Vetřelec

Dneska odpoledne jsem si odškrtla z dlouhého seznamu filmů "musíte vidět" další kousek, který pro mě byl hodně hodně dlouho soukromou výzvou. Jak to říct, já se prostě u hororů bojím. A je to venku. Tedy, přiznání je venku. Vetřelec taky, ale tohle napsat je vlastně už spoiler. Tak ne, Vetřelec je stále vetřený, protože kdyby nebyl, nemělo by to další díly. Noční můry mám co do děje i horší, ale takhle hnusnej ksicht se mi ještě nezdál. (26.02.2017)

Vetřelec je bezpochyby vynikající film, bohužel jeho největším slabinou je fakt, že se na něm podepisuje zub času. Věřím, že v době uvedení do kin to musela být bomba, a to hlavně díky efektům a trikům, ale ty v dnešní době působí trochu úsměvně (nemyslím tím samotného vetřelce, ten byl zpracován výborně, ale spíš narážím na "androida" a některé další "vychytávky" týkající se především lodi). Avšak každopádně Vetřelec může stavět na perfektní hudbě a na hodně husté a napínavé atmosféře, navíc mám takovej pocit, že jsem, se "chytl" snad na všechny lekačky, co tam byly (což oceňuju; sice jsem si několikrát říkal, že to teď určitě přijde, ale Scott to vždycky tak dobře načasoval, že mě stejně nachytal :-)). Slušné herecké výkony předvedli hlavně Holm a Weaverová (ikdyž nevím, co tou promenádou ve spodním prádle a nedoléhajícím, průsvitném tričku, rejža sledoval ;-)). Po zhlédnutí dvojky a trojky jsem se utvrdil v tom, že jednička má kromě efektů a triků téměř ve všech ostatních ohledech navrch a zvyšuju hodnocení z původních 4* na plný počet. (28.08.2009)

9 / 10 Votrelec ma síce nikdy príliš nebral a bez väčších výčitiek svedomia by som mu bol schopný dať aj o jednu * menej, ale keď si chcem zachovať objektívnosť, nedá mi nedať plné hodnotenie - či už vďaka veľmi šťastnej ruke pri výbere hercov, striedmej, no účinnej gradácií napätia, alebo vďaka nechutne krásnym (alebo krásne nechutným?) efektom - vyberte si. (19.11.2005)

Fascinující legenda, která si více než čtyřicet let od vzniku s přehledem podává všechny filmy se sugestivní atmosférou neznámého zla. Strhující výkon Sigourney Weaver, nemožnost uhodnout, co se na posádku chystá v příštích vteřinách a k tomu potemnělost, strach a děs za pomoci minimálních triků. Neopakovatelný vrchol Ridleyho Scotta a důkaz, že i film, kde se za polovinu filmu nestane téměř nic, může být dokonale dechberoucí po celou stopáž. (21.04.2005)

Po sedmi letech jsem si film, kvůli kterému se o film jako takový začal zajímat, pustil znovu. Překvapilo mě, že za ta léta neztratil nic ze své působivosti. Snad jenom to, že ony legendární momenty si pamatuji až dostatečně živě na to, aby mě dokázaly nějak vyděsit, či napnout. Ale toť čistě subjektivní pocit, protože Scottova promyšlená režie, ve které dokonale ždíme všechny podstatné prvky – chladnou výpravu kosmické lodi, hru světel a stínů, Goldsmithovu hudbu, racionální posádku a v neposlední řadě legendárního nezvaného hosta, dokáže i po letech uchvacovat. Dnešní generaci (mých současníků), pro které se filmová hrůza vyrábí formou vřískajících teenagerů a remaků asijských bubáků, už tenhle vesmírný opus zřejmě nic neřekne, ale za ta léta už není podstatné co, ale jak! Bez kapky nostalgie, s plným vědomím ‚stárnutí‘, bez debat stále strhující pecka. (21.02.2009)