Smrt na Nilu

Kenneth je salónní bavič, který se vyžívá v teatrálnosti a divadelně přemrštěných postavách. Můžeme spekulovat o tom, jestli "nová" Smrt na Nilu není v jádru zbytečná a zda-li v rámci předchozích adaptací přináší něco "navíc". Zároveň však musíme uznat, že jeho práce s prostředím a napětím funguje opět takřka dokonale. Pro fanoušky Poirota pohodová jednohubka, pro Herculem nepolíbené skvělá možnost, jak si doplnit mezery ve vzdělání. (13.02.2022)

Autori redefinovali postavy literárnej predlohy do takej miery, že som sa v nich čiastočne strácal, no s ubúdajúcimi minútami mi to už začalo byť jedno, pretože mi film začal pripadať nezaujímavý en bloc. Namiesto ostrého afrického svetla sa scény utápajú v "umelohmotnom", digitálne vygenerovanom olejovom (pseudo)svetle ("nekonečný" východ či západ slnka) či dokonca v tmavých a ešte tmavších interiéroch. Ak šlo o noirový zámer, treba povedať, že možno nejaká Agathina detektívka pochmúrny vizuál znesie, určite však nie Smrť na Níle. Takže grand faux pas. V dialógoch cítiť pokus priblížiť sa psychologicky ťaživému  bergmanovskému štýlu, čo je Agathinmu písaniu cudzie. Možno je to zámer, ale ja ho vyhodnocujem negatívne. Okrem toho v medzivojnovom období zďaleka nevládla vo vysokých kruhoch taká kozmopolitná rasová tolerancia, sem-tam sa po Níle v kajute 1. triedy previezol nanajvýš nejaký ten (maha)radža. Hudba nie je adekvátna dobe, takto sa začalo hrať a spievať až v 40. či dokonca 50. rokoch. No a kostymér, maskér a make-up artist zjavne mali pauzu – to, ako herci vyzerajú, pripomína všeličo len nie rok 1937 a nedokážem si predstaviť, kto mohol čosi také požadovať a prečo. V záujme modernizácie? Dobre, ale jedine vtedy, ak remake má dostatok iných kvalít na to, aby mohol bojovať s dokonalým originálom z roku 1978. Výsledok je tristný ako Škót nosiaci nohavice namiesto sukne. Zlatý John Guillermin! (17.05.2022)

Vizuálně poutavý film s monumentální scenérií z Egypta. Ano, hezky se na to koukalo a ostatně, rozplétat nějaký zamotaný případ vraždy je samo o sobě zábavné (neznala jsem vyústění předlohy, takže jsem se mohla nechat překvapit). Bohužel je to ale na můj vkus příběh hodně povrchní a přehnaný. Už jsem se od minulého dílu smířila s tím, že ztvárnění Hercula Poirota Kennethem Branaghem mi prostě nesedne, ale tentokrát jsem došla k názoru, že mi vlastně nesedne celé to pojetí filmu, zkrátka jeho styl. Je mi jasné, že to byl nejspíš záměr, ale u kriminálního / detektivního žánru osobně preferuju příběhy zasazené více do reality, s uvěřitelnějšími, lidsky opravdovějšími postavami. Tohle provedení je pro mě až příliš teatrální a melodramatické. Postavy fungují spíše jako takové figurky, se kterými se divák příliš neztotožní. Navíc oproti Vraždě v Orient expresu, zde není ani tak silný závěr, ba co víc, finální rozuzlení, se kterým přichází postava Poirota, aby konečně všem vyjevil, jak a čí rukou se věci udály, je jaksi neúplné a děravé. U některých jeho závěrů chybí vysvětlit, jak k nim vůbec došel. Myslím si, že tenhle velký moment detektivních příběhů je tady od toho, aby hrdina vysvětlil vše včetně myšlenkového procesu, který ho k tomu poznání dovedl, a všechno tak krásně do sebe zapadlo. Jenže v tomto případě je divák postavený před hotovou věc - Poirot nám povypráví, jak se všechno událo, ale ne u všech věcí je jasné, jak se jich dovtípil... Za mě je tedy vyústění nedostačující a poměrně slabé. Z filmu jde cítit "snaha o efekt", ale efekt a teatrálnost jen kryjí plytkost příběhu. Takový dojem to na mě dělalo, ale jsem schopná uznat, že tohle je i věc vkusu. Mně tento styl nesedí, ale i tak si myslím, že to není špatný film. Jako "oddychová" zábava s hezkým vizuálem a výpravou to splnilo účel. Také se dá vyzvednout chytlavý soundtrack. ~(3,3★)~ (17.02.2022)

Kenneth Branagh se vrátil k nejznámějšímu belgickému detektivovi a ten návrat byl neskutečně fascinující. Od vizuálu přes boží soundtrack (dvorní skladatel Patrick Doyle a bluesové písničky) po přesné herecké obsazení. Branagh k Poirotovi přistupuje úplně jinak než David Suchet, což ale není špatně, naopak si jde svou cestou a ukazuje, že klasické detektivky mají v kinech stále svoje místo. Nejnovější verze Smrti na Nilu ve mně vyvolala velké nadšení a doufám, že Kenneth Branagh případně u jiného studia natočí minimálně ještě jednu poirotovku. (13.02.2022)

Po Branaghově Orient Expressu jsem se druhého filmu dost bál, ale s překvapením jsem zjistil, že adaptaci zmodernizoval nevídaným způsobem, představil Poirota zamilovaného (a kdo ho takhle nezná, měl by si zopakovat kánon) a vytvořil částečně poctu, částečně zajímavé vybočení z klasického, které lehce naznačují, že by mohlo jít o poslední Branahgovu adaptaci Agathy Christie. O to víc se o snímku dá přemýšlet. (09.08.2022)