Gilmorova děvčata: Rok v životě

Byl jsem zvědav, jak seriál, který vévodil televizi před 15 lety obstojí před současnou "hi tech" tvorbou, věřil jsem, že sympatické charaktery a dobře napsaný scénář zvítězí nad lží a nenávistí (tedy nejen Hrou o Trůny), ale to jsem se šeredně mýlil. Gilmorky se snaží navázat "jakoby nic", všichni jsou o pár let starší, ale přitom se nic nezměnilo. Bohužel ani nic není zajímavé, opravdu nemohu říct, že by mě na "roku v Gilmorkách" cokoli zaujalo nebo se nějak dotklo. Na druhou stranu, nejsem si jist, zda je to vina seriálu nebo mě, jakožto diváka, který z tohoto seriálu (čti: z masturbace nad Lauren Graham) už vyrostl. 5/10 (24.12.2016)

Perfektní. Dostatečný ignore ultradebilní sedmé série a utažení všech linek tak, jak se sluší a patří. Full circle koncept, nebojácnost v oblasti antifanservisu (na*ranost řady fanoušků je krásný důkaz jejich romantizované bubliny dokonalého světa) a všeobjímající pocit návratu domů. Dalších dílů očividně netřeba. Není důvod se opakovat. (26.11.2016)

Konec žádného seriálu mě nikdy nemrzel tolik jako konec Gilmorek. Ne proto, že by byly mým vůbec nejoblíbenějším seriálem (byť jsou vrcholu hodně blízko), ale jednoduše proto, že pro mě vždycky byly víc o feelingu než o čemkoliv jiném, a ten si držely úspěšně celých sedm let (včetně proklínané finálové sezóny) a mohly v něm pokračovat prakticky nekonečně. Když jsem se dozvěděl, že Gilmorova děvčata ještě neřekla svá poslední slova, respektive svou poslední salvu slov, očekávání byla veliká, obavy možná ještě větší. Podaří se Gilmorkám udržet jejich feeling pramenící ze směsi propracovaných vztahů, bleskurychlých dialogů narvaných popkulturními odkazy, sympatického humoru, lála songů pro každou příležitost a všeobjímající pohody? Za mě jasně ano. Samozřejmě, do čtyř (tedy osmi, vzhledem ke stopáži, tak či onak zoufale málo) dílů se nedá narvat děj uplynulých deseti let, věci jsou velice často jenom zkratkovité nebo naznačené, dřív stěžejní postavy se tu teď třeba jenom mihnou prostě proto, aby tu byly, a nějakých dalších pár výhrad se jistě najde. Ale co na tom, když se ten hořkosladký feeling i po desetileté pauze dostavil prakticky okamžitě a nezmizel po celou dobu stopáže (dokonce ani při tom nepopiratelně předlouhém a v podstatě úplně zbytečném muzikálu). Amy Sherman-Palladino zkrátka měla ještě co říct, řekla to, já jsem za to rád (obzvlášť oceňuju vývoj Rory a Emily, obě dozrály tam, kam dlouho směřovaly, v případě té první to bylo potřeba, a v případě té druhé to nesmírně potěšilo, nehledě na fakt, že fantastická Kelly Bishop dostala pořádnou příležitost zazářit), a doufám, že se do Stars Hollow s jejím dovolením zase za pár let podíváme. A ano, potřeba to není, jenže Gilmorky nejsou seriál. Gilmorky jsou životní styl. (13.01.2017)

// Rory: "Mom." Lorelai: "Yeah?" Me: "Whaaat?!" Tak nevím, co na ten slavný návrat říct. Momentálně se mi honí hlavou věci jako "příliš dlouhé", "proč je Rory najednou taková" a "opravdu sem museli nacpat všechny tyhle postavy?", přičemž ještě před pár týdny jsem tak nějak doufal, že to bude jenom smích, pláč, radost, you know, prostě ty běžné pocity, které jsem u starých Gilmorek prožíval. Ale ne, tohle je o X let později, things change a já si nejsem úplně jistý, že se mi ty změny líbí. Na druhou stranu možná právě o tom to je, všechno ostatní se totiž povedlo zopakovat perfektně, kouzelná atmosféra Stars Hollow snad ještě rozkvetla a některé dějové linky (Emily) se povedly na jedničku. Takže možná to jen musím vstřebat. Udělat Wild. Nebo něco. Tahle minisérie je každopádně zajímavej kus seriálové filmařiny a já myslím, že těch 8/10 si naprosto zaslouží. A pokračování se nebojím. (04.12.2016)

Perfektní návrat, který jsem si vážně užila. Byla jsem až překvapená, jak snadno se mi do toho podařilo opět dostat a jak snadno se tvůrcům podařilo navázat na téměř 10 let starý seriál a vůbec to nepůsobilo uměle. Nostalgie je silná čarodějka a stačily první tóny známé melodie a já měla na krajíčku. Slovní přestřelky přesně takové, jaké jsme je milovali před lety. Lauren Graham s Kelly Bishop jsou úžasné a právě jejich momenty patří k těm nejsilnějším i nejzábavnějším. Neměla jsem ani sebemenší problém, jakým směrem se ubral vývoj Rory jako mnoho diváků. Všichni pravděpodobně čekali, že přece ta vzorná, hodná a sebevědomá Rory bude ve 32 letech šéfredaktorka nejprestižnějších novin a bude mít spořádaný milostný život, ale takto život zkrátka nefunguje a na mě to tak celé působilo mnohem opravdověji a nebyl to takový ten klasický "fan-servis". Nejslabším místem je jednoznačně muzikálová část ve třetí epizodě, které se dalo zbytečně moc prostoru. První reakce po slavných závěrečných čtyřech slovech byla, že chci víc, ale pak jsem si uvědomila, že přesně takto to celé vlastně dává dokonalý smysl a pointa, kterou Amy tolik let střežila, je skvělá. (27.11.2016)