poster

Havel

Drama / Životopisný

Česko, 2020, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kajas
    ****

    Viktora Dvořáka jsem poprvé zaznamenala před několika lety v historickém seriálu "První republika" a jsem velmi ráda, že se o jeho talentu dozví širší veřejnost. Dvořák skvěle nastudoval Havlovy pohyby i dikci, jeho pojetí nesmělého dramatika se sklony k polygamním vztahům působí věrohodně a určitě se dočká nějakého filmového ocenění. Na celém snímku se mi vlastně nejvíce líbil fakt, že Havel zde není ani adorován, ani očerňován. Je to člověk z masa a kostí, dělá chyby jako všichni ostatní, nadevše miluje svou ženu, jedině s ní rozebírá svoje texty, přesto se ale neštítí nabídnout jí vztah ve třech. Film nabízí i vtipné momenty a nesnaží se diváka uměle dojímat. Vytknout ale musím přerod Havla z "obyčejného" disidenta ve vůdce lidu a budoucího prezidenta. Tahle transformace totiž proběhne v několika závěrečných minutách a jistě si zasloužila trochu víc prostoru. Samotný závěr mě ale potěšil - očekávala jsem už trošičku zprofanovanou skladbu Modlitba pro Martu, v titulcích ale zazněla úplně jiná píseň Marty Kubišové. Podtrženo, sečteno: překvapivě velmi sympatické životopisné drama, které mě bavilo mnohem více než takový "Masaryk".(9.8.2020)

  • Tetsuo
    *

    Bez ohledu, jaký je čí vztah k Havlovi, toto je banální film, který nepřináší nic zajímavého. Zobrazuje Havla jako člověka se žlázami, ale bez mozku. Za celý film nic konkrétního nenapíše, s nikým nediskutuje, nevidíte pořádně žádnou jeho divadelní hru, veřejný proslov nebo moment, kdy v diskusi spojí oddělené tábory. Havel je ve filmu potlačený jako politická a intelektuální osoba a řeší se jenom jeho soukromá morálka, ale bez toho, že si uměl užívat života i jinak. Kdyby byl Havel konzervativní politik, který upírá práva homosexuálům (případně lživě tvrdí, že už mají vše, co potřebují), a sám byl vskrytu homosexuál, tak by šlo o konflikt zásadní. Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá.(23.7.2020)

  • silentname
    *****

    Dnes som sa konečne dostal do kina. Naposledy som v kine sedel na "Fantasy Island". A to už bolo celkom dávno. Takže na film "Havel" som sa netešil len preto, že to bol asi najočakávanejší český film roku 2020, ale po dlhej dobe som sa mohol konečne posadiť do kina a užiť si film na veľkom plátne. Ale to len tak na okraj. Ako to nakoniec s novinkou od Slávka Horáka dopadlo? V mojich očiach veľmi uspokojivo. Myslím si, že tvorcovia chceli ukázať Václava Havla ako človeka. Ako skutočného človeka s reálnym životom. Nejdem súdiť koľko z toho je napísané podľa skutočnosti a koľko je fikcia. Nebudem tu ani riešiť moje osobné názory na Václava Havla. Pre niektorých osobnosť, pre iných je to zradca a mnohé iné veci, ktoré tu nebudem vypisovať. Nebudem to riešiť. Ako je spracovaný film? V prvom rade má podľa mňa vynikajúci casting. Viktor Dvořák ako Havel je vynikajúci. V prvom momente ako som ho uvidel som mu to uveril. Adrian Jastraban hrá opätovne Dubčeka a aj tentokrát pôsobí uveriteľne a Aňa Geislerová ako Olga Havlová. V tomto smere nemám problémy. Práca s kamerou je veľmi dobrá a mnohé zábery dokážu povedať čo sa deje bez toho, aby tam boli potrebné dialógy. Páčia sa mi aj mnohé metafory, ktoré sú vo filme. Ako fakt, že najlepší priateľ sa môže stať pre Václava aj najväčším nepriateľom (čistý papier a pero). Scénka kde ide zavrieť Bartoškovi okno a škriabe sa po uhlí je takisto v tomto super. Okrem toho nám film často ukazuje, že mnohé skutočnosti pôsobili samé o sebe ako absurdná dráma. A viem pochopiť mnohé myšlienky, ktoré počas toho dokázal mať. Pretože celý systém pôsobil často absolútne absurdne. O jednu absurditu sa tu ale postará aj Havel sám, keď sa stretne pri jednom stole s manželkou a milenkou. Nebudem spoilovať, no neviem ak je toto podľa skutočnosti, tak neviem čo mám povedať. Martin Hofmann dáva filmu dobrú dávku energie, a film doslova miestami komunikuje skrz cigarety. Toto zvláda veľmi dobre. Problémom často je, že pri niektorých hercoch som absolútne nemal šajnu, koho vlastne majú prezentovať. A niektoré postavy by to podľa mňa potrebovali nejako jasnejšie odprezentovať. Možno je to v súvislosti s tým, aby to nemuseli tvorcovia mať absolútne historicky presné, no ako divák som si uvedomoval, že vôbec neviem kto tie postavy často sú. Je zaujímavé aj porovnať si prvé stretnutie Havla s Dubčekom a ich posledné spoločné stretnutie. Sú to krátke scénky ale je v nich povedané všetko. A dokonca vďaka filmu aj rozumiem mnohým rozhodnutiam, ktoré Havel urobil neskôr. Ako napríklad jeho kontroverzná amnestia. Keď vidím čím si prešiel on a ako to na neho vplývalo, dokážem pochopiť jeho dôvody. A pravda je, že nikdy nepoznáme dosah svojich rozhodnutí v čase keď ich robíme. A prídu často až oveľa oveľa neskôr. A je jednoduché odsudzovať niečo v roku 2020, keď vidíme následky. Ale je to ťažšie pochopiť bez toho, aby sme si to premietli na vtedajšiu dobu. Takže dokážem jeho rozhodnutiam rozumieť. Celkovo musím povedať, že som s filmom veľmi spokojný. A rozhodne na mňa urobil dojem. Má dobré tempo, zaujímavý príbeh a pôsobí veľmi ľudsky. A v tomto smere film oceňujem. Hodnotenie je čisto moje osobné. Hodnotenie: A-(31.7.2020)

