Fontána

Po letech jsem se konečně dostala k druhé projekci. Fontána je nádherný snímek, který mě na druhý pohled dostal ještě víc než na poprvé. Nevím, co k tomu víc napsat...Hugh Jackman ve své nejlepší roli, nádherná a křehká Rachel Weisz, vizuální stránka celého filmu a Clintova hudba, co mi zní v hlavě ještě dlouho po skončení. (04.11.2010)

Jednoduchučká myšlienka, v ktorej som nevidel žiadnu filozofickú hĺbku, každopádne zabalená do fantastického audiovizuálneho hávu. (02.01.2011)

Jednoduchá myšlenka rozvinutá do extrémních situací. Bohužel natažená až moc, pak to působí jako by to bylo o ničem, režisér jako by si myslel, že točí velké filosofické dílo a přitom neřekl nic nového. (30.05.2011)

Výborný, výborný film! Prostě NÁDHERA!!! :-) Vynikající scénář a režie, avšak za svůj obrovský úspěch a vysoké hodnocení, které by mohlo být i mnohem vyšší, vděčí tento film (kromě výborných hereckých výkonů hlavních představitelů Hugh Jakmana a Rachel Weiszové) především VÝBORNÉMU SOUNDTRACKU od CLINTA MANSELLA, který doplňuje úchvatnou vizuální stránku filmu. Verdikt: 5* a 90 %. (12.07.2011)

Extrémní nuda. Ale jak koukám, spoustu lidí to oslnilo. A Hugh Jackman mi vadí pořád víc a víc. (23.09.2011)

Nemůžu hodnotit jinak, protože tenhle film nejspíš teprve čeká na to, až mnou bude pochopen. Aronofskyho psycho bylo tentokrát až moc složité a na poprvé nestravitelné. Mansellova hudba jako vždy psychedelická, zarývající se až do morku kostí. (10.04.2012)

Jak jsem se zmínil u jiného filmu, s Aronoforskym nikdy nebudeme přátelé. Po poslední hoďce a půl s ním se na něj ale asi už ani pěkně dlouho nepodívám. Bez okolků se přiznám - vzhledem k hodnocení většiny -, že jsem tohle veledílo vlastně nejspíš vůbec nepochopil. Stejně jako nemám rád nabubřele složitou poezii, nezaujala mě ani Fontána. Rozhodně netvrdím, že by měl být film prostinký, jednoduchý, schematický a tak dále. Jen skrývejte myšlenky, mluvte v jinotajích... ale předpokládám, že neunudíte, jako se to povedlo Darrenovi. Ano, nemám rád jeho styl, kameru a způsob vyprávění, ale zde mi unikla i základní myšlenka a krom výkonu dvou hlavních postav a pár vizuálních lahůdek není vskutku co hodnotit. Filozofie by možná měla zůstat jen pro pár vyvolených. Nikomu nebudu brát, že se mu film líbí, já si na to ale s odpuštěním fakt hrát nehodlám a těch 80 procent při téměř dvaceti tisících hodnoceních je pro mě minimálně záhadou týdne. (25 %) (13.09.2012)

Mám Aronofskyho tvorbu rád a většina jeho filmů se do mého vkusu trefuje, ale Fontána mezi ně nepatří. Nebavilo mě to, po celou dobu jsem si jen říkal, že je to zbytečně zamotané a přemýšlel jsem, proč zde má tak vysoké hodnocení. Přiznávám, že jsem pravděpodobně nepochopil zcela všechno, co chtěli tvůrci říct, ale hlavní důvod svého zklamání vidím v tom, že jsem prostě očekával víc nebo spíše něco jiného. Na druhou stranu velkou pochvalu zaslouží jak hlavní herecká dvojice tak (především!) hudba. Přesto pochybuji, že po tomto snímku někdy v budoucnu znovu sáhnu. (17.02.2013)

Elina Makropulos by asi čuměla. Prapodivné zpracování tisíckrát omletého tématu o věčném životě, které neodpovídá reáliím (mimochodem, to Weisz měla zpodobňovat Isabelu Kastilskou?), ovšem tady to vůbec nevadí. Fontána je dost bizarním filmem, který zabrousil do fantasy, ale neznehodnotilo to vážnost příběhu. Jakkoli je Fontána přeplácaná, neuvěřitelná a kýčovitá, líbila se mi...až se sám sobě divím, neboť zapadala do většiny mých měřítek na co nejnižší hodnocení. (01.03.2013)

