Rok nebezpečného života

ovela salbsie ako Gallipoli ako predchadzajuci rezijny pocin Weira. Gibson to isti, ale treba mu dat aj partenrov v podobe silneho pribehu. (20.11.2009)

Poněkud rozpačitý (scénáristicky) konec, jinak OK. (20.09.2012)

Mám obecně rád snímky točící se kolem reportérů v oblastech třetího světa, které připomínají příslovečný "sud s prachem", jako jsou Vražedná pole, Salvador nebo Tichý Američan. Proto mě poněkud zamrzelo, že RNŽ oproti výše zmíněným postrádá nějaké ty scény, kdy ten sud "exploduje" a při kterých trnete, zda se z toho protagonista(té) dostane(nou) se zdravou kůží. Což je škoda, protože ten puč z roku 65 si o to vyloženě říká (pár skoro-takových scén tu sice je, ale nejsou zas tak výrazné). RNŽ tak na rozdíl od nich postrádá výraznou politickou linku. Ona tu samozřejmě je, a to nesmírně zajímavá, ale po celou dobu spíš lavíruje v pozadí příběhu (divák např. není seznámen ani s charakterem Sukarnova režimu či opozice - mimochodem celou dobu se řeší komunisté, ale o Suhartovi, který nakonec převzal moc, se neobjeví jediná zmínka - a stejně tak tu chybí rozebraný mezinárodní kontext ). Film tak coby politický "thriller" působí spíše mdle. A o moc lépe na tom není ani v roli romantického dramatu. Melovi se Sigourney to sice spolu sluší, ale chyběla mi tam pořádná jiskra a vůbec i ta vztahová linka mi přijde obdobně lavírující (navíc dost hrr) jako ta politická. Proč tedy nakonec dávám za pět? Protože ta rovina, ve které RNŽ funguje především (a předpokládám, že to byl záměr) je Weirova oblíbená konfrontace odlišných civilizací/kultur/pohledů na svět/život. V tomhle ohledu je to skvělý, pozvolna plynoucí a až mystickou atmosférou protknutý snímek, který (i přes natočení na Filipínách) skvěle zachycuje genius loci Jakarty a Indonésie obecně. Ač by čtyři hvězdy byly zřejmě adekvátnější, tu pátou dávám z osobních důvodů. Jednak proto, že mám pro (jiho)východní Asii slabost, a hlavně proto, že jsem v Jakartě nějaký ten čas pobýval a musím říci, že řada, ne-li většina, věcí se za ta desetiletí nezměnila (myšleno jak v samotném charakteru Jakarty/Indonésie, tak v té interakci Zápaďanů s místními). V tomhle na mě RNŽ neskutečně zapůsobil a považuji ho za nesmírně nadčasový/aktuální. (Think of me, Guy, when you´re sitting in some nice cafe in Europe.) (20.05.2016)

Film dějově prakticky o ničem, tehdy 26letý Mel Gibson a 32letá Sigourney Weaver, ti nezklamali, jejich herecké vzplanutí je velmi působivé a to vše převážně v deštivém exotickém indonéském prostředí. (11.10.2013)

Plytký příběh, koketování s romantikou, a s polonahým Gibsonem. Původně jsem myslel, že to bude politický film. Spíš to mělo blíže k Hříšnému tanci nebo Pomádě. Myšlenkově nijaké. Proč tento film vlastně vznikl ? Na filmu mi nesedí to, že Mel Gibson jako správný neo-konzervativec se měl přidat k Suhartovi a ne odjíždět z Indonésie. (10.10.2016)

Jen tak dál Petere. S takovou ti brzo přijde pozvánka do Hollywoodu... (26.09.2002)

Peter Weir natočil toto válečné drama se vší sirovosti a hrůzou občanské války, všichni herci podaly výborné výkony (21.01.2010)

Zajímavé téma, výborní herci (zvláště Linda Hunt), ale zcela nevyužitý potenciál. V půlce jsem si říkal, že jsem musel něco zaspat, tak jsem se kousek vrátil a stejně jsem měl na konci dojem, že ten film vlastně o ničem nebyl. (12.09.2014)

