Judgment at Nuremberg
Judgment at Nuremberg
Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (241)
Jedno z nejlepších dramat týkající se nějakým způsobem II. světové války, co jsem kdy viděla. Herecky ohromě působivé (Burt Lancaster, Marlene Dietrich... - ti všichni předvádějí takové výkony, že postavy Norimberského procesu opět ožívají). Nejpůsobivější je ovšem scénář, který divákovi nepředestírá obvyklé schéma "hodní Spojenci - zlé Německo", ale poodkrývá i zákulisí tehdejší politiky, politiky vždy špinavé. Emocemi nabitý, nikdy ale laciný film, jeden z těch, které právem patří do zlatého fondu. ()
Hvězdně obsazený strhující film. Od začátku až do konce jsem seděla jako přikovaná, ani na chvíli mě film nenudil a neměla jsem nejmenší potřebu dívat se, kolik je hodin. Hustá atmosféra a skvělá práce s kamerou. ()
Dokonalé rozprávačské umenie scenáristov, skvelé výkony hercov robia z tohto filmu umelecké dielo. Plní úlohu informatívnu, takmer s dokumentárnym razením, dokáže pobaviť, nadchnúť, zamraziť, i dojať. Spencer Tracy sa vo filmoch, ktoré sa odohrávajú v súdnej sieni doslova vyžíva, a o rok neskôr, po dokonalom výkone v 'Inherit the Wind' predvádza niečo podobné. 90%. ()
Injo má pravdu: Stanley Kramer byl hodně banálním režisérem, který si místo v dějinách filmu vydobyl přes náměty, v jinak apolitickém Hollywoodu “revolučními” svou angažovanou tematičností (na kulturně-liberální straně politického spektra). Bohužel tato angažovanost s sebou nesla přítěž v podobě moralizování, tezovitých, plochých postav a absence humoru – a stejně strnulý byl i Kramerův režijní styl. Jakkoli je NORIMBERSKÝ PROCES “politicky” významný zařazením autentických záběrů z koncentračních táborů, jeho styl – lapený po většinu času v soudní síni – se omezuje na nekonečné omílání protipohledů, obtáčení figur kamerou a velmi nešťastných “dramatických” zoomů, zatímco práce se scénou nebo třeba detaily (vším, co by postavám a příběhu dodalo na nuancích a atmosféře) je tradičně nulová. Přeceňovaný film. ()
Geneze Kramerova Norimberského procesu byla zajímavá sama o sobě. Celovečernímu filmu předcházela televizní inscenace z cyklu Playhouse 90 (1959), napsal ji Abby Mann, přičemž Schell a Klemperer si podrželi stejné role v obou produkcích. Ty hlavní události už v Norimberku proběhli a drama se odehrává v roce 1948. Před sousedem už nestojí nacistická elita, ale mnohem nižší šarže, často relativně obyčejní lidé... Načasování premiéry vyšlo skvěle, protože právě v Izraeli probíhal soud s Adolfem Eichmannem. Největší devízou filmové verze je postava paní Bertholtové, kterou Marlene Dietrich vytvořila na základě vzpomínky na vlastní matku (a odnesla si za ní ocenění David di Donatello). Navázala tak na svůj starší americký film odehrávající se v poválečném Německu, Zahraniční aféra. A ještě jednou se k tématu vyjádřila v dokumentu Černá liška. I díky ní byla výpověď obou filmů mnohem srozumitelnější a účelnější, protože zkrátka není možné černobíle soudit jen z pozice vítězů. ()
Velice inteligentní a naprosto strhující soudní drama. I když má film tři hodiny a odehrává se téměř celý u soudu, naprosto nenudí a má neuvěřitelné tempo. Dialogy jsou něco nádherného a silného, kterým poctivý starý český dabing neubral úroveň, naopak, pozvedl ji o mnoho výš. Naši dabéři americké herce nejen nadabovali, ti jejich role hráli s nimi (zvláště Bohuš Záhorský, Václav Voska a nejvíce pak Jiří Adamíra). Spencer Tracy v roli stárnoucího soudce Haywooda podal skvělý výkon, naprosto hodný herci jeho formátu. Velmi dobré herectví předvedl Burt Lancaster v roli obžalovaného Ernesta Janninga. Ovšem naprosto dokonalé herectví předvedla dvojice Richard Widmark a Maxmilian Schell v rolích žalobce a obhájce, do nichž vložili naprosto všechno. Stanley Kramer opět předvedl, že s minimálními prostředky a komorní výpravou dokáže udělat vynikající podívanou ve které není žádná akce, ale všechno stojí jen a pouze na vybroušených dialozích. A to sakramentsky stačí. ()
Norimberský proces šarmuje hlavně silnými hereckými výkony a charismatem poněkud archetypálních postav. Tracy v roli starého, moudrého a velice "znaveného" soudce exceluje a jeho spíše minimalistický výkon je o to obdivuhodnější, že zanechává ohromný dojem i vedle plameného, oscarového partu Maximiliana Schnella. Burt Lancaster jako tragická (a jistě klíčová) postava příběhu je zase (překvpapivě) náležitě tragický a názorně předvádí, kterak se dá odehrát tak důležitá role pouhým výrazem očí. Vůbec nejvíc mě ale vyrazila dech Marlene Dietrich, která je tady ve svých neuvěřitelných šedesáti stále ztělesněním ušlechtilé ženské -či spíše andělské - krásy... Detaily její tváře po striktně vizuálná stránce dělají s filmovým plátnem něco neuvěřitelného. Zpracování probírané problematiky je náležitě silné a kvalitní, stejně jako dramatická působivost filmu jako taková. Na druhou stranu, občas jsem si právě až moc silně uvědomoval (nejenom kvůli bezvadné angličtině všech vyslýchaných a nevyhnutelnému - výbornému - závěrečnému "monologu a přesahem" ), že jde o dramatizaci, což bylo trochu na škodu. Proto tedy 80% ()
Zaujimave svedectvo o procese spravodlivosti medzi druhou svetovou a studenou vojnou o styroch nacistickych sudcoch pred ich rozsudkom ma dost zaujalo, len ta minutaz sa mi zdala byt prilis dlha a chvilkami som stracal prehlad. Avsak historia ma zaujima a preto sa tesim aj na remake tohto filmu z roku 2000 s Alecom Baldwinom, ktory taktiez trva 180 minut... 24.04.2009 ___ Spencer Tracy - (Vrchný sudca Dan Haywood) +++ Burt Lancaster - (Dr. Ernst Janning) +++ Marlene Dietrich - (Pani Bertholtová) +++ Maximilian Schell - (Hans Rolfe) +++ Judy Garland - (Pani Irene Hoffman Wallnerová) +++ Montgomery Clift - (Rudolph Petersen) +++ Richard Widmark - (Plukovník Ted Lawson) +++ William Shatner - (Kapitán Harrison Byers) +++ Produkcia: Stanley Kramer +++ Hudba: Ernest Gold +++ ()
Ve své jednoduchosti strašně komplikovaný film. Takhle mi Judgment at Nuremberg přijde. Celý ten případ se totiž zakládá na zdánlivě jednoduché otázce "lze někoho považovat za vinného jen proto, že dělal něco, co je momentálně zakázáno?" ale když si to rozeberete, tak zjistíte, že to je hodně složitá otázka a není na ni jednoznačná odpověď. Ve filmu je řečeno "odpověď na tuto otázku mohou najít jen příští generace s patřičným ohledem do historie", ale když se nad tím zamyslíte, to taky není pravda. My se na film můžeme podívat a můžeme si zdůvodnit, zda to je či není možné někoho odsoudit za to, že "jen dělal, co mu bylo nakázáno", ale právě díky tomu, že jsme to nezažili, tak nemůžeme opravdu pochopit tu situaci jako celek. Ne nadarmo se říká, že "po bitvě je každý generál" a ono se lehce říká "chovej se čestně", ale pokud by to v té době člověk udělal, riskoval by daleko více, než postavení či práci… A proto mě tento film zcela pohltil. Bál jsem se těch tří hodin, ale uteklo to rychle. Líbila se mi Marlene (a to jí bylo necelých 60!) a docela mě překvapilo, když jsem uviděl jméno William Shatner. Opravdu se mi tento film líbil hlavně proto, co se snažil říct - nic není černobílé. Mám rád filmy, které divákovi dají možnost popřemýšlet a tento snímek mezi ně rozhodně patří. 100 %. ()
Tretí sled Norimberských procesov, kedy sa už nesúdili navyšší nacistickí pohlavári, ale tí, čo boli v pozadí. V tomto prípade sudcovia. Sudcovia, ktorí trestali ľudí kvôli ich rase. názorom, mentálnej zaostalosti ... Súdili ich podľa vtedy platných zákonov. Aký trest im dať? ... Myšlienky, ktoré zazneli vo filme,a majú hlboký význam. O vine. o presvedčení, o morálke i rozdelení povojnového sveta. A ten, ktor dúfal v čistotu ponorimberskej doby, tak toho vyvedú z omylu posledné titulky, ktoré sú vo filme. .... ()
