Hrabě Monte Christo

Sice je to poměrně dlouhé, ale divákovu pozornost si to udrží bez problémů. Hlavní zásluhu na tom má (samozřejmě kromě parádní předlohy) Marais, který jako idealistický floutek moc neoslní, ale jako zapšklý, tajemný, prachatý hrabě doslova válí. Knihu jsem četl před staletími, takže si nic nepamatuju, stejně jako neznám jiné verze příběhu, ale myslím, že touhle verzí divák nic nezkazí. A řekl bych, že moc nestárne. (26.09.2010)

Nesmrtelná pohádka pro romantické duše každého věku o tom, že spravedlnosti je možné dosáhnout už zde na zemi, že pomsta je možná a sladká, zvláště má-li mstitel k dispozici neomezené prostředky, takže je něco jako sám Pán Bůh... Krásné a věrné zpracování Dumasova románu, některé detaily jsem však ve filmu postrádala. (To je ta nevýhoda všeobecně známé a oblíbené předlohy, že divák se pak chová jako tříleté dítě, které se dožaduje, aby pohádka byla i po padesáté vypravována stejně jako poprvé!) (18.02.2017)

Monte Christů je jako mušketýrů. U tří nezůstalo a srovnávání je podobně problematické. Sošná krása Jeana Maraise je praporem, který tuto adaptaci drží už desítky let v přední linii. Myslím ale, že Jean Marais je jako Dantès skvělý nejen kvůli kráse. Vyzařuje z něj chlad, hrozba a určitá vnitřní strnulost, samota. Přes tělesné strádání se přenesl, ale věznění i jakýkoli druh omezování způsobí, že v člověku něco umře. V Dantèsovi některé citové polohy, z nichž už zbyly jen slabé záblesky. Jeho příběh je tragický ne jen kvůli ztracené lásce, ale kvůli zničení člověka, kterým byl. (27.02.2017)

Klasické ztvárnění jednoho z nejlepších románů Alexandra Dumase staršího plně postihuje základní romantickodobrodružnou linii stejnojmenné literární předlohy. Asi nejlepší Mareho herecká kreace v celé jeho kariéře se stala ztělesněním ideálu romantického hrdiny bez bázně a hany, který si však za všech okolností zachovává schopnost věcného uvažování a nadhledu. Scény z vězení, tragédie napoleonské Francie, pohyb na hranici tehdejšího polosvěta i podsvětí, k němuž pairové orleánské Francie nemají zase tak daleko, ideál lásky, ale i projev praktického života, to všechno se ve velkém kaledoiskopu střídá v dovedně aranžovaném pásmu scén, strhujícího děje i tajemných kulis. S jistou nadsázkou lze říci, že míra nadčasového prolnutí románu a filmu je plně srovnatelná s proslulými českými adaptacemi Verneových děl z šedesátých až osmdesátých let minulého století. (Osobně si myslím, že by se v tomto případě jednalo o příiš přemrštěnou nadsázku). (01.03.2008)

Osobne by som bol najradšej, keby veľké epické diela nebolo povolené sfilmovať. Pretože ani dvojdielny film nedokáže postihnúť to, čo si čitateľ dokáže na necelej tisícke strán prečítať. Táto verzia so Jean Maraisom je pravdepodobne najznámejšia a spolu s verziou, v ktorej Dantésa stvárnil Chamberlain, ju považujem za najlepšiu. Otrasným zážitkom bolo vidieť Depardieua ako Dantesa, ďalšie verzie nepoznám. Ťažko mi je hodnotiť túto, takmer 60-ročnú verziu. Všetko je v nej také, aké má byť. Film sa poctivo drží predlohy, postavy sú dobre vybrané a tak jediným a neodstrániteľným nedostatkom je, že film nedokáže nahradiť knihu. Ale aj tak som sa po rokoch v záujme disproporcionácie rozhodol tejto verzii jednu hviezdičku pridať. (18.11.2012)