a z událostí na cestě se solidně stupňují. Jediné, co jsem moc nepobral byla katarze protagonistky na konci cesty, kde něco zamumlala (moc jsem jí nerozuměl a byl jsem línej přetáčet stopáž), asi něco hlubokého o tom, že v životě udělala špatné věci a film skončil. (07.02.2016)

Uvěřitelný příběh, dobrá práce s retrospektivou a postupným odhalováním motivace hlavní hrdinky... (Ale pokud jste si přečetli obsah zde na čsfd, tak vás postupné odhalování moc nepřekvapí, proto si obsahy zásadně nečtu dopředu...) Film je lidský a motivační zároveň, ačkoliv hlavní hrdinka nežila zrovna morálně, snaží se pomocí návratu k přírodě najít jistou formu vykoupení a divák jí na její cestě fandí. Jedná se o drama, ale film je místy vtipný, což je jedině plus. Zároveň je zde poukaz na to, že člověk v rámci civilizačního vývoje zapomíná soužít s přírodou a vážit si její rozmanitosti... :-) Otevřený konec vítám... Za pět :-) Děkuji za čsfd projekci ;-) (02.03.2015)

Procítěné, výborně zahrané a solidně nasnímané "přírodní" drama o slečně z města, které se po smrti maminky naprosto zhroutí život. Obsah sám o sobě není ničím výjimečný, leč nástroj katarze - téměř 1800 km dlouhá štreka - neobyčejný vskutku je. Konec, i díky neúměrné stopáži (dané zejména neustálým opakováním stejných motivů) tak trošku vyšumí do prázdna, což ale nemůže výrazně ovlivnit jinak pozitivní pocity z Valléeho nadstandardního snímku. 7/10! (20.03.2015)

Reese Witherspoon na prochazce. 5/10 (13.04.2015)

Tyhle storky o hledání sebe sama v divočině mě většinou nechávají chladným - při bližším zkoumání se totiž mnohdy ukáže, že oslavovaný hrdina je buďto nesvéprávný blbec (Into The Wild) nebo nesnesitelný, nadutý sobec (Tracks). Tohohle filmu jsem se proto trochu bál, protože to podle popisu vypadalo na dokonalý mix dvou výše zmíněných průšvihů. O to víc jsem byl překvapen, když se se z toho vyklubal vyzrálý, perfektně odvyprávěný příběh, takže jsem si to po počátečních obavách začal bez výčitek svědomí užívat. Za zmínku stojí hlavně dokonale vyvážené, chytré prostřihy do minulosti - některé zprvu nesmyslné momentky se plně odhalují v mnohem pozdějších fázích. Technicky je to opravdu mistrovská práce, děj nekazí žádný spirituální bulšit, klíčové scény jsou mnohdy překvapivě komorní a vytlumené. Pro mě jeden z nejzajímavějších cestovatelských filmů desetiletí. (30.03.2015)

Roku 1990 se Chris 'Supertramp' McCandless vydal na cestu do divočiny hledajíc autentický život, a ač z ní cestu zpět nenašel, nedlouho před smrtí zjistil, že to, co hledá, je vlastně úplně jinde. O pět let později se na podobnou cestu za nalezením sebe sama vydala Cheryl 'Strayed' Nyland, a její příběh je snad ještě o to silnější, protože svého cíle došla, a to jak toho geografického, tak i osobního. Zážitek z filmového zpracování její introvertní poutě bohužel kvalit Into the Wild nedosahuje, třebaže jen o chlup. Začíná slibně, v záblescích prostřihává mezi osamělou cestou a v hlavě se honících vzpomínkách, jenže do minulosti s přibívajícími mílemi nejednou zabředne příliš hluboko, a vyprávění často připomínající proud vědomí v těchto až příliš okatě dojemných scénách ztrácí dost ze sugestivnosti. Vše ostatní, co přibližuje Wild k dokonalosti, nemá cenu zmiňovat, protože toho je příliš, jenže tento poslední krůček mi tam prostě k mé vlastní škodě chybí. Kdyby nebylo této výtky, pravděpodobně už bych totiž měl sbaleno. (13.04.2015)

Čekal jsem, že to Reese nebudu věřit ani vteřinu, ale překvapivě jsem jí více věřil tu hajkerku než tu děvku v prostřizích z minulosti. Celkově průměrný film s haldou nádherných záběrů. (17.04.2015)

Dneska byl silenej den, totalne na hrane, den, kdy si rikate, ze neco musite zmenit, neco udelat se svym zivotem a ve chvili, kdy jsem se jeste porad klepala z nekterych udalosti, jsem se z necakaneho popudu rozhodla po ceste do rodne hroudy si pustit tohle.... a bez ohledu na to, ze jsem sedela v aute s cizimi lidmi, tak mi bezdeky kapaly slzy po tvari.... tohle jsem proste musela jeste pred koncem dne dokoukat. Tohle k dnesnimu dni sedlo jak poklicka na hrnec :) ... k tomuhle se jeste vratim. (09.10.2015)

Mám rád tyhle filmy, kde se člověk skrz přírodu snaží poznat sám sebe. Je tu dost přírody, jsou tu skvěle koncentrované flashbacky a nechybí ani výborné herecké výkony. Není to krutý film, jen jsou zde emocionálně silné scény. Sem tam se ještě mohlo přitvrdit, ale Reese stejně podává výkon, který je od ní pro mě nejlepší. (01.02.2015)

“Problems don’t stay problems. They turn into something else” (22.03.2015)

