poster

Dvacátý devátý

Historický / Drama

Československo, 1974, 122 min

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrají:

Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav, Karel Šebesta, Jaroslav Kuneš, Jiří Ornest, Viktor Preiss, Václav Mareš, Zdeněk Ornest, Ladislav Večeřa, Ladislav Šimek, Jiřina Petrovická, Zdena Burdová, Blažena Holišová, Eva Čeřovská, Václav Lohniský, Oldřich Janovský, Bohuslav Ličman, Zdeněk Buchvaldek, Ladislav Lakomý, Miroslav Částek, Josef Čáp, Jiří Juřina, Jiří Wohanka, Walter Ruge, Karel Hábl, Antonín Hübner, Václav Král, Ludmila Roubíková, Josef Střecha, Raoul Schránil, Pavel Spálený, Josef Štefl, Antonín Vejr, Jaroslav Toms, Konstantin Krajnov, Pjotr Plakšin, František Kropáček, Zdeněk Skalický, Radoslav Bartoník, Karel Adam, Jaroslav Cmíral, František Miroslav Doubrava, Otakar Žebrák, Oldřich Vykypěl, Miroslav Vlček, Mirko Dostál, Vladimír Fürst, Josef Rak, Jindřich Narenta, Věra Hanslíková, Hugo Kaminský, Jiří Holeček, Jindřich Heidelberg, Jiří Brož, Markéta Langrová, Monika Vacková, Zdeněk Braunschläger, Jan Pohan, Vlastimil Čaněk, Jan Kotva, Josef Kubíček, Gustav Vondráček, Jiří Zavřel, Roman Holát, Antonín Tříska, Jan Hájek, Vladimír Hrabánek, Aleš Košnar, Jaroslav Vích, František Roubíček, Jaroslav Someš, František Kubíček, Josef A. Stehlík, Jaromír Tobola, Jiří Flíček, Viktor Maurer, Jaroslav Horal, Václav Hladík, František Pokorný, Miroslav Bezdíček, Emil Rohan, Václav Šrámek, Zdeněk Štěpánek, Karel Fridrich, Martin Hron, Jan Řeřicha, Václav Kotva, Vít Pešina, Vladimír Švabík, Jiří Žák, Karel Sekera, Oldřich Hoblík, Jiří Havel, Stanislav Hájek, Josef Janoušek, Bert Schneider, Kateřina Kachlíková, Jan Krafka, Jan Kuželka, Bohumil Křížek, Otto Lackovič, Otakar Moučka, Miroslav Mokošín, Jaroslav Vágner, Karel Želenský, Mirko Musil, Antonín Černý, Lubomír Krystlík, Stanislav Litera, Josef Maršík, Rudolf Pešek, Vladimír Pospíšil, Antonín Soukup, Antonín Vilský, Marie Landová, Ela Šilarová, Eva Trunečková, Vladimír Lebeda, Jana Robenková, Anna Vaňková, František Hruška, Františka Horáková, Jan Janků, Vladimír Navrátil, František Nechyba, Ludvík Pozník, Karel Peyr, Jindřiška Gabriela Preissová, Olga Příhodová, Jaroslav Synák, Vladimír Štros, Alois Vachek, Jan Waldmann, Růžena Dvorská, Slávka Hamouzová, Marie Hübschová, Vítězslav Jirsák, Miloslav Homola, Luisa Kollingerová, František Koprolín, Bohumil Koška, Alena Mlčochová, Luděk Nešleha, Zbyšek Olšovský, Božena Fixová, Karel Bělohradský, Václav Bouška, Václav Fišer, Čestmír Válek, Josef Engel, Jiří Kalenský, Karel Vítek st., Karel Engel, Jindřich Sejk, Arnošt Böhm, Miroslav Jíra, Jaroslav Tomsa, Zdeněk Srstka, Ludvík Wolf, Jaroslav Klenot

Producenti:

Karel Kochman

Scénografie:

Jiří Hlupý

Kostýmy:

Petr Diviš
(další profese)
  • Přemek
    odpad!

    Já tento film zahlédl v přehlídce normalizačních filmů v Brně (2007, společně s Hrochem, Vítězným lidem, Člověkem, co není sám atd.). Opravdu otřesné. Opět - jako ve Vítězném lidu - namaskované hlavy, v případě Gottwalda ovšem aspoň trošku životnější. Slátanina je to dlouhá a barevná, člověk se nestačí divit, kdo všechno si v tom nezahrál. Na projekci jsme však asi viděl novou kopii z nesestříhaného negativu, takže jsme mohli vidět i sekvence s bouřícími se spisovateli "intelektuály, kteří nepřijali novou, bolševickou linii strany", rozuměj Marii Majerovou (Jiřina Petrovická), Josefa Horu (Ladislav Lakomý), Vítězslava Nezvala (Miroslav Částek); ta byla v kopii, která šla v sedmdesátých letech do kin, prostříhána; přeci jen, byli to národní umělci a proč tedy připomínat jejich prohřešky proti straně... - - Celý film je takový bezzubě hloupý, ale závěrečná scéna, v níž Kachlík nechá Gottwalda - Zounara ocitovat celý Gottwaldův první parlamentní projev ("My se opravdu jezdíme do Moskvy učit. My se tam jezdíme učit, jak vám zakroutit krky!") a prostřihnout do závěrečné happyendové hudby s tleskajícím proletářsky mladým partesem... - - z té jsem tedy nemohl hrůzou a hořkostí usnout. I proto tedy odpad.(11.5.2007)

  • Mulosz
    odpad!

