Krvavý příliv

Ponorkové filmy sú pre mňa samostatná kategória, ktorej tento snímok zaberá vrchné priečky. Na malom priestore sa o zábavu postaralo najmä herecké koncertujúce duo Washington-Hackman a takisto silné kombo v pozadí filmu Scott-Bruckheimer. Takú stiesnenú ponorkovú atmosféru som ešte necítil, dej je našľahaný napätím od začiatku do konca, mrazivosť z možnosti vypuknutia jadrovej vojny bola absolútne reálna a riť mi stískalo viac ako pri filmoch o skutočných udalostiach z obdobia Kubánskej krízy. A i keď bolo od začiatku jasné, že záver nemôže skončiť nukleárne, behom sekundy som na to vďaka hercom a prebiehajúcim kritickým scénam zabudol a vžil som sa do danej situácie. 90%. (11.05.2006)

„Ak má niekto pocit, že prvý raz volil neuvážene, môže voliť ešte raz.“ Keď túto vetu vysloví „jediný kapitán svojej ponorky“ Gene Hackman, začne sa hrať s otvorenými kartami, ale hoci k tomu dôjde až polhodinu pred koncom, dlho predtým spracúva skúsený režisér Tony Scott (POSLEDNÝ SKAUT) napätie v uzatvorenom priestore celkom dobre. K tomu výrazná atmosféra a zaujímavé herecké obsadenie titulných (Washington, Hackman) a podporných roličiek (Craven, Dzundza, Mortensen, Gandolfini). Ale mne tento boj dvoch kohútov na jednom smetisku nikdy veľa nehovoril. Hoci to celé tlačí na pílu, vo výsledku je to prekvapivo nevýrazný kvázi ponorkový triler (z produkcie Dona Simpsona a Jerryho Bruckheimera). "Kvázi" preto, že samotná ponorka je natoľko futuristická, až pripomína skôr mostík lode Enterprise. (29.04.2007)

kvalitní, ale bohužel v mnoha ohledech dost průměrnej film, jediný co vybočuje t průměru jsou výkony Denzela Washingtona a Gena Hackmana, ty hrajou svůj nadprůměr a táhnou celej film, bez nich by to dost špatný i když děj neni vůbec špatnej, ale je takovej nedotaženej, což je dost škoda, protože se z toho dalo vytřískat o hodně víc (20.03.2005)

Tento typ filmů je pro mě, jakožto hodnotitele, nejtěžší. Jde prostě o skvělou záležitost, co mě bavila. Nemám proti ní větších výhrad (pokud tedy vynechám to, že jsem té zápletce do detailu nevěřil) a možná si na ní i někdy vzpomenu. Ale jestliže chci další dny v klidu spát, nemohu dát filmu více jak tři, jelikož se prostě jedná o snímek, který se sice snaží o varování formou zábavy, s filmařského hlediska mu však nejde o nic, je to prostě takový ten akčňák, na který je radost koukat. Ale mně jde především o nápad, chcete-li, tak námět a tento bych vymyslel (asi jako většina z nás) bez mrknutí oka. Dost lidí zde vyzdvihuje hudbu. Já bych byl při tomto chválení opatrnější. Zimmer vykrádá očividně sám sebe ( i když možná až v budoucích filmech (při závěrečných titulkách jsem měl pocit, že si skladbu pro Skálu omylem prohodil do Krvavého přílivu)) , jeho melodie jsou někdy značně primitivní, proto se líbí širokému publiku a já, i přesto, že podrobně znám minimum jeho tvorby, jeho postupy (alespoň v akčních filmech) se mi líbily tak možná při první zkušenosti, teď je to už ale dost otravné. (08.04.2006)

Americké ponorkové eso před penzí Gene Hackman dá povel k dlouhému ponoření, protože v Rusku to začíná vřít, jenže na palubě je i přemýšlivý pacifista Denzel Washington, který celou situaci vnímá jinak. Boj o kapitánský můstek a klíč k jaderným odpalovacím systémům může začít. Ve stísněném prostoru, s minimem času na chybování. Základ příběhu docela nosný je, jenže myšlenka jde stranou hned poté, co začnou tyhle zelené mozky vytahovat bouchačky a přetahovat se o velení jak v nějaké nepodařené dětské hře. Natočené i sestříhané je to slušně, dvojice Hackman a Washington se snaží, stejně jako Scott zvládá napumpovat do některých scén napětí, ale na víc než průměrná čísla to kvůli scénáři nevidím. Možná i proto, že ponorkové filmy nejsou úplně mým šálkem. (11.06.2015)