Poslední Mohykán

Mann je režisérským intelektuálem s jedinečným darem pobavit nejširší masy. Nad kompozicí obraz/hudba zůstává rozum i smysly stát a geniální zručnost v budování jemných vztahů mezi postavami vdechuje filmu život. Jenže Poslední mohykán je, při vší úctě, pouze dokonale načančanou indiánkou, která ve mně, díky své jednoduché prvoplánovistoti, po celou dobu budila dojem dokonalé sterility. Jakékoliv rozvinutí nitek divácké empatie k osudové lásce drolí válečné zápolení a naopak. Po skončení jsem měl pocit zpola uspokojeného libida a toužil jsem po minimálně půlhodině navíc. PS: A známý ústřední motiv ještě nedělá automaticky geniálním celý soundtrack. (05.10.2007)

Omlouvám se všem, ale bohužel s těžkým srdcem musím říct, že Poslední Mohykán mnou zůstává nepochopen. Nedokážu říct, zdali je to až moc velkým očekáváním, nebo jen mým subjektivním vhledem, ale jsem trochu zklamaný. Nemůžu říct půl slova proti perfektní kameře a technice. Moc jsem si užíval ty opulentní celky, které v souladu se známým a opěvovaným soundtrackem skutečně tvoří až spirituální prožitek. Po stránce emoční mně však film nechal chladným. To co ostatní nazývají jemná drobnokresba postav, já nazývám slovem banalita. I přes nadprůměrné herecké výkony jsem postavám, až na výjimky, nevěřil jejich pohnutky a nikdy jsem se s nimi emočně nespojil. Nedávám to za vinu scénáři, jako spíš stopáži. Celá fabule mi přišla taková z rychlíku a já si nemůžu pomoct, ale kdyby měl snímek alespoň o půl hodinu navíc výsledek by pro mě byl stravitelnější. Tam kde bych v jiných případech pozérsky přidával body za minimalismus, u Mohýkána přidávat nemůžu, jelikož na mě snímek působí až moc sterilně, abych si ho užil na duchovní rovině. Je mi to tedy strašně moc líto, ale Poslední Mohykán asi bude jeden z těch filmů, kde půjdu proti všeobecnému davu. Nevytýkám mu však jeho kvalitu, ani kvality Michaela Manna jako režiséra. Pro tuto chvíli, ale raději ustoupím a nechám ostatní aby snímek posoudili. Asi to není prostě film pro mě.  Přidám sem však pár filmů, které mi přišli podobné, ale dokázal jsem si je užít víc (Highlander, Poslední Samurai, Dračí srdce, Jestřábí žena). (04.06.2021)

Za slabší bych označil překladatelskou pasáž, neustálé opakování hlavního hudebního motivu (jinak vpravdě skvostného) zas působilo už trochu úsměvně, a já osobně bych uvítal směrem k „vyhlídkovému“ závěru dřívější střih (už přece o nic nešlo). Jinak ovšem filmu nemám co vytknout. Od herců přes bitevní scény, příběh, dobové reálie až po technickou stránku, prostě paráda. Kdyby se jen v Hollywoodu točily všechny historické velkofilmy podobné kvality jako Poslední Mohykán… to bych se jim snad přestal po jistých neblahých zkušenostech cíleně vyhýbat, právě jako v případě tohoto filmu, který jsem si bohužel nechal unikat nepěkně dlouho. Za mě to bude slabších 5*. (09.09.2015)

Poslední Mohykán jde proti zavedeným zvyklostem dobrodružného filmu, ať už se jedná o výstavbu děje či jeho vyvrcholení. To samozřejmě prozrazovat nebudu, ale co se týče vývoje postav a příběhu, nestřídá, jak je většinou obvyklé, čistě napínavé a akční pasáže s těmi pozvolnými, ale raději téměř půldruhé hodiny rozvážně dodává hloubku svým postavám a nenápadně rozsévá stopy všudypřítomného napětí, aby v závěrečné čtvrthodině vměstnal všechnu osudovost, romantiku i akci do přímočaré a o to geniálnější pasáže. Cooperova adaptace v žádném případě není dokonalá, ale za závěr by si Mann snad zasloužil nějakou cenu, protože hlavně díky němu má většina diváků pocit, že právě viděla bezchybný film. Jestli je v tomhle filmu něco dokonalé na každý pád, je to soundtrack, jedna z nejlepších hudebních kompozic v historii. (01.08.2006)

At long last... dlouho jsem tenhle starší filmek sháněl, zaváněl příslibem historické romance, Mannova prvního slavného kusu, krásnou Madeline Stowe a skvělým Day-Lewisem a v první řadě grandiózně elektrizujícím soundtracekem... ten jsem totiž poslouchal už roky před tím a ona píseň, která osudově burácí při poslední dlouhé scéně pomsty, ve mě vždycky probouzela úžasný pocit něčeho vznešeného... teď, když jsem viděl, při jaké scéně zní, mám ji ještě raději. Celkově tak jde říct, že se mé očekávání dopuntíku splnila. Krásný, pěkně (třebaže ještě ne tak precizně jak později u Heat, Collateralu) vyprávěný příběh, oduševněle krásná Madeline Stowe, heroický Day-Lewis a překrásné exteriéry, snímané bohovskou (Mannovskou) kamerou... To všechno a ještě víc je Poslední Mohykán. Bravo! 90% (17.12.2006)