Návrat na Brideshead

Nádhera! Díky této adaptaci mám románovou předlohu Evelyna Waugha ještě raději. Dříve jsem jí tolik nerozuměl, ale seriál mi ji doslova odhalil. Jednak díky výtečným hereckým výkonům, krásné výpravě a hudbě, ale především proto, že se nesoustředí jen na lákavou povrchovou rovinu - totiž na dekadentní svět bohatého oxfordského studentstva 20. let a na lesk upadající anglické aristokracie - nýbrž dává prostor i povětšinou skryté, jen vespod tiše zaznívající spirituální rovině díla. V poslední třetině se ukazuje, že příběh, v jehož středu se zprvu zdálo stát přátelství (na hranici homosexuality balancující) dvou mladých mužů, se ve skutečnosti dotýká témat mnohem hlubších - víry (katolické zejména) a duchovního povolání. K tomuto seriálu by se dalo napsat mnoho a určitě by to všechno bylo málo. Je třeba jej pomalu vychutnat - pokud možno bez dabingu, neboť vypravěčský hlas Jeremyho Ironse je úžasný - a v klidu strávit. Říci, o čem to všechno je, se mi stále zdá těžké - snad o mladickém okouzlení a o jeho ztrátě, o o smutném dvacátém století, o erozi kultury a tradice, o útěcích před rodinou, dospělostí a povoláním, o manželství, ale především o lidech a o Bohu... a tady je každá sumarizace těžká. (10.08.2008)

Svět aristokracie jest mi naprosto cizí; se světem konzervativního katolicismu a sedevacantismu nemám společný ani "řemínek na opánku". Tohle je ovšem poctivá práce. Sleduji-li Brideshead Revisited, nahlížím do vesmíru, jenž je oddělen těžkou a zatuchlou oponou. Pokřiveným zrcadlem nahlížím odtržené a snad miliony světelných let vzdálené universum, v podstatě mě děsí a přinejmenším rozčiluje, ale nechce se mi na něj a do něj plivat. Především díky Ironsovi a Olivierovi (třetí hvězdička je pro ně). Navíc, Waugh byl sice hodně divný patron, ale ve zlomových okamžicích života zůstával křehkým a zranitelným člověkem. Tudíž hluboce a zásadně nesouhlasím, leč respektuji. (03.07.2011)

Brideshead Revisited je pro mě velmi těžké hodnotit, protože celý jeho záměr je převést Waughovu předlohu na obrazovku co nejpřesněji, nejpečlivěji, nejpoctivěji - v zásadě se jedná o jednu z mála téměř 1:1 adaptací. Vzhledem k tomu, že kniha sama je pro mě nevýslovně důležitá, ba zásadní, těžko se mi na seriál (resp. spíše minisérii) kouká přísným okem kritickým. Odpusťte tedy, pokud jen podotknu, že obsazení byla rovněž věnována velká péče a postavy v seriálu se mi vyloženě slévají s postavami v knize, že režie je asi televizní, ale ono se to pro tak ukecanou a tak literárně založenou věc ani jinak nehodí a nechte mi dát tomu kdoví jestli spravedlivých pět hvězd a místo v mých oblíbených seriálech, protože... prostě tak. Must-see. Resp. must-read, ale "see" stačí. (12.04.2024)

Jedinečný, pozvolna plynoucí seriál, rozjímající o Boží prozřetelnosti a působení milosti v srdcích lidí. Sledoval jsem jej po večerech s manželkou a oběma se nám velmi líbil. Převedení knihy na plátno nemohlo být lepší, samozřejmě se vše do seriálu nevešlo, což čtenáře knihy vždy trochu zamrzí, ale vše důležité zůstalo a nic nebylo nad obsah knihy přidáno. Někomu mohlo Charlesovo náhlé vzplanutí k Julii připadat kýčovité, nebo jej i pohoršit, ovšem důvod pro něj byl, zdá se mi, následující. Charles byl přitahován k Sebastianovi, aniž si to uvědomoval, jeho vírou a jejími projevy, které Anthony Blanche nazval šarmem. Po desetiletém odloučení a ve stavu duševní vyprahlosti – projevující se ztrátou malířské inspirace – se Charles setkal s Julií a to, co jej poutalo k Sebastiánovi, připoutalo jej k ní. Jak jí sám řekl, Sebastián byl její předchůdce. A jejich vztah měl přes svou hříšnost (nebo díky ní?) zásadní vliv na Charlesovo obrácení. (17.03.2017)

Asi to, co mě nejvíc ovlivnilo za posledních několik let. Pane, to je seriál! Úplně mě to dostalo. Obvykle nebývá příliš nadšená jak z filmů, natož se seriálů. Nejsem žádný filmový ani televizní fanoušek, a většinou když něco sleduji, tak stále kontroluji čas kolik ještě musím vydržet do konce. Samozřejmě, občas je to jinak. Vždycky mě zláká cokoli co se odehrává mezi začátkem minulého století, a lety čtyřicátými. Nevím, něčím mě ta doba neskutečně fascinuje, a mám z toho pocit jako bych tam patřila, jako bych tam už jednou byla... Brideshead Revisited je v Británii v podstatě klasikou, ať už jako kniha, nebo jako tenhle výjimečný seriál. Anthony Andrews a Jeremy Irons jako dvě hlavní postavy, Charles a Sebastian... Jsou nepřekonatelní! (Škoda že takový lidé jako oni dva neexistují) Celá ta atmosféra, ten příběh, vztahy, kostýmy, (Ach ty úžasné kostýmy!!) postavy, okolí, výprava, dialogy, doba... To všechno mě tak neskutečně lahodilo! Hrozně jsem si užívala každou vteřinku seriálu, a co nejvíce jsem ho odkládala, aby to trvalo do konce co nejdéle. Je to už pár týdnů co jsem to dokoukala, a pořád jsem se nějak neodvážila tomu napsat komentář, až teď, po nějaké delší době co jsem si to nechala dobře projít hlavou. Samozřejmě že tam jsou věci se kterými jsem nesouhlasila, nebo které se mi zdály poněkud divné, a nepravděpodobné, a že bych si samozřejmě úplně odpustila ty nahé scény, ale jinak je to pro mě skvost. Mám k tomu dost osobní vztah, jestli se to vůbec k televizní mini sérii dá. Bylo to jako bych si to třeba sama vymýšlela, a jako bych to s postavami ze seriálu sama zažívala, jejich problémy a tak. Neříkám že je to pro každého, dokonce si ani nemyslím že je to nějak zvlášť dobré, ale mě to zkrátka naprosto dostalo... (11.06.2012)