Chyť mě, když to dokážeš

Chyť mě, když to dokážeš je jeden z těch filmu Stevena Spielberga, který je ve srovnání s ostatními známými filmovými klenoty jako Čelisti, série Indiana Jones, Schindlerův seznam, Jurský park nebo Zachraňte vojína Ryana trochu přehlížená a přesto patří Catch Me If You Can mezi jeho největší pecky, která každým dalším viděním zraje jako víno a předvádí dost možná jeden z nejlepších Coming-of-age filmů všech dob, kdy Frank W. Abignail na svém dobrodružství vyspěje a na konci se definitivně stává tím dospělým mužem na kterého si celou tu dobu pouze hrál. Chyť mě, když to dokážeš sice není širokou veřejností jako Coming-of age film- tedy film, který pojednává o přerodu mladého člověka v dospělého- brán a moje zavedení do téhle kolonky je jistě tak trochu kontroverzní. Jenomže hlavním hrdinou tohohle bravurního odlehčeného snímku je vyspělý chlapec, který v zlomovém okamžiku svého života využije talentů, kterého ho naučil jeho otec, inspiruje se svými oblíbenými hrdiny jako je James Bond nebo Flash a ve věku pouhých 16 let se stane dodnes dost možná nejúspěšnějším padělatelem šeků všech dob. Steven Spielberg už byl tou dobou proslulý jako filmař, který si často vybírá zajímavé a kuriózní příběhy, které napsal sám život a více či méně se jimi inspiruje a následně natočí vrcholný filmový zážitek, který je každým zhlédnutím čím dál tím více zábavnější a řadí se skutečně mezi Spielbergovy vrcholy. Chyť mě, když to dokážeš je ten film, který vás obtočí svou geniální režií, skvělým scénářem (Jeff Nathanson, který předtím stál třeba za Křižovatkou smrti 2 překvapil) a parádní ústřední hereckou dvojicí. Jde o dobu, kdy Leonardo DiCaprio odmítl role Spider-Mana nebo Anakina Skywalkera ve Star Wars a po Titanicu se snažil především spolupracovat s nejtalentovanějšími a nejlepšími režiséry Hollywoodu. Tehdy 28-letý DiCaprio do role pořád v podstatě pubertálního Franka W. Abignaila jednoduše skvěle padnul a definitivně tehdy dokázal, že o něm ještě právem uslyšíme. Jako jeho protivníka z FBI Carla Hanrattyho poté Spielberg zvolil Tom Hankse a i přesto, že se jedná o jednu z těch méně zapamatovatelných Hanksových rolí, Hanks je bravurním Abignailovým protikladem, jejich chemie ať už při reálné konfrontaci nebo pouhé skrz telefonní hovory je skvělá a především mezi nimi skutečně začíná fungovat bravurní hra na kočku a myš a něco co vzdáleně přece jen připomíná vzdálený respekt. Christopher Walken je tu naprosto úžasný a v roli Franka W. Abignaila Sr. předvádí jeden ze svých nejcharizmatičtějších a především nejlepších výkonů, který dokáže, že Frank své manýry přece jen od svého otce trochu odkoukal a především ukáže, Frank skutečně vyrůstal v milující rodině a veškerá nenadálá situace teda ztroskotala jenom na přílišné citlivosti Juniora, která i přes jeho mentální vyspělost bohužel jeho život vystavila jistým směrem. Je tu také velmi dobrý Martin Sheen, první výraznější roli zde dostala Amy Adams, Nathalie Baye i přesto, že nemá tolik prostoru jako Frank W. Abignail Sr. dokáže tu něžnou polovičku z rodičů Franka W. Abignaila Jr. předvést s par excellence. Jak je u Spielberga zvykem se Chyť mě, když to dokážeš nevydává směrem doslovného přepisu reálných událostí a některé zásadní momenty Franka W. Abignaila zásadně mění. Právě tyto změny ale ještě lépe vykreslují Abignailův charakter a skutečně předvádí, že je to mazaný lišák, který svou vysokou inteligenci utopil jen a pouze v padělání šeků a do věku 21 se stihl stát pilotem, doktorem a právníkem. Abignail je ale vlastně pořád celou dobu jenom mladý kluk, který se snaží být stejně cool jako James Bond, čehož se snaží docílit i díky koupení Bondovského obleku a Aston Martinu. Abignailův biopic ve Spielberově režii občas dokonce připomíná film Martina Scorseseho (DiCaprio si ve 13 let později ve Scorseseově Vlku z Wall Street zahrál dalšího chlapíka, který přišel skrze podvody k obrovské sumě peněz) a přesto se neztratí ta Spielbergovská atmosféra. Ta čistá radost z vyprávění tak zajímavého příběhu, do detailu vypiplaná audiovizuální stránka, vlastně pořád neskutečně vlastně strašně fajn atmosféra a především vlastně pořád ten víceméně pohádkový nádech. Spielberg zde opět natočil emocionálně silný zážitek, který navíc skutečně působí příjemnou old-school atmosférou (čerpající především z dobové atmosféry) a vlastně i skutečně božím komediálním nádechem. U Spielberga se po vzoru kolovrátku musí též pořád chválit soundtrack Johna Williamse (už bravurní úvodní titulky s Williamsovým doprovodem vás nalákají na něco neskutečného), kamera Janusze Kaminskiho a především skutečně pocit, že se koukáte na vrcholový filmový kus. A co na tom, že film skutečně není doslovným převyprávěním reálných události, ty změny totiž přišli v užítek co nejlepšího filmového příběhu. A líp ho snad skutečně prostě natočit nešlo. A i proto je tento snímek v rámci Spielbergovy kariéry tak trochu neprávem přehlížený............. (28.06.2016) (méně) (více)