  • kingik
    ***

    Mozaiková exkurze do života postavou nevelkého, myšlenkami velkého ráčkujícího muže české politické historie. Exhumace Vladimíra a Antonína Dvořáka vyloučena, Josef Dvořák sice podstatně slevil ze svých vodnických kreací, nicméně soudruzi mu takovou úlohu budoucího státníka nesvěří, Jiří Dvořák brilantně tančí, čte komentáře k reality show a o vánocích mává na diváky pohádek coby čert Uriáš, ale podoba s Havlem veškerá žádná, v úvahu nepřipadají ani někdejší desetibojař Tomáš Dvořák, bývalý hokejista Radek Dvořák a hudební skladatel Michal Dvořák. Je rozhodnuto, Václava Havla může ztvárnit pouze jediný muž - jakýsi Viktor Dvořák, paradoxně nejméně známý z vypsaných osobností. A jeho kreace je úžasně podmanivá, hodná ocenění, natolik objemná, až vše ostatní kolem ní téměř zaniká a téměř nic neuvízne z celého filmu v paměti. Pravda, když ho pak ve vězení ostříhali a oholili, tak to podstatně kazilo dokonalou podobu, herec totiž rázem vypadal až moc současně a Havla už vůbec nepřipomínal. Mapovaná "disidentská" léta, konkrétně období 1968 - 1989, jsou stroze, ledabyle i nepříliš vzrušivě podávána a popisována, filmem propluje nemalé množství postav, lépe řečeno figurek, co nemají daleko do karikatury (viz Martin Hofmann coby Pavel Landovský), v nichž se bez řádných jmenovek není možné orientovat, navíc se postavy moc neoslovují, a vlastně tihle Havlovy soukmenovci ani k žádnému propracovanému účelu neslouží. Vyskytne-li se potenciálně zajímavá a působivá scéna, je vzápětí devalvována absurdním režijním záměrem udělat z ní umělecky zabarvenou. Tak třeba občan Havel se účastní ideologicky postaveného a z diváckého pohledu nicneříkajícího soudního řízení s perzekuovanými odpadlíky, to trvá jen asi minutu, a scéna se rázem nesmyslně trikově proline do divadla, to samé si užijeme ještě ve vězeňské sekvenci. Kam se Havel hne, má za zády uřvaného Lanďáka. Třeba to tak bylo, Landovský ovšem působí přinejmenším jako zaostalá karikatura výstavního omezence. Nutno přiznat, že to není až tak chyba tvůrců, on i ve skutečnosti mnohdy tak působil. Havel je také zobrazen jako milovník žen. Barbora Seidlová je pěkná akvizice do souboru filmových milenek. Mezi tou změtí víceméně kusých informací, věřím, že méně (političtí) znalí diváci budou tápat, vyniká kamera Jana Šťastného, náležité péči se dostalo také výpravě a vlastně i masky mají něco do sebe. Občan Havel přikuluje, Havel u psacího stroje, Havel, co čeká na povolení od "estébáků", zda může svoji manželku doprovodit na nákup, kteří vytrvale vartují za dveřmi jeho bytu, i Anna Geislerová oblečena ležící a pokuřující cigárko na posteli. A nakonec Havel vystupující na balkon před dav lidí, což je velmi pamětihodná sekvence. Ano, svých vysoce položených ambicí film rozhodně nedosáhl, ovšem chce-li divák prožít necelé dvě hodinky se zdařilým dvojníkem Vaška, naskytla se jedinečná možnost. 6/10(8.11.2020)

