Havel

Viktor Dvořák mi byl nesympatický v První republice, ale asi to bylo postavou, kterou ztvárnil, a která mě neustále iritovala. V Havlovi exceluje úplně jiný herec. A nutno zdůraznit, že s delšími vlasy a vousy je to Václav Havel. Podoba je až neskutečná. Jeho výkon zaslouží uznání a pochvalu, bude zajímavé sledovat jeho souboj s Ivanem Trojanem. Mně se ale též velmi líbili Martin Hofmann a Aňa Geislerová, skvěle Dvořákovi sekundovali. Naopak se mi zdá, že se ztratila Bára Seidlová, její postava vůbec nevynikla, že by důraznější střih? Příběh asi nemá smysl příliš komentovat, proč si tvůrci vybrali dané období Havlova života, to je jejich svaté právo. Žádné situace či scény mě nijak nepřekvapily, nešokovaly ani nepobouřily. Pokud mám hodnotit čistě dojmy z dvou filmů jednoho režiséra, tak Domácí péče mě emocionálně zasáhla mnohem a mnohem více. (09.01.2021)

Óda na castingovou a maskérskou genialitu... a na stylovou rozplizlost, logickou nesoudržnost a celkově dramaturgicko-režisérskou nesoudnost. Portrét státníka jsem věren slovům pana režiséra nečekal, ale takovou podivnost také ne... A kupodivu se i na jindy u "citlivých témat" smyslů zbavených Českých Lvů (pamatujete na tu nepochopitelnou žeň čtyři roky předtím u Masaryka?) projevilo, že tady "asi něco není v pořádku" - a tak se ocenění dočkali jen a pouze maskéři Adriana Bartošová a René Stejskal. 60% (17.12.2023)

Havel není špatný film, je jen bohužel děsně plochý, povrchní, bez emocí, navíc vyznívá děsně televizně, jako epizoda z nějakého historického seriálu, co by běžel v neděli večer na ČT1. Kladem jsou určitě herci, byť Martin Hofmann má ve zvyku děsně přehrávat, k tomu Lanďákovi se to docela hodilo. Osobnost, jakou Václav Havel bezpochyby byl, by si zasloužila lepší film, ale tak třeba někdy příště. (05.03.2021)

// Jako ty čtyři hvězdy jsou hodně na hraně a objektivně to prostě není tak komplexní a precizně zpracovaný portrét, jaký by si pan prezident zasloužil - o tom žádná. Na druhou stranu, jako příběh muže, který nebyl bez chyb, ale postupně získával sebevědomí k tomu, aby mohl vést, to na mě fungovalo báječně. Metafory nebyly tak banální, jak jsem se bál, naopak jsem ocenil, že se někdo snažil rozvést psychiku hlavní postavy i jinak než pouhým dialogem, herecky bez problému (na konci se Dvořák v Havlovi regulérně ztratil), řemeslně to taky vypadalo jak mělo a byť už to v určitých chvílích řešilo celou tu zápletku se ženami až zbytečně skandálně (večeře...), těmi výslechy a posledními deseti minutami si mě to nakonec získalo. Chybující film o chybujícím člověku, budiž. 7/10 (09.08.2020)

Po loňské Amnestii přichází na řadu sólový životopis Havla sledující období od konce 60. let do poloviny 80. let s kratičkým epilogem roku 1989. Osobně nemůžu říct, že bych předchozí film Slávka Horáka jakkoli adorovala, ale jeho Havel je hravý, velmi lidský a s uměřenou dávkou umělecké licence. Je doslovný v emocích jednoho lidského osudu, který definoval osobní postoj k morálce. Viktor Dvořák si už svého Havla natrénoval na prknech divadla Rokoko ve hře Čapek, ve filmu Pražské orgie a nyní ho jen doladil do dokonalosti. Adrian Jastraban pro změnu svého Dubčeka už umí ze sólového slovenského filmu Dubček a zde jen pokračuje na jistotu. Úplnou novinkou je Olga Havlová v podání Ani Geislerové, která nám v posledních letech pravidelně dokazuje, že dozrála do skvělé úrovně a velké osobnosti našich dějin také mohou být bez zaváhání jejím novým oborem (už teď se těším na její Němcovou). Velkým překvapením je Martin Hofmann jako Lanďák (ty tam jsou ty nevkusné manýry, které ho po seriálu Most! málem jako herce vyřadily). Mezi slabé až rutinní výkony patří Kohoutová Seidlové, Kohout Majera a Patočka Barťáka. Jsem ráda, že už doba pokročila a už i tento životopis je tématem samostatného filmu. Jako ještě lepší zpracování bych viděla celý jeho život, ale v době, kdy se za životopis považuje i jedna klíčová událost z celého života sledované osobnosti, je Horákův výsek vcelku ideální. (24.07.2020)