poster

Dvacátý devátý

Historický / Drama

Československo, 1974, 122 min

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrají:

Miroslav Zounar, Adolf Filip, Josef Langmiler, Václav Švorc, Josef Mixa, Jaroslav Drbohlav, Karel Šebesta, Jaroslav Kuneš, Jiří Ornest, Viktor Preiss, Václav Mareš, Zdeněk Ornest, Ladislav Večeřa, Ladislav Šimek, Jiřina Petrovická, Zdena Burdová, Blažena Holišová, Eva Čeřovská, Václav Lohniský, Oldřich Janovský, Bohuslav Ličman, Zdeněk Buchvaldek, Ladislav Lakomý, Miroslav Částek, Josef Čáp, Jiří Juřina, Jiří Wohanka, Walter Ruge, Karel Hábl, Antonín Hübner, Václav Král, Ludmila Roubíková, Josef Střecha, Raoul Schránil, Pavel Spálený, Josef Štefl, Antonín Vejr, Jaroslav Toms, Konstantin Krajnov, Pjotr Plakšin, František Kropáček, Zdeněk Skalický, Radoslav Bartoník, Karel Adam, Jaroslav Cmíral, František Miroslav Doubrava, Otakar Žebrák, Oldřich Vykypěl, Miroslav Vlček, Mirko Dostál, Vladimír Fürst, Josef Rak, Jindřich Narenta, Věra Hanslíková, Hugo Kaminský, Jiří Holeček, Jindřich Heidelberg, Jiří Brož, Markéta Langrová, Monika Vacková, Zdeněk Braunschläger, Jan Pohan, Vlastimil Čaněk, Jan Kotva, Josef Kubíček, Gustav Vondráček, Jiří Zavřel, Roman Holát, Antonín Tříska, Jan Hájek, Vladimír Hrabánek, Aleš Košnar, Jaroslav Vích, František Roubíček, Jaroslav Someš, František Kubíček, Josef A. Stehlík, Jaromír Tobola, Jiří Flíček, Viktor Maurer, Jaroslav Horal, Václav Hladík, František Pokorný, Miroslav Bezdíček, Emil Rohan, Václav Šrámek, Zdeněk Štěpánek, Karel Fridrich, Martin Hron, Jan Řeřicha, Václav Kotva, Vít Pešina, Vladimír Švabík, Jiří Žák, Karel Sekera, Oldřich Hoblík, Jiří Havel, Stanislav Hájek, Josef Janoušek, Bert Schneider, Kateřina Kachlíková, Jan Krafka, Jan Kuželka, Bohumil Křížek, Otto Lackovič, Otakar Moučka, Miroslav Mokošín, Jaroslav Vágner, Karel Želenský, Mirko Musil, Antonín Černý, Lubomír Krystlík, Stanislav Litera, Josef Maršík, Rudolf Pešek, Vladimír Pospíšil, Antonín Soukup, Antonín Vilský, Marie Landová, Ela Šilarová, Eva Trunečková, Vladimír Lebeda, Jana Robenková, Anna Vaňková, František Hruška, Františka Horáková, Jan Janků, Vladimír Navrátil, František Nechyba, Ludvík Pozník, Karel Peyr, Jindřiška Gabriela Preissová, Olga Příhodová, Jaroslav Synák, Vladimír Štros, Alois Vachek, Jan Waldmann, Růžena Dvorská, Slávka Hamouzová, Marie Hübschová, Vítězslav Jirsák, Miloslav Homola, Luisa Kollingerová, František Koprolín, Bohumil Koška, Alena Mlčochová, Luděk Nešleha, Zbyšek Olšovský, Božena Fixová, Karel Bělohradský, Václav Bouška, Václav Fišer, Čestmír Válek, Josef Engel, Jiří Kalenský, Karel Vítek st., Karel Engel, Jindřich Sejk, Arnošt Böhm, Miroslav Jíra, Jaroslav Tomsa, Zdeněk Srstka, Ludvík Wolf, Jaroslav Klenot

Producenti:

Karel Kochman

Scénografie:

Jiří Hlupý

Kostýmy:

Petr Diviš
(další profese)
  • ghatos
    **

    Scénář má dvě roviny. V první (pozitivní) je jakž takž normálně natočený vnitrostranický vývoj KSČ v roce 1929. Druhá (negativní) se pokouší glorifikovat Gottwalda i Zápotockého. Vtipné na tom je to, že soudruzi počítají s úplnou tupostí diváka. Nechtíc ukazují, jací byli ve skutečnosti bolševici uvnitř KSČ. Kouzlo nechtěného zde funguje skvěle. Kléma svými řečmi odpuzuje dokonale. Tohle by měli pouštět v TV, aby si lidi udělali obrázek o "charakterní" levici. Kdo se chce dostat až na konec snímku, musí se prokousat i příběhem starého a mladého Mráčka....to byli emoce :) ! Konec dobrý - všechno dobré. Kléma Vám ukáže, co ve skutečnosti chtěla KSČ. Její nástupkyně KSČM to bohužel nemůže říct na plnou hubu, ale názory má totožné. Jedinou její nevýhodou je absence SSSR.(13.2.2010)