    Jde v podstatě o přímého pokračovatele filmů mapujících pozici dělnického hnutí v československé historii, které byly natáčeny v 50. letech. Tvůrčí postupy se de facto nezměnily a památné historické věty z úst čelních představitelů strany zaznívají i ve filmech natočených v éře normalizace. To ještě posiluje tento hrůzný zážitek, který lze přetrpět jen s notnou dávkou sebemrskačství. Monumentální sedmdesátkové dílo tehdejšího aktivního funkcionáře, mj. i šéfa katedry režie na FAMU (!!!) Tondy Kachlíka. Pro zajímavost, jde o jedinou filmovou hlavní roli Miroslava Zounara, herce který byl vděčným typem k obsazování ve filmech s agitační tématikou. Nutno však říci, že při sledování jeho hereckého projevu nebolí tolik oči jako v případě jiných jedinců, včetně Zounarova syna Martina.(23.11.2012)

  • Marthos
    odpad!

    "Budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu shromažďovací, svobodu spolčovací, o svobodu stávkovou pro proletariát! Proti vašemu policejnímu fašistickému teroru postavíme proletářskou obranu! My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti! Houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno!" O něco mladší předchůdce seriálového Gottwalda z poloviny osmdesátých let (nikoli náhodou je autorem v obou případech scenárista Jaroslav Matějka) je ve svém stylizovaném - a zde také mnohem agresivnějším - výkladu vzniku bolševizující se Komunistické strany ve dvacátém devátém roce zoufalejší než zoufalý. Historická prefabulace daných skutečností jde daleko za rámec objektivní "rekonstrukce" a nabízí jen čítankový pohled na vnitrostranickou krizi, ze které tu jsou mimo pravicové opozice obviňováni i oportunističtí levicoví intelektuálové. Utužení rodícího se normalizovaného Československa si vynucovalo i takovéto návraty ze záhrobí a znovuvzkříšení Gottwaldovy umrlé legendy pouze nasvědčuje, kam až byl "nový" režim schopen zajít. Výsledkem je více než dvouhodinová nuda bezobsažného plkání a dohadování; rovněž herecké výkony se pohybují na hranici vkusu (mimořádně špatná Zounarova poloha v titulní roli i strejcovské pojetí Zápotockého Adolfem Filipem) a jak nasvědčuje seznam obsazených, party se rozdávaly za odměnu těm nejvěrnějším. Závěrečný výrok, jež se skutečně dá označit za jeden z nejostudnějších, jaký kdy na naší politické scéně zazněl, je svým způsobem odpovědí těm, kteří toto zlo napomáhali sestrojit a v dalších letech činorodě udržovat při životě. Každé další slovo je pro tento paskvil nehospodárným plýtváním.(6.2.2012)

  • waits
    odpad!

    Soudruh Kachlík, který se, jak eufemisticky píšou normalizační Filmové profily "mohl plně rozvinout až po konsolidaci v sedmesátých letech" v tomhle filmu "zachytil dramatický zápas za revoluční bolševickou orientaci KSČ v roce 1929, kde na jejím V. sjezdu zvítězilo nové progresívní gottwaldovské vedení." A stálo to za to. Zounar za roli dostal Cenu Václava Klimenta Klicpery a film dostal cenu Laceno d oro na festivalu avantgardních neorealistických filmů v Avelinu. No, a Kachlík, nositel vyznamenání Za vynikající práci, laureát státní ceny Klementa Gottwalda, zasloužilý umělec, funkcionář Svazu českých dramatických umělců a poslanec České národní rady se tímhle filmem postavil ještě víc čelem k masám, vstříc miru a tak podobně. A to je taky dobře. V. sjezd se sice v oněch letech probíral ve škole delší dobu než celá druhá světová válka, ale ono neškodí osvěžit si tuhle historickou epochu ještě ve volném čase na nějakém tom odborářském představení.(18.11.2010)

  • AGAMENON
    ***

    Jedna z normalizačních perel, kterou jsem měl možnost zhlédnout až dneska. Další příklad historické rekonstrukce odporující skutečným dějinám. I přes svou dvouhodinovou délku jsou postavy neskutečně jednorozměrné (příslušnost k jednotlivým stranám je snadno rozpoznatelná díky šatům) s mýtickým Klementem Gottwaldem v čele. Přes všechny negativa jsem se u filmu bavil, jen mne tvůrci naštvali tím cajzlovským pseudohantecem. To si sakra nemohli vzít odborného poradce, měli na place hned dva, Laďu Lakomého, coby revanšistu Horu a Jaru Kuneše jako Kopeckého (to byl ten horlivý revolucionář, kterého musel krotit i Kléma). Řemeslo je odvedeno standardním způsobem, jak se na zakázkovou činnost sluší, hlavně ta monumentálně dramatická hudba je špica.(14.8.2011)

  • - Režisér látku tehdy přijal s tím, že mu konečně dovolí natočit film o Jaroslavu Haškovi. Nakonec mu to potom stejně ale nikdy nedovolili. (hippyman)

  • - Film bol natáčaný v Prahe a Moskve. (dyfur)

  • - Původně byl snímek točen jako příběh o Zápotockém, který se rozhodl přidat ke Gottwaldovi. Tvůrci však byli donuceni změnit závěr, který tak nesmyslně navazuje na rok 1948. (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace