Terapie

Mám k seriálu ambivalentní postoj a první řadu jsem ani neodkoukal. Na třetí jsem se začal dívat jen kvůli postavě Vojty Dyka. A seriál se mi líbil, přišlo mi, že dobře zobrazuje charakter terapie… Ale ten dojem se víc a víc vytrácel. K terapeutovi Markovi bych potřetí nešel. Že jemu samotnému není divné, že kvůli té jeho neustálé konfrontaci a postoji, že on ví všechno lépe mu na konzultacích běžně „pacienti/ky“ říkají, že se tam necítí dobře, že příště nechtějí přijít a dané setkání sami ukončují, nebo se alespoň ptají, zda už není konec. To je tragikomické. A to „rogeriánské“ terapie to má hodně daleko. Nicméně vedle ne zrovna vřelé a empatické terapie jsou tak vyložené lapsusy a obávám se, že to pak obraz profesionální terapie dost narušuje. Pro mě jako terapeuta je nemyslitelné, když mám klienta, abych za jeho zády konzultoval s jeho manželkou a s ní, ne s mým klientem, se také domluvil na společném setkání. Vyhnu se tak tomu, co dělá terapeut Marek v seriálu – že klientovi lže. Terapie přitom má být o vzájemné důvěře. Chce, aby k němu klienti/ky byli upřímní, ale sám lže. Manželka ale nepřijde, zdrží se, terapeut klientovi nabídne, že začnou bez ní. A zároveň mu říká, o čem nemůže mluvit, protože přijde manželka. To vše jen proto, aby mu na posledních pár minutách sezení řekla, že ho opouští, načeš v nejvypjatějším momentu terapeut z místnost stejně odejde. A to vše slyší z kuchyně, která je s terapeutickou místností propojena, terapeutova partnerka, protože se soukromím si terapeut starosti nedělá. Jindy syn jeho přítelkyně vidí skrz skleněné dveře. (14.02.2019)

První sérii jsem sledoval již poměrně dávno, teď jsem si dal druhou a musím přiznat, že mě seriál až nebývale zaujal. Doma jsme jej odsledovali snad během čtrnácti dnů, což je na nás skvělý výkon. Velkým plusem je jeho rozvržení na týdenní cykly, kdy se každý den střídá jeden pacient a také ideální délka jednotlivých dílů. Příběh pacientů spojuje příběh samotného Marka Pošty v podání skvělého Karla Rodena. Obsazení se povedlo a herecké výkony jsou vcelku dobré, nejvíce mě bavil Charvát (skvělý Jiří Ornest). Tvůrcům se povedla i myšlenka terapie terapeuta, kdy vždycky pátý den sám Marek Pošta absolvuje svou terapii, což je i jakýsi sumář předchozích dnů. Seriál tak ještě lépe drží pohromadě a nerozpadá se jen do příběhu samotných pacientů. Výtky jsou jen drobné, snad občasné zjednodušení, klasické šablony a dramatizace. I když popravdě jsem nechtěl reálné záběry z terapie a tohle seriálové zpracování se i díky těm „výtkám“ povedlo znamenitě, čtyři poctivé hvězdy. (17.10.2019)

-3* před časem jsem začal sledovat tento chválený seriál, který vychází z ověřené světové značky, která se jen převedla na naše reálie. Budiž ... takhle to ve světě chodí a hodně seriálů a sitcomů má vlastně svůj předobraz jinde. Vydržel jsem nakonec asi tak deset dílů a nechytly mě příběhy "pacientů" natolik, že bych to dokoukal, i když je to herecky ztvárněné kvalitně. Třeba bude někdy jindy čas a chuť se k němu vrátit, ale prozatím zůstanu u průměrných třech hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (17.01.2021)

Terapie je český seriál věnující se terapii lidem s psychickými problémy. Psycholog Marek Pošta (Karel Roden) se každý den setkává s pěti klienty-pacienty, kterým se věnuje od pondělí do pátku. Formát seriálu je převzatý z izraelského seriálu BeTipul, ze kterého vycházel i americký seriál V odborné péči. (13.03.2019)

Mám za sebou teprve pár epizod, ale už pociťuju lehkou závislost. A to bych popravdě u čistě konverzačního nekomediálního (natož pak českého) seriálu moc nečekal. ;-) Psychologie mě ale vždy lákala a to postupné odkrývání traumat a hledání pravého jádra lidských problémů může být mnohdy poutavější a napínavější než sebelépe zrealizovaná akční scéna. :-) A ani si nemyslím, že stejně dobře (ne-li dokonce lépe) by to fungovalo jako rozhlasová hra. Herecké výkony se tady totiž určitě neodvíjejí pouze od toho, co a jak protagonisté říkají - nezanedbatelný podíl nepřekvapivě mají i jejich obličejová mimika, gestikulace apod. Zdánlivě zcela jednoduchý, ale v důsledku opravdu zajímavý přístup ke zpracování nejrůznějších sociálních témat a lidských osudů. S01: 80 % (12.12.2018)