  • AGAMENON
    ***

    Jedna z normalizačních perel, kterou jsem měl možnost zhlédnout až dneska. Další příklad historické rekonstrukce odporující skutečným dějinám. I přes svou dvouhodinovou délku jsou postavy neskutečně jednorozměrné (příslušnost k jednotlivým stranám je snadno rozpoznatelná díky šatům) s mýtickým Klementem Gottwaldem v čele. Přes všechny negativa jsem se u filmu bavil, jen mne tvůrci naštvali tím cajzlovským pseudohantecem. To si sakra nemohli vzít odborného poradce, měli na place hned dva, Laďu Lakomého, coby revanšistu Horu a Jaru Kuneše jako Kopeckého (to byl ten horlivý revolucionář, kterého musel krotit i Kléma). Řemeslo je odvedeno standardním způsobem, jak se na zakázkovou činnost sluší, hlavně ta monumentálně dramatická hudba je špica.(14.8.2011)

  • Big Bear
    *

    Chtěl jsem to vidět. Hlavně proto, abych věděl a nebyl jedním z dalších co tyto snímky nejen neviděli, a kteří je rovnou bez zkušenosti odsuzují (on je v tom totiž rozdíl toho zážitku a poznání)... Tohle bylo skutečně velmi těžko stravitelené i pro jedince mého typu, kteří se specializují na normalizační a socialistické snímky. Většina děje se odehrává ve všemožných jednacích sálech, klubech či hospodách a hlavním tématem je probírání dalšího vývoje KSČ u nás pod vedením Klemeta Gottwalda. Autoři si se skutečnou rekonstrukcí této části naší historie hlavu věru nelámali a děj hladce osoustružili pro potřeby zvýraznění kultu Dementa - pardon - Klementa Gottwalda. Ten je zde znázorňován jako moudrý a bodrý chlap, jemuž jde jen o očištění strany a o dělnictvo. Hlavní role se zhostil ,,hoštický předseda JZD" Miroslav Zounar. V dílku se opatlalo větší množství našich herců z nichž nejvíce mne mrzela účast Viktora Preise coby intelektuála Leninské školy a pobočníka Klémy... Závěrečný projev Klementa Gottwalda v parlamentu, kde na námitku opozice ,,že si komunisté jezdí pro moudra a instrukce do Moskvy" hrdě odpovídá: Ano, my tam jezdíme abychom se naučili jak vám zlámat vaz" mnou skutečně otřásl ! Jen doufám, že se už nikdy nestane aby se do vedení naší země dostala podobná strana s podobným dementem. Nutno vidět pro výstrahu.(27.8.2011)

  • Marthos
    odpad!

    "Budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu shromažďovací, svobodu spolčovací, o svobodu stávkovou pro proletariát! Proti vašemu policejnímu fašistickému teroru postavíme proletářskou obranu! My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti! Houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno!" O něco mladší předchůdce seriálového Gottwalda z poloviny osmdesátých let (nikoli náhodou je autorem v obou případech scenárista Jaroslav Matějka) je ve svém stylizovaném - a zde také mnohem agresivnějším - výkladu vzniku bolševizující se Komunistické strany ve dvacátém devátém roce zoufalejší než zoufalý. Historická prefabulace daných skutečností jde daleko za rámec objektivní "rekonstrukce" a nabízí jen čítankový pohled na vnitrostranickou krizi, ze které tu jsou mimo pravicové opozice obviňováni i oportunističtí levicoví intelektuálové. Utužení rodícího se normalizovaného Československa si vynucovalo i takovéto návraty ze záhrobí a znovuvzkříšení Gottwaldovy umrlé legendy pouze nasvědčuje, kam až byl "nový" režim schopen zajít. Výsledkem je více než dvouhodinová nuda bezobsažného plkání a dohadování; rovněž herecké výkony se pohybují na hranici vkusu (mimořádně špatná Zounarova poloha v titulní roli i strejcovské pojetí Zápotockého Adolfem Filipem) a jak nasvědčuje seznam obsazených, party se rozdávaly za odměnu těm nejvěrnějším. Závěrečný výrok, jež se skutečně dá označit za jeden z nejostudnějších, jaký kdy na naší politické scéně zazněl, je svým způsobem odpovědí těm, kteří toto zlo napomáhali sestrojit a v dalších letech činorodě udržovat při životě. Každé další slovo je pro tento paskvil nehospodárným plýtváním.(6.2.2012)

  • Mulosz
    odpad!

    Jde v podstatě o přímého pokračovatele filmů mapujících pozici dělnického hnutí v československé historii, které byly natáčeny v 50. letech. Tvůrčí postupy se de facto nezměnily a památné historické věty z úst čelních představitelů strany zaznívají i ve filmech natočených v éře normalizace. To ještě posiluje tento hrůzný zážitek, který lze přetrpět jen s notnou dávkou sebemrskačství. Monumentální sedmdesátkové dílo tehdejšího aktivního funkcionáře, mj. i šéfa katedry režie na FAMU (!!!) Tondy Kachlíka. Pro zajímavost, jde o jedinou filmovou hlavní roli Miroslava Zounara, herce který byl vděčným typem k obsazování ve filmech s agitační tématikou. Nutno však říci, že při sledování jeho hereckého projevu nebolí tolik oči jako v případě jiných jedinců, včetně Zounarova syna Martina.(23.11.2012)

  • - Původně byl snímek točen jako příběh o Zápotockém, který se rozhodl přidat ke Gottwaldovi. Tvůrci však byli donuceni změnit závěr, který tak nesmyslně navazuje na rok 1948. (hippyman)

  • - Film bol natáčaný v Prahe a Moskve. (dyfur)

  • - Miroslav Zounar si zahrál Klementa Gottwalda také o čtyři roky později v dvojdílném slovenském filmu Poéma o svědomí I., II. (1978). (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace