Čert vie prečo
Režie:
Roman VávraKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Táňa Pauhofová, Štěpán Kubišta, Csongor Kassai, Lubomír Kostelka, Ivan Shvedoff, Barbora Hrzánová, Eva Holubová, Iva Janžurová, Jan Unger, Pavel Marek (více)Obsahy(1)
V zemi krále Dobromila (J. Somr) si přestali vážit poctivé práce, čestnosti a úcty mezi lidmi. Do krajiny se místo toho postupně vkrádá moc pekla, a tak ti, ve kterých zůstal ještě zbytek slušnosti, raději prchají pryč. Trochu popletená bylinkářka Apolena (I. Janžurová) má sen, že krajinu zachrání „spasitel“, který přijede na oslu a vezme si královu dceru Aničku (T. Pauhofová) za ženu. Kdo by však věřil bylinkářce, která svými zázračnými lektvary vždy natropí víc škody než užitku? Když je v kraji nejhůř, král v bezmocnosti upíše svoji duši peklu a vládu převezme jeho podlý ministr (J. Lábus). Tehdy přichází do království nenápadný, veselý snílek Filip (Š. Kubišta). Když ho Apolena uvidí s oslem, je přesvědčena, že to je ten pravý zázračný zachránce. Nikdo netuší, že je to vlastně princ ze sousedního království… (Česká televize)
(více)Recenze (340)
Bohužel z pohádek, které jsem zatím letos viděl, je tahle jednoznačně nejhorší. Po celou dobu se téměř nic neděje, děj si tak nějak plynul, aniž by jakákoliv z postav získala mé sympatie a bylo mi celou dobu tak nějak jedno, co se s jednotlivými postavami stane, a pokud jsou mi lhostejné osudy postav, tak je vždycky něco špatně. Na téhle pohádce mi zkrátka (s výjimkou Táni Pauhofové v roli princezny a Csongora Kassaie, který byl velmi charizmatickým Luciferem) nepřišlo sympatického vůbec nic. Do toho konce jsem to sice nějak protrpěl, ale bohužel se obávám, že tuto pohádku už nebudu chtít nikdy více vidět, protože něco tak nudného a neatraktivního se opravdu jen tak nevidí. Jak už píšu výše, jen díky výkonům Puhofové a Kassaie, jejichž výkony se mi zamlouvaly, jsem ochoten této pohádce ponechat alespoň nějaké hvězdičky, ale rozhodně mé hodnocení není nikterak slavné, protože méně než tři hvězdičky uděluji jen ve zcela výjimečných případech, a tohle jeden takový případ je. Uděluji dvě hvězdy a myslím si, že to je pro tuto pohádku ještě docela lichotivé hodnocení. ()
Pohádka s nejlepším ďáblem na této polokouli. ()
Čert ví proč už dneska skoro nikdo neumí natočit pořádnou pohádku a všechno končí jako pitvorná, uječená přehlídka transsexuálních Luciferů, oslizlých princů frikulínů, emancipovaných princezniček, senilních tetek, mdlých králů a dementních, uvřískaných poddaných. Podruhé to dobrovolně hodlám absolvovat jedině za předpokladu, že požvýkám nemalou porci těch halucinogenních houbiček od bylinkářky Janžurky. 40% za solidní výpravu (pěkně nasnímané exteriéry, obstojné kulisy i kostýmy). ()
Takovej hezkej film když nevíte na co máte chuť a chcete to vnímat jen napůl. (( :: ()
Sice výpravná pohádka, ale dějově o ničem. Kassai si roli Lucifera evidentně užíval a byl asi jediným kdo mě bavil. jediné co nechápu, proč byl dabován O. Kaiserem. Táňa jako pricenzna pěkná, ale to tak vše. Z pohádky je nejlepší asi závěrečná píseň Zuzany Navarové, nazpívaná rok před její smrtí. * * ()
nesympatická pohádka potvrzující mé mínění o moderních snímcích tohoto žánru - pár úsměvných momentů, hepáček, ale kouzlo nikde. 50% ()