  • Willy Kufalt
    ****

    Nečetl jsem si předem žádné komentáře, ignoroval zdejší bouřlivou diskuzi a... prostě jsem si zašel do kina. A byl mile překvapen. Oni ožili na plátně! Havel se svojí ženou Olgou, panem Dubčekem a dalšími souputníky... přesně tak, jak je coby příslušník mladé generace narozen až pár let po rozdělení ČSFR znám z hodin dějepisu, z knížek, z dokumentů či jiných vyprávění. Říkám záměrně ožili, protože takový pocit jsem hned na začátku během prvních scén měl. Hlavní obsazený herec Viktor Dvořák se ve výsledné podobě na Havla nejen podobal, ale také ho ztvárnil velice hodnověrně, nad očekávání se povedlo, abych nevnímal ve filmu Geislerovou či Hofmanna, ale skutečně paní Olgu, Landovského a dalších, v jejichž společnosti tenhle emocemi naplněný náhled (nejen) do života disidentů v 70./80. letech zde probíhal. Ať už mám k Havlově osobě mírně rezervovaný vztah, chci tady hodnotit pouze svůj dojem z filmu. Oceňuji uvolněné civilní pojetí, Horákův film si nehraje na historický dokument, nestává se ani politickou propagandou, je to vlastně též vyprávění. Vyprávění o jedném umělci, který se rozhodl jít k velkému cíli se společenským posláním, přes těžké překážky, ale bojoval natolik, že se dočkal obdivu v mezinárodním měřítku. Vyprávění v útržcích, v nichž se tvůrci nebojí vždycky funkčně přepnout z velkých dějin na intimní drama. Vyprávění spíše tradiční, ale určitě působivé a s několika hezkými režijními nápady – mimo jiné s momenty, když se Havel i s jinými postavami během různých scén (soudní proces, výslech a pod.) ocitá nečekaně na jevišti, což ještě více podtrhuje, jaké jedno skutečné absurdní drama (ze života autora her tohoto druhu) právě sledujeme... z vůně hospodského piva a temného chládku žaláře až do prezidentské kanceláře, mohl by kdekdo poznamenat. Ale to už zase začíná jiná kapitola. Pokud jde o absenci páté hvězdičky, nemám k filmu žádné vážnější výhrady (možná mohl být i delší a rozvinout víc vztahovou linku mezi "Vaškem" a paní Olgou), jenom v záplavě dalších filmů kolem československých dějin, které nám za poslední roky vznikají jako na běžícím pásu, nevnímám Havla jako něco výjimečného či objevného. 75%(5.8.2020)

  • - „Byla jsem dojatá. Všechno, co jsem nemohla prožít a co znám z Vaškova vyprávění, se odehrávalo na plátně. Plnokrevný příběh,“ tak zhodnotila film Dagmar Havlová. (fanda124)

  • - „Jsem odnaučený kuřák a číslo vykouřených cigaret během natáčení bude asi děsivé. Pamatuju si na dva dny, kdy se mi sešly silně kuřácké obrazy, a troufnu si říct, že jsem si za celý den zapálil kolem padesáti cigaret, možná i víc“ prohlásil představitel Havla Viktor Dvořák. (Duoscop)

  • - „Věděli jsme z doslechu, že Havlovi má být trochu podobný, ale když přišel na casting, úplně nám vyrazil dech. Byl to prostě on! Nejen vzhledem, ale především chováním, charismatickým spojením přirozené inteligence, ohleduplné slušnosti a smyslu pro humor,“ říká režisér Slávek Horák o Viktorovi Dvořákovi. (SONY_)