RoboCop

Je to celkom dobrý akčný sci-fi film od Paula Verhoevena. Má vydarený príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, kedy je polícia proti neustále narastejúcemu zločinu takmer bezmocná a hlavný vplyv v krajine má spoločnosť, ktorá už vlastní takmer všetko, aj políciu. Schopný policajt sa počas svojho prvého dňa na novom oddelení stane obeťou vplyvného gangu, ale využije sa pre prototyp novej zbrane proti zločinu, policajného kyborga. No spomienky sa mu nečakane vrátia a chce dostať tých, ktorí môžu za jeho smrť. Spracovanie je na tom pomerne dosť, ale dalo sa z toho získať aj o niečo viac. Určite musím pochváliť výbornú atmosféru mesta, v ktorom vládne zločin, nájde sa tu niekoľko skutočne vydarených scén, celý čas si to udržuje príjemne svižné tempo, takže nudiť sa tu rozhodne nedá, ale zároveň film obsahuje niekoľko výrazných prvkov, ktoré sa mi páčia, ale pôsobia dosť nedotiahnuto, napríklad psychológia hlavnej postavy po premene na kyborga. Jednoducho pri sledovaní sa nemôžem zbaviť pocitu, že takmer všetky zásadné prvky majú omnoho menej priestoru na úkor celkovej dynamiky a to je vlastne aj hlavný zápor filmu. Akcie je tu dosť a je aj celkom slušná, no aj tak sa nezbavím trochu rozporuplných pocitov. Na jednu stranu chválim, že je výborne natočená a pôsobí nadmieru nekompromisne a drsne, čo mám veľmi rád, takže sa tu nájde niekoľko skvelých momentov, ale zároveň pôsobí dosť staticky, keďže postava Robocopa svojim pojatím neumožňuje väčšiu rozmanitosť a nápaditosť. Jednoducho stále strieľa zločincov tou istou zbraňou a tým istým spôsobom a navyše sa nepotrebuje ani kryť. A tak sa tu vlastne ani nenájde nejaká dlhšia akčná sekvencia, ktorá by ma skutočne bavila, ale zase na tých pár scén, ako vražda policajta, smrť kyselinou alebo prezentácia policajného robota sa len tak nezabúda. Herecké obsadenie je na tom pomerne dobre, síce Peter Weller mi nepríde dostatočne zaujímavý, ale zase pre potreby filmu aj tak stačí, skôr ma bavila jeho partnerka Nancy Allen alebo plno známych záporákov. Réžia a technická stránka sú výborné, čo ale nie je žiadne prekvapenie, keďže Paul Verhoeven patrí vo svojej kategórii medzi najlepších. Tu sa dá vytknúť iba pár horších efektov s policajným strojom, inak vôbec nič, páči sa mi vizuálna stránka, atmosféra a aj veľmi dobré krvavé efekty. Robocop je klasika, ktorú poznám už od útleho detstva a videl som vlastne všetko, čo s touto postavou súvisí, ale napriek tomu kvôli spomenutým záporom nemôžem dať tomuto kultu lepšie hodnotenie. Ale aj tak patrí medzi filmy, ktoré sa dajú pozerať opakovane. 65% (17.09.2011)

Maso a kov klasika. Verhoeven dobou akci s nabušenou plechovkou vyztužil svými oblíbený news shoty, které jsou z hlediska celku vlastně na první pohled úplně zbytečné, ale vedle klasické podívané konstruují celkem zneklidňující linii hroutícího se světa budoucnosti. Motivy jako zneužívání policie soukromým sektorem a napětí mezi majiteli a odbory jsou sice upozaděné, ale funkčně dotvářejí atmosféru. Je to přímočaré, zároveň se to svojí brutalitou a nadhledem zaryje natolik, že člověk pořád cítí ty lehké žaludeční vibrace z doby, kdy to hltal jako dítě v němém úžasu. (05.02.2014)

Překvapivě dobrý film od režiséra takových perel jako Starship Troopers nebo Showgirls (a abychom byli féroví - na druhé straně i Total Recallu a Základního Instinktu).... Pěkně neutěšená vize blízké budoucnosti, odporní záporáci, skvělé technické výdobytky, spousta krve.... trochu tvrdý, ale výborný akční film, i když mi vždycky mnohem líp sedělo: "Živý nebo mrtvý, půjdeš nebo budeš táhnut se mnou.":) (08.04.2003)

RoboCop je film pro příznivce akčního žánru a krvavé podívané bez většího přesahu pro ostatní diváky. Řemeslně slušně zpracované, na to je Paul Verhoeven dostatečně zkušený a zručný. V některých momentech je to lehce fašounsky nahnědlé, ale to u Verhoevena není opět žádným překvapením. Celkový dojem: 40 %. Film, který těží z nostalgie a z teenegerského diváckého úhlu pohledu. (17.01.2009)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)