Čapkovy kapsy

Básník ** - rozvleklé tempo, neobyčejná doslovnost, nezvykle nedobrý výkon Karla Heřmánka a k tomu špatné stavění situací a načasování gagů. - Zmizení herce Bedny **** Výrazně lepší, tempo sice též pomalejší než bylo nutno, zato však vynikající výkony pp. Töpfera (závěrečná scéna především), Preisse, Satoranského (kéž je ho více vidět před kamerou!) a Štěpničky. - Jasnovidec *** Slušný průměr, velmi zajímavý výkon Martina Myšičky. - Zločin na poště 0* - tentokrát skutečně odpad: jednu z nejkrásnějších Čapkových povídek scénárista zcela pohřbil doslovností, domýšlením "lepších dialogů i zcela nových scén, neustálým opakováním již dávno známých fakt (pan vachmajstr v nutně bezradném podání Oldřicha Navrátila rozluštění případu říká každému na potkání).. Naprostá likvidace námětu plus otřesně domýšlivý scénárista plus neschopný dramaturg rovná se průsr, obzvlášť ve srovnáním s o třicet let starším TV zpracováním s Vladimírem Menšíkem. - Muž, který se nelíbil *** - výrazně lepší. Zajímavý Töpfer, snaha o atmosféru, slušná kamera. - Závrať ** - tentokrát průměrný Preiss, málo snesitelný Tomáš Pavelka a režijně a kamerově totálně nezvládnuté "závraťové" záběry (tolik let po Hitchcockovi!) - Příběh sňatkového podvodníka *** - zajímavý protiúkol pro Radka Holuba, jinak nic zvláštního. - O lyrickém zloději *** - herecky zajímavý Ruml, nepříjemně rutinovaní Vondráček a Vetchý a k tomu opět scénárista, který to ví líp než Čapek. - Ztracený dopis *** - vcelku nudná povídka již u Čapka, realizace nijak nepomohla; občas zajímavý náznak atmosféry a především výborně uměřený výkon Jana Hartla z ní dělají kousek na 3 hvězdičky - Případy pana Janíka ***** Vynikající inscenace s rozkošnými Goldflamem, Barešem, Preissem - Zločin v chalupě ***** Výborná atmosféra, dobrá kamera, vynikající Javorský a Vrbková. Společně s Janíkem zatím nejlepší kousky. (04.09.2011)

Ačkoliv i po Kapsách stále čekám na zfilmování některých svých oblíbených povídek, a upřímně doufám, že někdo vyzve na čestný souboj legendárního Pánaboha Františka Smolíka, jsem se zpracováním Čapkovy klasiky určeným "mé generaci" navýsost spokojen. Natočené povídky nejsou sice všechny stejně dobré, ale nezapomenutelné herecké výkony a příběhy jednotlivých postav tu jsou zastoupeny v míře na české poměry neobvyklé. Na Viktora Preisse v obou jeho rolích nejde zapomenout, stejně tak na samozvaného soudce Oldřicha Navrátila nebo Jaromíra Medunu jako soudce spravedlností povolaného k rozhodnutí o osudu Vladimíra Javorského. Tandem Holub-Novotný zase válcuje příběh o sňatkovém podvodníkovi, a už v dokonale odhlečeném duchu se dostáváme k neodolatelně prvorepublikově zdvořilému Arnoštu Goldflamovi nebo Václavu Neužilovi mladšímu a jeho experimentu s živým nástrojem v podobě papouška. A když vás pak ještě Martin Myšička přesvědčí, že zrcadlo je zbytečnost a se vším se lze vyrovnat a využít to, nepřekvapí vás ani Čapkem nikterak nenaznačené rozuzlení Závrati podané Tomášem Pavelkou. Ten sice tvrdí, že z lékařského hlediska výčitky svědomí neexistují, nicméně ať je to jak chce, nikdo z těch, kdo na Čapkových Kapsách pracovali, je mít nemusí. Jakkoliv jsem vychválil herecké výkony - což se týká i těch, které jsem neuvedl výslovně, včetně vedlejších rolí - a teď se pochvalně vyjádřím i ke kostýmům, nemůžu se naladit na stejnou notu se stylizacemi některých povídek. Zkrátka dokonalá není ani totalita, natož nějaký televizní sborník;) Je to sice trochu ošemetné, ale tvrdím, že těch pár slabších kousků se hravě schová za ty výše zmíněné parádní momenty, a můžu si tak dovolit dát 80%. (24.07.2012)

Na celém projektu je největší kvalitou samotný Čapek. Jestliže se do jeho povídek dosadí současná česká herecká absolutní špička, nemůže to dopadnout špatně, byť se mnhody tak úplně nevyužije všech možností, které nabízí dramatický tvar, a které by mohly povýšit příběh ještě o stupínek výše. I tak je ale veliká zásluha České televize, že takový projekt pečující o českou klasiku uskutečnila. (28.09.2011)

Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. (10.09.2011)

Některé díly skvělé (Zločin v chalupě, Případy pana Janíka), jiné velmi slabé (Ztracený dopis, Básník). Ale například Zločin na poště v podání Menšíka mi přišel mnohem více čapkovský, i když pan Navrátil je rovněž skvělý herec a této role se zhostil výtečně. Zato tomu chlapci v Básníku jsem nevěřila ani to, že báseň napsal natož aby měl na pokoji dívku. A proč pojali roli sňatkového podvodníka jako protiúkol, rovněž nechápu. Velmi nepřesvědčivé a ve srovnání s Jiřím Sovákem, který si s rolí pohrál jako s čerstvě okradenou vdovičkou, velmi slabé. David Novotný však pojal roli výborně. Vetchý nebo Preiss také pěkné. Škoda, že se nenatočily některé jiné povídky, dosud nezpracované a rovněž pěkné. (18.04.2014)