Watchmen

Kdo stráží Strážce? aneb atypická a přesto famózní pocta Watchmenům Alana Moora, z které se vyklubal další Lindelofův scénaristický majstrštyk. Ať už jde o to jak seriál geniálně pracuje s původním komiksovým konceptem, revizionismem alternativní historie, fikčními prvky, komplexností celého příběhu a soundtrackem naprosto překonává všechny myslitelné i nemyslitelné standardy televizní tvorby. Co dodat? I AM THE WALRUS! (16.12.2019)

Po troch dieloch som to vzdal. Klady: veľkolepá výprava, bezchybné efekty, kvalitné prehľadné a tak akurát krvavé akčné scény. Proste celkovo technická stránka je perfektná a vôbec to nevyzerá ako seriál ale ako drahý blockbuster. Zápory: extrémne pomalé tempo, ústredná zápletka s dnes strašne nadužívanou témou rasizmu ma vôbec nebavila. Prakticky komplet nesympatické postavy na obidvoch stranách barikády na čele s extrémne protivnou hlavnou hrdinkou. Tým pádom ma fakt nebavilo čakať, jak sa táto zápletka vyvrbí. Z troch tohtoročných komixových seriálov (ďalšie sú Umbrella Academy a The Boys, ktorý dopadol asi najlepšie) som sa najviac tešil na Watchmenov, ale nakoniec ma bavili najmenej. Asi som už na okostýmových panďulákov príliš starý a to že je to natočené v R-ku z toho nerobí dospelácky prístup. 4/10. (18.12.2019)

Navázání na původní Watchmen univerzum sociálně kritickou blaxplotací nemusel být tak špatný nápad, pokud by se dalo uvěřit, že se jedná o autorský záměr a ne jenom vypočítavý business plán Warnerů v čele s markeťákem Lindelofem, který se nikdy rasové problematice nevěnoval a já tak nemám důvod si myslet, že to není jen další bohatý bílý korporát, který se snaží přiživit na současném společenském pnutí v USA, které je mu jinak samosebou na salámu. Ve Watchmen se tento připosraný přístup "chceme být strašně jedovatí a radikální, ale nemáme na to odvahu ani kapacity" objeví pak skoro ve všech dílčích tématech. Vedle té bandy uvzdychaných amatérů v rolích kladných protagonistů pak nechtěně vypadá post-KKK komunita Rorschachů se svojí chladnokrevností, disciplinovaností a trpělivostí jako nejatraktivnější pilíř celého univerza, což asi původně nikdo moc nechtěl. Největší problém je ale v tom, že jakkoli se série zaštiťuje původním dílem Alana Moora, tak není schopné udržet jeho nejsilnější devizu a to onu bolestivou morální ambivalenci. Zatímco hořkou pravdou původních Watchmen bylo, že existenci lidstva je schopno zachovat pouze skrze správně načasovanou genocidu a jediní strážci tohoto tajemství byli samozvaní hrdinové, kteří se se zapřisáhli boji proti zločinu, seriál není schopný s touto hořkou pravdou pracovat a trvá na své infantilní tezi, že zločin musí být potrestán, nehledě na důsledky a ideálně s rádobyvtipnou hláškou k tomu. S Moorem tohle pak nemá prakticky nic společného. Je to jen další infantilní projekt, kde se všichni mračí, mluví sprostě (hoodně na sílu mimochodem) a odehrává se to v noci, aby měl člověk pocit, že se dívá na seriál pro dospělý. Nepopírám každopádně, že to není občas zábava. (17.02.2020)

Závěr seriálového roku byl opravdu mimořádně silný. Po Mandalorianovi další nekompromisně plné hodnocení, i když v prvním případě to bylo z lásky, tady z obdivu. Vyplatilo se počkat a zhlédnout celou sérii najednou bez týdenních pauz. Lindelof má předem celý příběh do detailů promyšlený a od první scény klade indicie, vedoucí klidně až do posledního dílu. Skvělá práce s charaktery a aktualizace Moorova odkazu. Netřeba dokonce ani původní Watchmeny znát, i žena si užila jako výjimečně kvalitní seriál po vysvětlení pár základních skutečností. (04.01.2020)

Seriáloví vačmeni se stejně jako ti celovečerní povedli. Líbí se mi, že to navazuje na filmové události a celé to vlastní univerzum má prostě atmosféru, že by omámila i otrlého podpažního čichače z oddělení ležáků. I když se v tom zpočátku moc neorientujete, přibývají další a další informace a stává se to dost obsáhlým, nakonec se v tom vyznat dá a postupně se nám to vše krásně propojí, jak v pěkně vyváženém gastronomickém menu. I když je pravda, že se nebráním tomu, že se na to podívám někdy znovu, abych pochytil i ty různé detaily. Seriál se vůbec nemá za co stydět, ba naopak - nejen že úspěšně pokračuje v tom, co započal film, ale navíc si to drží i stejnou kvalitu. Za zmínku stojí i obstojný soundtrack Trenta Reznora a Atticuse Rosse a navíc jsou velmi vhodně zvolené i jednotlivé písně u různých scén (a závěrečných titulků, které jsem jen kvůli tomu vždy nechal dojet až do konce). Vůbec jsem nečekal, jak se bude děj odvíjet - že se dostaneme od rasových nepokojů až ke zničení Dr. Manhattana, to by mě nenapadlo ani ve snu. Jedinou připomínku mám právě k Dr. Manhattanovi, u kterého mi vadilo, že mu byly vidět oči a nebyly to jen bílé škvírky - to mi k němu moc nesedělo a vypadal zbytečně moc lidsky. (21.09.2022)