Několik příběhů, které se měli prolínat nebo být nějak spojených? Nevím, úplně jsem to nepochopil a pořádně nevím o čem to vlastně bylo. Ale konec, i přes smrt Isabel, byl určitě dobrý a mám pocit, že Tom našel, co hledal, ať už to bylo cokoliv. (13.06.2013)

Kouzelné, imaginární, ale přitom nikterak šílené, aby se v tom vyznal tak leda sám režisér. Otevřenost a možnost vlastních výkladů minimálně u sci-fi linie mi zároveň vadí a zároveň dodává více tajemnosti a prostoru k přemýšlení. Je jedno, kolik výkladů, skutečností, snů, přání, knih za příběhem vidíme, hlavní je, o čem vyprávějí. A jakým způsobem. Ke všemu přispívá i výborná hudba. (26.07.2013)

Aronofsky mě opět metafyzicky rozložil. Zasluhuje více shlédnutí, ani ne proto, aby ho člověk pochopil, ale spíš si dokola užíval tu vizuální stránku, která je na filmu asi stránkou nejsilnější. Proto pouze průměr 60%. Hlavní téma filmu je boj se smrtí a proto myslím, že ho každý z nás bude vnímat jinak - podle zkušeností se smrtí našich blízkých. Proto může někomu jen proletět před očima jako psychologický mišmaš a někoho zasáhnout na nejcitlivějším místě. (02.11.2013)

Tušil jsem, že uvidím poetický film bez děje. Kdybych předem nevěděl, jaký film si to jdu vlastně pustit, tak by to pro mě dopadlo snad ještě hůř. Aronofsky mě zaujal už v Requiem za sen, ale Fontána mě celkem zklamala. Popis filmu vypadal zajímavě s třemi dějovými liniemi, ale nesuď knihu podle obalu. První dvě linky ještě jakž takž jdou, ale ta třetí je prostě přesah všeho možného. Na tu třetí "průzkumnickou" část jsem se právě těšil nejvíce, ale dopadla z nich nejhůře. Na druhou stranu bych chtěl pochválit herecké výkony, hlavně Jackmana, který dokázal, že umí hrát víc než jen drsného Wolverina. Opět se mi líbila hypnotická hudba od Clinta Mansella. Ta se mi opravdu zaryla pod kůži a můžu tvrdit, že představuje právě jednu z těch málo hvězd, které jsem Fontáně udělil. (26.05.2015)

Všimli ste si, že na konci filmu, po skončení tituliek, je záber na oblohu plnú hviezd ? Myslím, že k tomu, aby sme uvideli večnosť, sa nám stačí uprostred noci pozrieť na oblohu... (02.06.2016)

Audiovizuálně vyjimečný film pojednávající třemi liniemi (nebo vlastně jednou :)) o smrtelnosti. Bravo Aronofsky! (29.10.2016)

Smrt je přirozenou součástí života. (15.08.2019)

Všetkého veľa škodí, aj premýšľania. (14.04.2020)

fenomenální, úžasné, neskutečné... jen je třeba se pozorně dívat a nechat v sobě film pár hodin doznít, uvidíte na co všechno nepřijdete. A nechoďte na tenhle film sami, budete mít s těmi co půjdou s vámi nadlouho postaráno o téma konverzace :) wow, to byl teda nářez (asi jsem to stejně úplně nepochopil, ale o to tu nejde, jde o to, jaký máte z tohohle filmu, když vám běží před očima a dlouho po něm a u mě zapůsobil tolik, jako asi ještě žádný předtím...) (08.03.2007)

Přestože, stejně jako pro dva předchozí Aronofskyho "velké" filmy, i pro Fontánu platí "navrch huj, vespod fuj" a tuny efektních záběrů, patetických proslovů a sofistikovaných symbolů jenom maskují prostinký příběh, musím s údivem konstatovat, že Aronofsky dokázal neuvěřitelnou věc. Dokázal tenhle ambiciózní opus ustát a použil k tomu stejnou zbraň, která z bahna zapomnění vytáhla Pi i Rekviem - emoce. Až uvidíte bezmoc v očích Toma (výtečný Jackman), ležícího v posteli vedle své umírající ženy, těžko si vzpomenete třeba na předchozí tuctovou scénu s dalekohledem. Upřímnost Aronofskyho je prostě odzbrojující. (12.03.2007)

Tak tohle bylo přesně to, co jsem nečekal. Nemám rád tenhle druh "vyššího" sci-fi. Dávám přednost jednoduchosti, kterou jsem zde ani v nejmenším nenašel. Vzdávám se hodnocení. (03.04.2007)