TV/// Obsazení 7/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Efekty 6/10/// +příběh, Táňa Pauhofová a Štěpán Kubišta -kostými, některé postavy/// Konenckonců má pohádka něco do sebe a najdou se v ní pěkné chvilky. Hlavně kdykoliv na obrazovce byla ústřední dvojice, přišel mi film mnohem pohádkovější a celkově romantický. V opačném případě (když na obrazovce byl Lábus, Holubová, Kassai nebo Liška a další) jsem si říkal čert ví proč jsem se na takovou slátaninu, chujovinu, stupiditu vůbec díval. Rozhodně bych to nepouštěl dětem, ještě bych je skazil. Možná této pohádce příjdete na chuť a věru mohla dopadnout i hůř, ale stejně mám pocit, že jí tvůrci točili zrovna když byly na houbách. Mimochodem 1* je za Táňu./// Celkem 58%/// ()
Pro mě osobně velikánské zklamání. Uhrančivá Táňa Pauhofová v slátanině z níž čpí haléř z každého záběru. A vzhledem k tomu, že velkolepá výprava je základem každé správné pohádky, je to malér jako hrom. Krom toho hodně špatný casting čertů. Až moc cool a vždy pohotově hláškující princ. Pavel liška v další z nekonečné řady rolí idiotů. Eva Holubová jako notně odkvetlá "sexbomba". No brrr. ()
Perfektní (ne)pohádka, která nepostrádá super postavy (především ty záporné), inteligentní humor ani slušnou dávku originality. Doceněno až na druhé zhlédnutí, po odchodu z kina jsem dala jen 3*. ()
Původně jsem uvažoval jen nad třemi hvězdičkami, nicméně neblahé tušení, že toto je asi nejspíš jedna z posledních kvalitních pohádek, které lze zařadit, do kategorie kvalit předrevolučních snímků, mě donutila dát jednu navíc. Filmová pohádka je český fenomén, který skutečně v době před rokem 89, znamenal jen a jen kvalitu. Proto si myslím, že každý podobný kvalitně zpracovaný pohádkový počin, je potřeba ocenit a dostatečně si jej vážit. Nejen výborně ztvárněné peklo a mocenské představy lucifera, také výborné kostýmy, skvělí staří známí i mladí neznámí herci, podtrhují kvalitu snímku. Je z toho skutečně cítit pohádkové prostředí. I když humor je občas přehnaně dětinský, čert v podání Pavla Lišky je až příliš herecky uvolněný a celý závěr je trošku uspěchaný, přesto to rád ocením. ()
Pohádka o království, kde slušnost a úctu k lidem nahradila láska k moci a penězům. Bude tolik očekávaným spasitelem chlapec s oslíkem? Celkem zajímavá pohádka s démonickým Csongorem Kassaiem v roli Lucifera a s několika zajímavými momenty a celkem nečekaným nepohádkovým koncem. 60% ()
Super Lucifer (charismatický Csongor Kassai), obstojná parta čertů-pomocníků (snad jen Liška nemusel opět hrát idiota), hezká a chytrá princezna (moje oblíbená Táňa Pauhofová), sympaťák Filip, kterému to dobře pálí, a k tomu české rodinné stříbro v podobě Ivy Janžurové, Jiřího Lábuse nebo Josefa Somra... Tohle všechno završené skvělou titulkovou písničkou od Zuzany Navarové. Čert ví proč má poměrně zásadní vady - hapruje mu tempo, scénář je nevyrovnaný a chybí mu tah na branku. Ale mně osobně je tahle pohádka velmi sympatická a je technicky krásně a sebevědomě natočená. 70 % ()
Televízie vedia prečo neurobili z tejto rozprávky ďalší vianočný evergreen. Ja už som z tých českých čertov a českých pekiel dosť na nervy. A ešte k tomu v modernom cool háve. Kto si toto môže obľúbiť. Stará herecká škola dúfa, že hrá v niečom konečne prevratnom a naväzuje tým na staré dobré rozprávkové časy, tá nová sa iba chytá hereckej príležitosti. ()
