Salvador

Stone po prvý krát vojnový a hneď dokonalý. James Woods vo svojej asi životnej úlohe, vďaka ktorej sa mal stať (a nestal) prvotriednou uznávanou megastar. Stone ponúka drsný pohľad na kinematografiou prehliadané lokálne vojnové konflikty v strednej amerike 80tych rokov. Spočiatku sa Salvador tvári ako pomerne uvoľený dialógový film, aby skončil ako brutálna akčná vojnová záležitosť s explicitne zobrazenými mŕtvolami detí. Stone nám ukazuje zahraničných americkýh politikov ako partiu blbcov, ktorí nič nepochopili a robia rozhodnutia na základe nepresných informácií a intuície. Budúcnosť sa bohužiaľ odvtedy viackrát zopakovala. Pravicové a ľavicové myslenie je blbosť, dôležité sú ľudské práva. S týmto sa so Stoneom plne stotožňujem. (12.07.2012)

Napriek faktu, že je jasné, kde Oliver Stone stojí, neprišiel mi Salvador ničím extra tendečný. Americká CIA robila presne také veľké a ešte väčšie svinstvá po celom "treťom" svete. Niet teda prečo riešiť, či udalosti v Salvadore vyplynuli z kontextu, aký nám podáva Stone a či sa tam veci skutočne diali takto, ako nám ich on opisuje. Takmer všetko sa beztak sústredí na hlavného anti-hrdinu, jeho vopred prehraté zápasy so všetkým a najmä so samým sebou. Plne postačujúce! (29.09.2012)

Vpravdě nadčasový snímek. Doba a místa se mění, podstata událostí v různých koutech světa zůstává. Oliveru Stoneovi se to v "Salvadoru" podařilo zachytit mistrovským způsobem, počínaje širokou škálou místních i "importovaných" politiků, přes stupidní a zaslepené i odvážné a nekompromisní novináře, až po ten hořký konec. Mimo jiné jde také o jeden z mála snímků, které připomínají veskrze pozitivní roli jakou hrála a hraje katolická církev v boji za lidská práva v nejrůznějších diktaturách Latinské Ameriky od Guatemaly po Chile. (01.07.2007)

Hodnotný studijní materiál pro všechny, které zajímá projekt World Press Photo, humanitární právo a příběh Kevina Cartera. Oproti pozdějším filmům Olivera Stonea je sice Salvador o něco méně kompaktní, což logicky pramení z občasné (možná i záměrné) epizodičnosti, kdy ze sebe režisér syrově nevybíravým způsobem sype drsné scény, aniž by divák stihl všechno to svinstvo pobrat a rozpoznat návaznost jednotlivých dějových fragmentů. Na podobné stěžovatelské úvahy je ale během sledování jen minimum času, neb co do příběhu je Salvador velmi silný a otevřený snímek, který před nikým a před ničím neuhýbá. Jedinci se slabším žaludkem následně možná vynechají večeři. (03.04.2009)

Hned na začátku své filmové kariéry nám Oliver Stone ukázal, jak je těžký život novinářův, když nemá v kapse ani dolar, když mu italská manželka vybílila dům a nenechala ani večeři v troubě a když jediné co mu zbylo je tlustý, věčně opilý kamarád. V takové situaci nezbývá nic jiného než vzít fotoaparát, kamaráda a hromadu alkoholu a vydat se opalovačku někam, kde zrovna probíhá válečný konflikt a sem tam něco vyfotit. Hned ve svém prvním filmu se Stone ukazuje jako veliký kritik americké politiky a nebojí se zdvihnout varovný prst směrem k Bílému domu. Škoda jen, že si ukousl až příliš veliké sousto a snaží se nabídnout jak politické machinace, tak lidské utrpení a zároveň silné emoce hlavních hrdinů a film tak ztrácí tah. První polovina snímku má silnější účinky než prášky na spaní a opravdu něco se začne dít až v té druhé. Za pochvalu stojí samotný závěr, Richardsonova kamera a když vezmu v potaz rozpočet, tak musím pochválit i výpravu. (07.10.2007)