Svým příběhem a pojetím určitě zajímavý film o jednom zajímavém tématu z historie. Nicméně trochu násilná rozvleklost děje z toho udělala postupně upadající dílo. Začátek zajímavý, střed taky i když si v soudních dramatech úplně nelibuji, ale postupně mě zase začala srát ta délka podobně jako u jiných snímků platí, že se na takhle dlouhý film nevydržím dívat, ať je sebezajímavější. Škoda, ale tak trochu jsem se toho bál.60% ()
“Takže Hitler je mŕtvy, Goebbels a Goring tiež a súdiť budeme sudcov, podnikateľov a doktorov“... Nekonečne dlhé 6 minútové úvodné titulky ma trošku vytočili, ale potom sa to už iba zlepšovalo, až tesne pred záverom film dosiahol dokonalosť samu. Asi najlepším ťahom bolo ukázať procesy takzvaného druhého sledu, pre mnohých už nezaujímavý, kde dokázať vinu už nie je také jednoznačné ako u najväčších predstaviteľov Tretej ríše. Otázka viny či neviny sa celý čas prelieva z jednej strany na druhú a ak ste pred filmom stáli na jednej strane, je možné, že po jeho skončení nebudete na žiadnej. S. Tracy hraje sympatického sudcu i človeka a B. Lancaster toho prekvapivo veľa nenarozpráva, ale svoj čas využil na 100%. Veľmi zaujímavý mi pripadal aj obyčajný rozhovor sudcu so služobníctvom na tému – ako sa žilo za Hitlera. Oscar pre rakúskeho herca M. Schella je viac-menej zaslúžený, ale klobúk dole pred scenárom a dialógmi, ktoré vo filme zaznejú. Záverečná obhajovacia reč- „Ak sú vinní oni, je vinný celý svet“ ma absolútne odrovnala a zapôsobila tak, ako už dávno nič. Dlho po skončení som na film myslel. I na Churchilov výrok, ktorý som doteraz nepočul. Jednoznačne najlepší film zo súdnej siene, aký som videl a zaslúžený plný počet. 100% ()
Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. ()
Nemá smysl přidávat komentář, který by už zjevně nepřinesl žádný nový pohled, tak se omezím jen na nadšené výkřiky působivé, mrazivé, dokonalé...!! Zvlášť oceňuju fakt, že si Stanley Kramer resp. Abby Mann pro svůj příběh nezvolili ten nejznámější Normiberský proces s hlavními nacistickými pohlaváry, ale věnují se "pouze" těm, kteří (oděni do talárů) umožnili páchat všecky ty hrůzné věci. Mimochodem: Ani mi tak nevadilo, že postavu Ernsta Janninga nakonec nehrál původně zamýšlený Laurence Olivier... "Vsadím se s vámi.." "Já se nevsázím." "Gentlemanská sázka.. Za pět let, všichni, co jste odsouzdili na doživotí, budou na svobodě..." ()
Nádherný film s excelujicim Spencerem Tracym. Napeti jsem citil cely film, ktery ma smrtici stopaz, ale rozhodne to stoji za to, jeden z nejlepsich filmu z te doby okolo 2. svetove ()
Kvalitní dílko o spravedlivém, leč pozdním soudním procesu s nacisty.! ()
Já se u "filmového" soudu vždycky cítil docela dobře a nenudil jsem se, ale opravdu ještě nikdy mě 170 minut dialogů a právnických kliček netřísklo po hlavě s takovou intenzitou, jako právě Norimbeský proces. Jednak se mi celou dobu žaludek kroutil odporem nad vznášenými důkazy proti nacistickým "vlastencům", a pak jsem se také doslova utápěl v extázi ze všech výtečných hereckých výkonů, z atmosféry budované na božských dialozích a trochu i ze starého českého dabingu, který originálu nedělá vůbec žádnou ostudu. Spancer Tracy a jeho postava moudrého soudce dokonale odráží pohled většinové společnosti na dané hrůzy, zatímco heroický řečník Schell ztotožňuje současně nejodpornějšího i nejsympatičtějšího obhájce, jaký se kdy ve filmu objevil. V sedm hodin večer jsem si sednul k televizi, v deset jsem se těžkopádně odlepil celý vyjevený a zaskočený z načerpaných informací a také ze závěrečné Traceyho věty, která mi možná zůstane v hlavě už navždy. "Daleko to došlo už ve chvíli, kdy jste odsoudil prvního neviného člověka". 100% ()
Co k tomu dodat, to se musí vidět, každý fanda filmů Druhé světové války by měl. Dokonalé dialogy, vypjaté scény a vynikající herecké výkony dělají z tohoto filmu opravdovou perličku. Žádné válčení v zákopech, bunkrech, na moři, tady se válčí v soudní síni a pěkně ostrými náboji. ()
Nemám k tomu, co dodat, je to dech beroucí drama, které netrpí žádnou slabinou. ()
V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% ()