Každý má svoje problémy a každý ich rieši po svojom. "Útek" do divočiny, respektíve vydať sa po tichooceánskom pobreží na 4 tisíc kilometrovú cestu po vlastných vyžaduje guráž, no možnože len osobné problémy sú natoľko závažné. Vnútorné monológy, prekonávanie samej seba a myšlienky cestovateľa sú tým najžiarivejším, čo tento snímok ponúka. Pretože i keď koniec môže nastať kedykoľvek, nie je riešením. Vedel by som si predstaviť podobnú cestu. A asi je to moja chyba, ale až teraz (začiatok r. 2017) začínam vnímať Reese ako výbornú herečku. (22.01.2017)

Působivá cesta Cheryl Strayed, kterou výborně ztvárnila Reese. Flashbacky dobře zapadly do filmu a o to víc mi pak přišla její cesta uvěřitelnější, že vás donutí alespoň trochu přemýšlet. (29.01.2015)

Film celkem pozitivně splnil moje očekávání. Tím že se jedná o životopisný film, nemůže nikdo čekat žádné přikrášlené kudrlinky. Fakt je ten, že Cheryl žila život na hovno a aby to nebylo ještě horší, tak nasadila na záda batoh, velikosti skříně na kabáty z předsíně a vyrazila si na skoro 2 tisíce kilometrů dlouhý výšlap. Levá jak šave, zkušenosti s přežitím v přírodě tak z příruček a přesto měla ty koule do toho jít. Dnes je z ní jistě mnohem lepší člověk, než by byl původně. Tak hybaj krosny na hřbet a vzhůru na Šumavu :-) (14.02.2015)

V náboženství měla a má Pouť (Cesta) vždy velký vliv na očistu duší a nápravu srdcí ať už s jedná o křesťanství, budhismus nebo islám. Pouť je právě tou příležitostí k posílení uvědomění si sama sebe. Na podobnou cestu se vydává i hlavní představitelka Cheryl. Během dlouhé, namáhavé a nebezpečné cesty se jí v hlavě promítají důležité úseky jejího doposud sebe - destruktivního života. Prochází meditací, postupně si sama odkrývá příčiny, které jí dostaly na dno a pomalu se s nimi vyrovnává. Čím déle jde ,tím více se vnitřně očisťuje a začíná si věřit. Film u mne zabodoval ve všem. Útržky vzpomínek, které v hlavě přeskakují z jedné na druhou, až se s přibývajícími dny její cesty slijí v jeden celek, který dává smysl. Nádherná divoká příroda, setkání s různými týpky, kteří mají svůj důvod jít podobnou cestu, skvělá muzika. V neposlední řadě příjemný civilní výkon Reese Witherspoon , které jsem věřila. (26.04.2015)

Pro mě žádná divočina. (17.11.2015)

Divočina je nádherná v tom, že všechny své působivé scenérie (a že jich tu je) využívá až jako sekundární prostředek k nesmírně intimnímu a lidsky emotivnímu vyprávění, které dokonale vystihuje snad to nejzprofanovanější klišé ze všech, že cesta je cíl. Navzdory všem nesnázím a komplikacím během samotné expedice je vlastně krásné sledovat ten postupný proces vnitřní očisty a konečné odpoutání se od všech ošklivých životních traumat. Reese Witherspoon tu navíc předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů vůbec. Závěrečná scéna na Mostě Bohů má neskutečnou emocionální sílu. [75%] (09.07.2021)

Hned na úvod, opravdu mám rád filmy s podobným námětem - Into the Wild, 127 hours atd... Velmi dlouho jsem film očekával a teď je tady ... Krásná Reese, nádherná krajina, vynikající hudba ... v podstatě nemám moc, co bych filmu vytkl, pokud vůbec něco...lehce jsem sice znejistěl v prvních asi 15 minutách, že to přece jenom nebude ono, to co jsem čekal, ale naštěstí se tak nestalo ... Překrásná krajina, vynikající kamera a herecký výkon Reese ... + další přírustek do oblíbených soundtracků ... (14.03.2015)

Ze zfilmovaného deníku, kterým románová předloha asi víceméně bude, nejspíš nešlo vytáhnout o moc víc. Je znát, že Jean-Marc Valée má cit pro podobně intimní témata a celý film dokázal natočit dost citlivě a přitom divácky přívětivě a nijak podbízivě. Formou flashbacků se mu v rámci možností podařilo dostat do nitra hlavní hrdinky, u které je ovšem problém, že se (alespoň pro mě) ocitá na hraně sympatií, takže jí nelze tak úplně fandit, naštěstí ale má dost chvil, kdy je snesitelná a uvěřitelná. Velký podíl na tom má opravdu výborná a civilní Reese Witherspoon, na níž je znát, že jde o její vysněný projekt a hraje naprosto skvěle, nominace na Oscara oprávněná. U Laury Dern už se dá pochybovat, protože tu není tolik a rozhodně nepředvádí nic výjimečného, i když je velmi dobrá. Nad průměrem pak film kromě hlavní herečky udržuje právě režisér, který umí nasnímat a zkomponovat úchvatný záběr a daří se mu i využít možnosti divoké přírody, kdy turista neví, co číhá na dalším kroku a hlavně vše podpořil příjemným a trefným soundtrackem v čele s hitem El Condor Pasa. Bohužel tomu citelně chybí jakýkoli zásadnější zvrat a silnější moment, protože v celém filmu se nestane vlastně nic neobvyklého ani emočně silného, co by v divákovi zůstalo delší dobu. Tvůrce si mohl odpustit také příliš okatou symboliku a některé metafory. Ve výsledku je ale Wild slušnou žánrovkou, která zpříjemní večer a možná i na chvilku donutí člověka přemýšlet o vlastních hodnotách. Druhý den si toho z ní ale moc nepamatuje. 70% (08.03.2015)