Vlak dětství a naděje

Je to hezký a příjemný seriál, ale má jednu chybičku. Není pro mě. Pro mě, jako příznivce dynamických podívaných spíše ze současnosti, než z předválečného období, i když je příběh protkán komickými situacemi, o které se stará atypicky obsazená Růžičková, je to přece jen určeno starší generaci. Šest dílů je tak akorát, prožitek jsem neměl skoro žádný, ale za snahu tvůrců pod 60% nejdu. (11.01.2012)

Z tohohle seriálu jsem pokaždé naměkko, je smutný, ale díky hercům opravdový. Ž. Fuchsová a S. Zindulka jsou dobře zvolenou dvojicí dcery a otce. Ostatní dokonale dotvářejí kolorit života v pohraničí. Malá Věrka je nucena rychle dospět, spoustu věcí pochopit a zůstat hrdou vlastenkou. Líbí se mi zejména období, kdy je ještě malá, kdy získává novou matku. (29.03.2010)

Několik filmů od Karla Kachyni mám velmi rád a nedám na ně dopustit (Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Ucho), seriál Vlak dětství a naděje mi ale moc nesedl. Má svou zvláštní poetiku, na kterou jsem se nedokázal naladit. Pohled na válku očima dítěte je osvědčený způsob změny vnímání a může přinést do příběhu oživení. Tady se to bohužel moc nestalo. Žaneta Fuchsová už tratila roztomilost dítěte a do krásy ještě nevyrostla. Prohození s Terezou Brodskou v dalších dílech chápu, ale taky to působilo divně. Na chuť jsem nepřišel ani ostatním postavám. Většina byla až moc bláznivá. Bylo to tím dětským pohledem, či snahou se vyrovnat s válkou? Co bych seriálu naopak nevyčítal (jako některé komentáře tady), je nějaká oslava komunistů, Rusů apod. To, že se na konci války vítali Rusové s otevřenou náručí, byl fakt. Tehdy to byli skuteční osvoboditelé. Navíc samotný seriál si pobyl nějakou dobu v trezoru. Jsem rád, že jsem tuto klasiku viděl, ale jednou stačilo, slabší tři hvězdy. (27.06.2023)

Československá válečná kinematografie je nejobsáhlejší sbírka událostí v Evropě po roce 1938 do roku 1945. Tento výjimečný seriál se může bez diskuze zařadit mezi plně vypovídající, kvalitní válečné příběhy. Perfektní atmosféra Sudet, měnící se mezilidské vztahy, neúprosná a nevyhnutelná německá demagogie na každém kroku. Vynikající forma vyprávění a nakonec Anna Urbanová, která svojí životní filosofií, dokáže v podstatě cokoli, v jakékoli době. Přímý důkaz výborné univerzálnosti Heleny Růžičkové, která zde zanechala jednu ze svých vrcholných rolí. (02.08.2012)

Možná je můj nekritický pohled na tento skvost daný hodně nostalgií a tím jak moc mě to vzalo v dětství, ale i kdyby, tak co. Každá z postav zde je výborně napsaná i zahraná. Přes období, ve kterém se seriál odehrává, celkovou posmutnělost a jedno zkažené dětsví má neuvěřitelně optimistický náboj. Je milý i klasicky česky tragikomediální. Asi jediný (a vlastně zcela bezvýznamný) zápor je, že první část je oproti ostatním o něco horší. A nebo ani ne tak horší jako spíše se zbytečně pozvolným rozjezdem. (20.03.2005)