Po příběhové stránce je The Year of Living Dangerously hodně slabým kouskem a Peter Weir rozhodně nevyužil maximální potenciál, který by mohl tento film nabídnout. Film o revoluci, kterou takřka, během sledování, absolutně nepocítíte na vlastní kůži, pouze se o ní neustále mluví, ale aby vám dýchala na záda, aby naháněla strach, tak to se říct opravdu nedá a malý náznak ke konci opravdu nestačí. Od začátku očekáváte jistý zvrat v příběhu, ať už v hlavních postavách, které jsou tak trochu zahaleny tajemstvím a pořádně si nejste jisti o jejich pravé tváři, nebo očekáváte zvrat v samotné revoluci, na kterou tedy nakonec dojde, ale až v samotném závěru, přičemž její atmosféra vás skoro ani nezasáhne a bohužel ani romantická zápletka to bohužel nezachrání. Ve finále je vám vlastně jedno, jak vůbec samotným příběh dopadne, což je nesmírná škoda, jelikož námět je perfektní. Hlavní herecké trio Mel Gibson, Sigourney Weaver a Linda Hunt je více než vynikající, především Linda Hunt a její mužská postava mě ohromila, vyprávět příběh skrze myšlenky její postavy byl excelentní nápad, jelikož její postava, pohled a myšlenky na svět a osoby je zahalen jistým tajemstvím, což při jejím vyprávění trochu přidalo na temnější a hustší atmosféře, která filmu místy náramně slušela. Bohužel Peter Weir tak trochu nevěděl, jak naložit s tímhle vším, skáče od jednoho žánru do druhého a není schopen využít maximální potenciál tohoto příběhu, přitom má vynikající herecké obsazení, perfektní lokace a přitažliví příběh o revoluci, který mohl mnohé uchvátit, ale i přes to se jedná o nadprůměrný film, který i přes svoje negativita dokáže zaujmout, ale mohlo to být mnohem, ale mnohem lepší nebýt špatného uchopení samotného příběhu. "I believed in you. I thought you were a man of light. That's why I gave you those stories you think are so important. I made you see things. I made you feel something about is right. I gave you my trust. So did Jill. I created you." (22.09.2019)

Docela poutavý (s postupující stopáží víc a víc) film, který sice nepatří mezi ty nejlepší filmy Petera Weira, ale za zhlédnutí díky vkusnému způsobu, jakým je natočen, stojí. Tenhle dramatický příběh točící se kolem jednoho ctižádostivého novináře, který (přechodně) pobývá v Indonésii těsně před vypuknutím občanské války, má nádech válečného konfliktu, exotiky, ale i špetky romantiky. Jeho jednoznačně největším pozitivem jsou herci - Linda Hunt podává oskarový výkon v roli muže (!), šarmantní Sigourney Weaver v roli nezávislé ženy je přinejmenším atraktivní a konečně také dobrý Mel Gibson jako již zmiňovaný "lovec senzací", který se nebojí riskovat. Za zmínku ještě stojí pěkná titulní skladba od Vangelise, ostatní aspekty filmu jsou na úrovni lepšího průměru či slabšího nadprůměru, takže budu hodnotit 7/10. (04.01.2011)

Whoooa pro mne rozhdone pozitivni prekvapeni... ten film ma proste svoje uzasny pomaly a trochu rozvlekly tempo i kouzlo... nema hlucha mista a nenudi ani na chvilku, ikdyz je temer bez akce. No a Sigourney je tu naprosto dokonala a sexy, proste femme fatale... 4 a 1/2 * (14.09.2012)

Tohle je ten typ nádherných filmů. Skvělá Linda Hunt v mužské roli trousí boží repliky: "People who will become old, betray their dreams... become ghosts." (02.10.2012)

Celkem pohoda, ale sem tam to na mě působilo jako nějaký romantický film. Což by asi nemělo. Peter Weir je pro mě docela nečitelný režisér. Tenhle film považuji ještě za jeden z jeho filmů, který mě i docela bavil (ale umí i lepší). Weir herce vybrat a vést umí, ale jeho filmy mě někdy docela zklamou. Tenhle je u mě lepším průměrem. 65 %. (08.11.2015)

Romance v prostředí houstnoucího válečného konfliktu, podkreslená geniálním soundtrackem! (01.10.2016)