Once Upon a Time in America
C'era una volta in America
Vtedy v Amerike
Once Upon a Time in America
Režie:
Sergio LeoneKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Treat Williams, Tuesday Weld, Burt Young, Joe Pesci, Danny Aiello, William Forsythe, James Hayden (více)Obsahy(1)
Jako kluci si slíbili, že jeden pro druhého zemřou. Jako muži slib dodrželi... Newyorský gangster David Aaronson, přezdívaný Noodles, uprchne z města před federálními agenty. Vrátí se až po pětatřiceti letech. Na známých místech ho pronásledují vzpomínky na mládí, kdy začínal jako vůdce klukovské bandy v židovské čtvrti. Jeho nejlepším přítelem se stal stejně schopný Max Bercovicz. Oni a další mladíci si v dobách prohibice dokázali vybudovat silné postavení v newyorském podsvětí. Brutální násilí pro ně už od dětství bylo denním chlebem, později se k němu přidala chtivost po penězích a moci. Zároveň by však nemohli přežít bez silného přátelského pouta a vzájemné důvěry. Jeden z nich však toto pouto přerušil, když na telefonu vytočil číslo policejní stanice... Legendární sága italského režiséra Sergia Leoneho patří mezi nejlepší díla gangsterského žánru. Tvůrce ji připravoval dvanáct let, přičemž podkladem byl autobiografický román spisovatele Harryho Greye "The Hoods" (Chuligáni). Strhující epos o násilí, moci, vášni a solidaritě uvedl Leone na MFF v Cannes v roce 1984 v téměř čtyřhodinové verzi. Američtí distributoři si v době premiéry vynutili zkrácení filmu zhruba o hodinu. Dílo tak značně utrpělo a vinou toho nezískalo žádnou oscarovou nominaci. Uznání kritiky i diváků si film v USA získal až později, po uvedení plné verze na kazetách a DVD. (Česká televize)
(více)Recenze (1 049)
Tak na tomhle scénáři se pracovalo 12 let a Leone nosil celý film v hlavě ještě než se spustila první klapka ! Producentovi ho převyprávěl před natáčením za 4 hodiny obraz po obraze. Už jenom tyhle údaje dávají tušit, že to bylo pro Leoneho něco vyjímečného a výsledek tomu naprosto odpovídá. Film díky své délce má čas se ve vás usadit a moc se mu po skončení nechce pryč. Vyvolá dokonce dojem, že byste ještě pár desítek minut klidně snesli :) ... Jako vždy vynikající Robert De Niro, ale neméně skvělý také James Woods. A ta muzika ......! ()
Once Upon a Time in America je náladovo roztrieštený, nekomplexný film. Ale i tak ma dokonale strhol. Kedykoľvek si vybavím Morriconeho ústredný motív, zaleje ma hrejivý pocit a pridajú sa vízie siluety postavy šedivého Roberta De Nira, krásnej mladučkej Jennifer Connelly a mamutieho brooklynského mosta. Once Upon a Time in America je drsný i jemný, ale hlavne krásne poetický film, ktorý sa bude pomaly rozkladať vo vašich myšlienkach a naberať každým dňom na väčšej dôležitosti. ()
Kolosální drama, která ukazuje všechny krásy filmu a jeho možnosti vyjádření lidských osudů a emocí v neskutečně dokonalé podobě. Totální bomba, která strčí do kapsy i skvělé Tenkrát na západě. Leoneho mistrovský epitaf. ()
Čtyřhodinové epické dílo, kde všechno perfektně funguje a kde Leoneho poetika dosáhla vrcholu (také proto, že potom již nic nestihnul natočit). Vzal gangsterský žánr za svůj podobně jako western, absorboval všechna jeho pravidla a přizpůsobil je svému vidění. Dokonalý film, který zachycuje údobí několika desítek let, přeskakuje v čase ze záběru na záběr bez vysvětlujících titulků či zamlžování obrazu, jedinou nápovědou je výrazná Morriconeho hudba, charakterizující dobu, kterou zrovna sledujeme. Leoneho schopnost pracovat s tempem a obrazem je fascinující a podmanivá, pracuje s nejmenšími detaily filmu, takže člověk i napotřetí nedokáže pochytit všechno, co režisér do svého snímku vložil. ()
Hrozně rád bych napsal o tomto vysněném projektu Sergia Leoneho, kterému věnoval mnoho let svého života, že mně na začátku pohltil a na konci jsem nechtěl vrátit se zpět do reálu. Bohužel to mohu říci pouze o první půli, zejména časového údobí Noodlesova dětství, které bylo krásně a citlivě natočeno. Zbytek však......Tak především, to, že tento vysněný Leonův epos vůbec nenudí a nepůsobí rozvleklým dojmem ani přes téměř čtyřhodinovou stopáž, je jenom díky Leonemu režijnímu mistrovství. Bohužel trochu selhává na poli scenáristickém. Jakoby si Leone naložil příliš velké sousto, nebo jak zde správně poznamenává betelgeuse, jakoby Leone točil seriál, ze kterého pár dílů poztrácel a zbytek umně slepil dohromady. Některé postavy jsou nedořčené, občas je těžko věřit motivům jejich jednání. Třeba