Dům v růžích

Klasická hororová série, na níž se podílel i mistr hororu osobně. Stephen King napsal scénář ve svém typickém stylu, obsahuje spoustu prvků a postav, které tak často a tak rád do svých děl umísťuje. Starý, rozlehlý, chátrající barák s děsivou minulostí a ještě děsivějším tajemstvím skrývajícím se v jeho zdech, nadpřirozená síla a zlo, které přetrvá věky a sílí s každým dnem, který zvětšuje propast mezi dávnou minulostí a současností. A Annie Wilkesová se se svými schopnostmi zdá být příbuzná s Carrie:) Parta lidí, z nichž téměř každý z nich je obdařen nějakou nadpřirozenou mocí, se vydávají prozkoumat starodávné sídlo známé jako Dům v růžích. Obsazení výborné, snad všechny herce jsem poprvé poznala v Domu v růžích, takže, když je vidím v něčem jiném, vždy se mi vybaví jejich postavy, které tu ztvárnili. Parádní strašidelná atmosféra, výborná hudba a děsivá Ellen Rimbauerová, z té jsem vždycky měla největší strach, zvláště když se poprvé zjeví hlavnímu hrdinovi v celé své "záhrobní kráse." Lekačky na každém rohu fungují stejně účinně jako stupňující se napětí a houstnoucí atmosféra, kterou s sebou přináší probouzející se zlo. Škoda jen, že seriál snad pokaždé, když jej vysílali v TV, byl umístěn do pozdních nočních hodin, případně o půl druhé. Takže jsem ho kompletně celý viděla vlastně snad jen jednou a vždycky jsem měla strachy nahnáno:) A pod střechou Domu v růžích jsem také poprvé uslyšela nádherné skladby Theme from a "Summer Place" a In The Mood. Když je slyším, vždy si vzpomenu na to nádherné, děsivé sídlo a na ten úžasný taneční večírek, který probíhal zrovna ve chvíli, kdy jim tam Stephen King osobně přinesl pizzu:) (24.10.2015)

Ačkoliv jsem si tuto minisérii pustil již několikrát, nikdy jsem ji neviděl celou. Ne snad proto, že by šlo o špatnou podívanou, ale zdlouhavost jednotlivých částí byla vždy silnější, než moje trpělivost. Nyní v době marodky mám však času habaděj, no a jelikož jsem se v poslední době začal soustředit na filmy podle Kinga, nemohl jsem samozřejmě opomenout ani Dům v růžích. Ta více než čtyřhodinová stopáž je opravdu vražedná, ale nakonec jsem to přežil ve zdraví a docela jsem si to i užil. Přece jenom v sobě tajemný příběh skrývá více pozitivních prvků, než těch negativních, takže Craig R. Baxley nakonec ode mně dostane palec směrem nahoru. První polovina filmu se točí okolo seznámení s jednotlivými postavami, z nichž některé stály vskutku za větší pozornost (samotná Annie, Nick nebo mrzout Emery), ale nemůžu se zbavit dojmu, že většina ostatních tu byla absolutně zbytečná a více méně jen do počtu. Což by nebylo špatné, kdyby si je dům „vzal“ hned v první části, ale my se s nimi musíme trápit skoro celý film, což mi lehce lezlo na nervy. Na to že film trvá tak dlouho, si s nimi mohl samotný King více vyhrát (jak u něj bývá ve většině případů dobrým zvykem). Zas na druhou stranu se mi líbilo postupné rozplétání historie samotného domu a jeho obětí (v té druhé polovině našeho příběhu), které sebou přineslo svěží a místy i dost ponurou atmosféru. Která byla občas okořeněna i o docela zajímavé speciální efekty. Přesto si neodpustím poznámku, že to klidně mohlo být o polovinu kratší a zřejmě by se nikdo nezlobil. Některé pasáže jsou totiž dost nevyvážené (co se zajímavosti týče), občas i trochu nudné a nezáživné. 70% (13.02.2018)

Obecně platí, že věnuje-li se filmovému zpracování nějaké Kingovy knihy nebo povídky více času a prostoru, tím více povedenější je pak výsledek (namátkou např. dvoudílný Salem´s Lot nebo Osvícení /nemyslím Kubrickovu fušeřinu, ale dvoudílné zpracování někdy z 90. let/). U Domu v růžích tomu však je úplně naopak (a k tomu ani nepotřebuju znát Kingovu předlohu, tu jsem nečetl). Tři a půl hodiny nudy, klišé a nelogičnosti na půlhodiny trošku povedenějšího konce - to je fakt horor, to sledovat. Vystříhat nudné a vyloženě protivné scény (např. věčné opakování šeptané věty "Dům v růžích" s kamerovými nájezdy na dům, mi už po 40 minutách začalo lézt na nervy), sestříhat to tak na půlku, mohlo by to mít nějaký skluz, atmosféru a výsledek. Takhle to nemá nic. Pro mě osobně ztráta času, jedna z nejhorších "kingovek" co jsem viděl. Zmatený děj, spousta ne/logických kiksů, odboček a slepých (a hlavně nedokončených!!!!!!!) ramen děje, ani ne tak otřesné herecké výkony, jako spíš otřesné postavy/charaktery jako takové (výjimkou je pouze Annie, postava Juliana Sandse a ta opravdu děsivá a strašidelná černoška - za to první *), hodně, hodně laciné triky (opět, výjimkou jsou pouze kamenný déšť, pohybující se socha a masky duchů/mrtvých - za to druhá *), naprosto tragické vyústění děje... Jako by si King (a po něm Baxley) řekl, že když se mu povedlo Osvícení, mohl by to zkusit ještě jednou. Jenže tentokrát se mu to vůbec nepovedlo. (22.03.2009)

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)

Ne moc povedený King. Ale ne že by to bylo nějaké překvapení, Stephen King má bohužel až moc nepovedených filmů. Ale rozhodně se nekoná žádná katastrofa, bohužel ale atmosféra je značně stereotypní a často se jen omezuje na "vzdechy" domu, které postupně začínají být jen čím dál víc otravné a i další věci srážejí této minisérii vaz. A to například velmi neoriginální námět, který už tak odradí spoustu lidí. Dále pak buď nesympatické nebo ne moc zajímavé postavy, o které by měl mít člověk strach. Celkově mně byla sympatická jediná postava Emeryho, který je sice hrozný pošuk a ubožák, ale aspoň často říkal nahlas to, co jsem si já tiše myslel (a nebyly to hezké věci). Podle mě měl tuto věc napsat spíš jako knihu, kde by víc zapracoval na charakterech, ale i na příběhu. (5/10) (28.07.2006)