Světlo mého života

[KVIFF 2019] Cesta s dotekem koukatelnosti a bez doteku demence. Affleck vsadil opět na Vary a vyšlo mu to. V rámci diváků docela ano. Když se člověk dívá na prvních deset minut docela začne ztrácet naději, že by to mohlo nějak dobře dopadnout. Protože po oněch asi deseti minutách ani neví divák o čem film je a na jaké notě se bude pohybovat. Poté vak přijde mlha, les, nebezpečí a ono to začne fungovat jako normální film. Co více, začne to fungovat jako velmi dobrý film. Takhle si vás film získává do té doby dokud už tak nějak podvědomě nezačnete soucítit, chápat a bát se. Nejde asi o něco extra originálního, ani bych neřekl, že to Affleck povýšil na nový level, ale posunul to trochu stranou jinak, kdy je to stále originální, stále tak nějak známé a jednoduše to funguje. A to i vlastně stačí. Bohatě. (07.07.2019)

Casey Affleck se nám dal na nezávislou filmařinu a dokazuje, že režisérský um nemá pouze jeho bratr Ben, kterého řadím jako lepšího režiséra než herce. To u Caseyho zatím neplatí, ale i tak servíruje další zajímavý snímek. Světlo mého života je postapo ve světě, kde vymřely téměř všechny ženy a on se svým potomkem putuje spustošenou krajinou. Vzhledem k námětu a přítomnosti Elisabeth Moss se nejde ubránit srovnání s Příběhem služebnice a dalšími podobnými filmy, i když tady se na události nahlíží více komorněji. Film vyniká především svým feelingem a atmosférou. Ve finále se však jedná pouze o jeden další z řady. (28.08.2019)

Vztah otce a dcery, kterému postapokalyptická společnost bez žen, putování opuštěnou krajinou a nejistota, kdo je dobrý a kdo ne, dodavá pocit ohrožení a stísněnosti. Otec se snaží vychovat dceru co nejnormálněji, což se ale ne vždy daří, jak by si představoval. V monologu, který večer vede na téma vývoje ženského těla, docela selhává (dítě je po něm v ještě větší depresi, než bylo), na konci je ale náznak naděje, že se mu vychovat samostatnou ženu podařilo (v průběhu filmu je dobře vidět, jak se myšlenky perou dítěti v hlavě a snaží si je srovnat). Bez ohledu na žánr dost intimní film, výborně zahraný. ■ Trailer https://m.youtube.com/watch?v=PoHADU7Oe-g (16.08.2019)

Parádní, realistický, pomalu odkapávající survival s uvěřitelnou psychologií a stavbou dramatických scén. Vlastně mi nedělá žádný problém porovnat to s poněkud přeceňovanou The Road a vyhlásit to za vítěze. The Road možná není laciné indie, ale Light of my life staví zlověstnou paranoiu okolo prostého faktu, že ústřední dvojici, procházející (odnikud nikam) vrstevnatějším a složitějším světem, tvoří otec a dcera(!). .. Je to překvapivě kvalitně napsané. Má to cool kameru. Affleckovi z pod svetru leze kvalitní svalovina. Snad jen ten úplný začátek byl příliš dlouhý.. (05.02.2023)

Krásné zjištění, že mladší z bratrů Afflecků je taky dobrý režisér. Casey Affleck si napsal a zrežíroval postapokalyptické drama, a ještě zvládnul hlavní roli. Affleck sází na pomalejší vyprávění, civilnost a perfektně vystavěnou atmosféru. Místy to připomene film Cesta (nebo její knižní předlohu) či skvělou hru The Last of Us, tedy když si odmyslíte ten nadpřirozený prvek. Je to hodně komorní, a hlavní síla je v přesný dialozích, které umí tnout do živého. A samozřejmě v hercích, kteří předvádí skvělé výkony. Affleck je v této poleze parádní a hodně se mi líbilo jakým způsobem hraje svou postavu. Anna Pniowsky má dost těžkou roli a zvládla jí na výbornou. V menší, ale dost v zásadní roli mě potěšila Elisabeth Moss. Hodně mě sedla civilní stránka filmu, otázka morálky a etiky, která je v průběhu filmu naznačená nebo či biblické vnímání. Světlo mého života je povedený menší film, který i přes pomalé tempo dokáže hodně silně zaujmout. (08.04.2020)