Lucifer top! ()
Tohle je ale divná pohádka. Moc nevím, co si o tom myslet. Je i trochu smutná. "Anička, kozí nožička." ()
Nic extra to není. Příběh o ničem. Zápletka témeř žádna. Nic se tu vůbec neděje. Asi jsem to nepochopil o co tam vlastně šlo. Takže u mě to nepochodí vůbec. Jediné co stojí za zmínku, je Jiří Lábus, který mě místy rozesmál. Jinak nic moc. ()
Brutus! ()
Vítězství formy nad obsahem: sympatičtí herci, pěkné obrázky, podprůměrný scénář. Nejlepší na filmu je ovšem koncepce Pekla: od výpravy přes kostýmy a masky až po herecké výkony. Jestli si na někoho v souvislosti s touto pohádkou vzpomenu, bude to nejspíš někdo z nesvaté trojice Kassai - Liška - Suchý. Takže nakonec nepohádkově temná síla zvítězila. ()
Ubohost!!! ()
Čert ví, proč s ním každý obchoduje, třeba za kozlí bobek; proč se mnohému vyplatí lízat Luciferovy křusky. Proč král stále drží šupáckého zloděje jako ministra u sebe. Čert ví, proč peníze mají obíhat tudy, kudy obíhají. Čert ví, proč se během tohoto procesu mění obraz na mincích z králova na ministrův. Čert ví, proč je státní moc rozvrácena, obyvatelstvo pauperizováno, země plundrována. Čert moc dobře ví: buduje NWO a jde mu o duše. Situace krachujícího krále - podobenství. Teprve postupně zjišťujeme, o co tady jde; jaká mocnost stojí za „nevinnou“ korupcí. Pohádka o naší době, o naší zemi. Výkvět z tradice pekla v české filmové pohádce. V silné konkurenci rozhodně patří k nejhlubším i nejvtipnějším. Film se snaží o jistou velkolepost obsahu i formy - a daří se. Zaostává za „klasickými perlami“ v hutnosti výrazu, tahu na branku i kultorodosti vtipu („Anička Kozí nožička“ je přece jen slabší kafe než třeba „Našli, našli?“), rovněž třeba rezignace na ztvárnění marginálních funkčních postav netěší. Avšak důvody, proč chybí pátá hvězdička, jsou tyto: ledabylost sledu a představení jednotlivých obrazů (především v úvodu, rezignace na epično): nic než průměr, šlo si s tím pohrát; rezignace na vyladění dílčích point; a přinejmenším dvojí nelogičnost rozbíjející děj: Azarach nejprve stojí o to, aby Filip pro peklo pracoval (zřejmě chce využít jeho obchodních schopností), načež následuje scéna vyznívající spíš tak, jako by o práci žádal Filip; slibovaný dějový posun se ukazuje být slepou uličkou; a potom králův nevysvětlený obrat v otázce dceřiných vdavek: celá tato záležitost se nakonec jeví jen jako příležitost pro Liškovu etudu (která je skvělá) a pro Holubovou, aby se pak za ním mohla honit (což je slabší). Jalová finální happy scéna odhaluje jinou slabinu vyprávění paradoxně ve svém jediném silnějším momentu, jímž je osvěžení v podobě režiséra na oslu a následný spiklenecký údiv mezi princeznou a Apolenou: ten totiž dává zamrzet, že prakticky zůstala nevyužita jejich součinnost, zvláště na straně princezny, která má všechny předpoklady nebýt pouhou zachráněnou kráskou; jakkoli děj pohádky vypadá komplikovaně, vše je vyřešeno jediným separátním aktem: že Filip vstoupil do služby a že se mu podařila jedna lest; nic z ostatního není pro šťastný výsledek relevantní. Pojetím myšlenky a jejím rozpracováním se však této pohádce vyrovná málokterá, přičemž sympatičností a inteligencí projevu spolehlivě předčí všechny mnou viděné konkurentky posledních