Bratři

Fajn technické provedení, pokulhávající obsah. Oni bohužel nejméně zajímavým prvkem filmu Bratři jsou právě ti titulní bratři. Scénář se vzhledem k jejich kontroverzní podstatě neodvažuje k nim přistupovat s jakýmkoliv názorem, a tak se o jejich myšlenkách, emocích, pochybách a případných lítostech nedozvíte zhola nic (protagonisté jsou zkrátka niterně prázdní; nemají žádný vnitřní konflikt; neprochází vývojem; nepůsobí živě). I jejich primární motivace je nastřelena jen tak, aby se neřeklo, a působí zkratkovitě a nedořečeně. O to víc film funguje ve scénách s Tatianou Dykovou v roli ztrápené matky, která dodává do příběhu snad jediný skutečně lidský prvek. Snímek kupodivu velmi dobře šlape po stránce akce a ta očekávaná štvanice v druhé polovině filmu je velmi hutně a napínavě natočená, na českou produkci hodně solidní nadstandard. Za vidění to stojí, ať už na Mašíny máte názor jakýkoliv, ale posílat tyhle věci za Česko do boje o Oscara, to je fakt nouze. (25.10.2023)

Začnu takto: Přestože jsem se za minulého režimu neměl nikterak špatně, rodiče mi netajili, že je socialismus (ať už s lidskou tváří nebo beztvářný) pěkným svinstvem a byl jsem podporován v absencích na různých povinných školních a pionýrských akcích. Komunistů bych se tedy nezastával a návrat "starých, dobrých časů" si opravdu nepřeji, to ale nic nemění na tom, že v mých očích patří vraždění zajatců mezi praktiky právě těch, kteří jsou s různými totalitníky v tomto ohledu na, když ne přímo stejné, pak tedy podobné úrovni, a já je nemám rád. Snímek o takových lidech pojednával a neuniklo mi, že byla pasáž popisující pokusy o zisk zbraní poněkud rozpačitá a na vhodných místech nepřesná. Část filmu pojednávající o samotném opuštění republiky v socialistickém vlastnictví už byla o poznání lepší, zajímavější a napínavější, přesto bych to na český film roku neviděl. P. S. Tatiana Dyková byla ovšem skvělá. / Poučení: Při útěku přes hranice měj po ruce Krále Šumavy. (19.03.2024)

„První středu v měsíci nám vozej do fabriky vejplaty. Musí to bejt slušnej ranec.“ - „Na to zapomeň!“ - „Bez peněz se nehneme.“ - „Nejsme zloději!“ - „Ale voni sou.“ Kým vlastně byli Mašínové? Stále kontroverzní téma, na kterém se mnozí neshodnou. Přesto si nemyslím, že by tohle mělo nezaujatému divákovi překážet ve fandění hrdinům tohoto filmu. Pokud ho tedy nebude štvát kombinace jejich horkých hlav a amatérismu. Stejně jako fakt, že nepoučená část publika (včetně té zahraniční…Oscaři, ehm?) asi nebude pobírat motivace postav, kterým tu nebyla i navzdory délce díla věnována dostatečná pozornost. Ale problém filmu vidím jinde. Až do hlavní „akce“ totiž nebyl příliš záživný. Útěková sekvence sice pak vlila snímku krev do žil, a to natolik, že mě skutečně bavit začal, ale proč na to musím čekat více než hodinu? Je pozitivní, že se režisér Mašín od dob 3 sezón v pekle a Wilsonova konečně posunul, ale Bratry na víc, než lepší průměr nevidím. „Tebe neštve, že nás takhle rozdělili?!“ - „Nás nikdy nic nerozdělí!“ - „Slibuješ?“ - „Jasně, že jo!“ (09.02.2024)

Josef a Ctirad Mašínovi jsou bratři, kteří se na začátku 50. let rozhodli bojovat proti komunistické diktatuře trochu jinak než brbláním v hospodě. Založili odbojovou skupinu a rozhodli se prostřílet si cestu na Západ. Jsou to hrdinové, nebo vrazi? Na tuto otázku Mašínův film neodpovídá. Je natočen velmi zručně, řemeslně ani po stránce výpravy mu nelze nic vytknout. Horší je to ale se scénářem. Během více než dvouhodinové stopáže se totiž o motivacích a psychologii titulních postav nedozvíte skoro nic. Ani Oskar Hes, ani Jan Nedbal (oba bezesporu velké talenty mladé herecké generace) nemají bohužel co hrát, protože mladší Josef i starší Ctirad jsou vykresleni velmi ploše, po svých prvních vraždách nemají žádné výčitky, o ničem nepochybují a je jim úplně jedno, co se stane s jejich mladší sestrou i nemocnou matkou (vynikající Tatiana Dyková, které přeji minimálně nominaci za ženský výkon ve vedlejší roli). Závěrečná třetina (útěk přes východní Německo) nabízí na české poměry povedené napětí a akci, po projekci mi ale stejně zůstalo v hlavě jediné: další standardní a ničím nevybočující důkaz o tom, že komunisté byli zlí. Na Oscary bych to neposlala ani náhodou, letos se u nás povedlo tolik jiných filmů (včetně Mašínových Němých tajemství). (17.11.2023)

Takže nejprve ke zpracování. To je na nejvyšší úrovni. Co se týče mýho názoru na Mašíny, jako produkt tý hodně zkurvený doby, tam mám jasno. Jen napíšu, že když někdo přede mnou obhajuje nepopíratelně tu dobu po válce až do roku ´89, mám ho za idiota.  Mám ale i výtky. Ti kluci šli do tý akce i přes to, že věděli, že to jejich rodiny úplně položí.  To jejich kredit v mejch očích trochu snižuje. Jako film bych to ale nijak nevychvaloval. Průměrnej děj, nepříliš vypjatejch scén. Asi bych si představoval trochu živelnější přístup. Tenhle výsledek bych přirovnal výsledkově k filmu Lidice. Taky trochu zabitej matroš. 60%. (24.02.2024)