dvaceti let. Obzvláště silnou stránkou jsou – vedle detailně rozpracovaného myšlenkového konceptu – solidní vtipné dialogy a skvělá ztvárnění jednotlivých charakterů, kupodivu nejen těch záporných. Bylinkářka Janžurová jako ideologická diverzantka, k níž čerti chodí fetovat kytičky, je skutečně krásná paní Sedmikráska. Její pomocnice – půvabná vkusná inteligentní princezna se slovenským přízvukem, ach. Dokonce i sladký pan Dokonalý je v roli hrdiny - zachránce přesný. Pokud jde o jeho společníka, lze říci, že v Čert ví proč je precizně zvládnut motiv, který kazí pohádku Nebojsa – totiž postava špatného kamaráda; pozorovat tohoto self-made-zmrda na každém stupni jeho kariéry z pocestního zlodějíčka ve faktického vládce země, už už sahajícího po koruně, je smutný zážitek: také on je přesný. Jaký rozdíl mezi ním – šaškem a imponující postavou původního šaška! Jak snadno odstavuje ministra – přicmrndávačského strůjce obecného marasmu! Snad jenom pan král je poněkud nevyprofilovaný, což naštěstí zachraňuje Somrův projev; na druhé straně lze mít za to, že „nevyprofilovanost“ k této postavě patří. Horší je to s ministrovou manželkou, která zde působí jen jako přihlouplá komická vložka, což je škoda, neboť i tato postava cosi symbolizuje: luzoidní smetánku vyžívající se v bezsmyslné pseudoesoteričnosti (chce vypěstovat z husy labuť, užít si s čertem a kdo ví, co ještě; všimněme si, že svým způsobem sahá do oblasti, v níž se suveréně pohyuje Apolena). Naopak skvělou vložkou jsou Koubek s Hrzánovou (ale i Navarová při titulcích). Zmíněný koncept je tedy zpracován v klasické pohádkové struktuře (král a království ve fatální situaci, zlý ministr, z daleka přicházející mladý zachránce provázený špatným společníkem, krásná princezna, proti temným mocnostem pomáhá dobrá bába kořenářka), kterážto struktura je ovšem pojata vskutku postmoderně; upozorním jen na to, že „bábou kořenářkou“ zde není polomagická stařenka, nýbrž žena ještě plná života, představitelka „alternativního životního stylu“. Ostatně čert dobře ví, proč na Apoleninu zahrádku jeho moc nesahá. Apolena je „mocnost“ – peklu je nebezpečná, s Luciferem si může hovořit, kdy se jí zlíbí a on ji také respektuje jako důstojného protivníka (kdežto svým spojencem ministrem otevřeně pohrdá). Impozantní složkou této pohádky je právě pojetí pekla a jeho působení (a propadnutí peklu - viz hrdinův otec), hrdinova služba u Lucifera a hlavně Lucifer sám. Nejen excelentně zahraný (a namluvený), ale konečně opravdu myšlenkově hlubší, morálně zajímavé, formálně přesvědčivé pojetí arcisatanáše. Je tak imponující, že je skoro až sympatický, přesto je tady jasně představen jako zosobnění Zla. Přitom nelze nevidět konzistentní odstupňovanost čertů: liškoidní dement Urugal, mafiózní kšeftař Azarach i superkmotr Lucifer (všimni si biskupské elegance jeho oděvu) jsou zřetelně téže substance, jen vždy na diametrálně vyšší úrovni. Všimněme si též blahosklonného sebevědomí pekelníků („Dočkáš se“ nebo „Teď ještě nemusíš vlastní krví“), kteří vědí, že jim nic neuteče. Ještě geografickou poznámku: Pochybuje-li kdo, o které zemi pohádka pojednává, mám pro něj jeden dialog („Tohle že má být pro krále? Leda tak pro dobytek.“ „Pro ministra vaříš taky.“) a jeden botanický název: Lysohlávka česká. () (méně) (více)