postava Joe Pesciho - slibně nakousnutá, záběrem u nemocničního výtahu jako by dával režisér tušit "Pozor, pořád je ještě tady!", ale najednou se někam vytratí a ve filmu se již nepochopitelně neobjeví. Jamesi Woodsovi jsem v samém závěru nevěřil ani vteřinu, stejně jako jeho zamýšlenému skutku a vůbec celá pointa ohledně něho mi přišla dost nevěrohodná. Ovšem co rozhodně nutno ocenit, je naprosto precizní, do nejmenších detailů propracovaná výprava, vizuální vykreslení doby tří rozdílných etap 20.století. Leonův perfekcionismus šel tak daleko, že třeba i kvůli jednomu krátkému záběru byl ochoten "kočírovat" stovky komparzistů, věrohodně dobově okostýmovaných a pohybujících se v perfektních kulisách. I namaskovaný zestárlý De Niro vypadal excelentně, snad jen trochu zaráží, že se tvůrci ohledně namaskování příliš nezatěžovali postavou Deborah, na které rozdíl 35 let nebyl vůbez znát a téměř šedesátiletá žena vypadala pořád jako dvacetiletá slečna. Celkově vzato, jsem spokojen, ale s klidem mohu prohlásit, že TENKRÁT NA ZÁPADĚ zůstal nepřekonán. ()
Neskutečné skoro 4 hodiny. To, co tady předvádí Robert De Niro a spol se nedá nazvat jinak, než hereckým koncertem, nejen jejich zásluhou ale hlavně zásluhou pana režiséra Leoneho a ostatních pěti lidí, kteří napsali tak skvělý scénář. Prolínáním několika časových úseků - mladí kluci v New Yorku kolem 2.světové války - stejná (ale o jednoho tenčí) parta mafiánů prodávající alkohol v době prohibice - Noodles přemýšlející a vyrovnávající se s minulostí i přítomností... Atmosféra starého New Yorku je úžasně vystižená a podbarvená tóny Ennia Morriconeho v jedné z jeho nejlepších forem. Jeden z nejlepších filmů o mafiánech všech dob (záměrně se vyhýbám spojení "mafiánský film", protože tím je třeba Kmotr, ale ani náhodou Tenkrát v Americe). ()
Dalo by se říct - dechberoucí útok na divákovu mysl. Dost možná i román v (pohyblivých) obrazech. Opravdu velký film, ale nikoliv pompézní velkofilm. Pořád se mi na mysl vtírá spojení "Leonovský Kmotr", a přitom mi to těmi flashbacky a pomalým tempem a nevím čím vším ještě strašlivě připomíná Tenkrát Na Západě. To asi bude ten autorský rukopis. Každopádně - opět božský Ennio Morricone. ()
Chybou této podívané je pouze jejích 218 minut. Takovýto filmový skvost by si zasloužil stopáž minimálně o hodinu delší:-) ()
Sergio Leone se rozloučil ve velkém, neřku-li přímo epickém stylu. Natočil film svým dobovým zasazením zcela odlišný od filmů předchozích a přitom nesoucí typicky "leonovské" rysy. Film hodně dlouhý, hodně násilný, hodně dobrý. Ač má své mouchy, důstojně uzavírá filmografii jednoho velkého člověka, jednoho výjimečného a naprosto jedinečného režiséra. Sbohem, mistře. A děkuji. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Aiax, Fr, tragos, uzzi ()
Filmy o gangsterech nejsou můj šálek čaje a taky délka (viděl jsem 229 minutovou verzi) mě děsila, ale můžu upřímně přiznat, že tak koherentní snímek, u kterého stopáž zdaleka nevadí, jsem neviděl už pěkně dlouho. Za drobné zápory může nařízený střih a producenti, ale to už je minimální vada na kráse. 90%. ()
Úchvatný filmový kolos. Podobně jako u Tenkrát na Západě i tady platí, že obrovský význam má hudba, která tvoří atmosféru jednotlivých období a podtrhává emočně vypjaté scény, čímž vnáší diváka přímo do filmu (nebo film do diváka). Neskutečný zážitek. ()
Mohl bych se přetrhnout a stejně bych asi na Tenkrát v Americe nenašel žádnou chybu. Téměř čtyři hodiny nám Sergio Leone vypráví o tom, co to znamená přátelství až za hrob. S až nezdravou pečlivostí sleduje třígenerační střet mužů, kterým nezbylo nic jiného než už od mládí dělat to co dělali. Budování impéria se všemi jeho požitky i problémy. Láska, nenávist, ctnost, chyby a to přátelství... To vše v uchvacujícím audiovizuálním hávu. Hypnotická hudba Ennia Morriconeho s nádherně chytlavou ústření melodií. Dlouhé a pomalé kamerové "procházky". Geniální záběr je na ulici, přes kterou přechází skupina kluků a v pozadí mezi dvěma domy se tyčí Brooklynský most. Dokonalost. Které období je nejlepší? To je těžká otázka. Mládí se všemi těmi starostmi oplývá oním tím dětským pohledem kluků, které ulice donutila k tomu, aby všichni předčasně dospěli. Prostřední a nejdelší část, ve které se jimi vybudované impérium nachází v době nejlepšího rozkvětu až po závěrečnou etapu, kdy přichází na řadu nevyhnutelné účtování z minulostí. Mezi tyto období přechází Leone nenápadně, nenásilně, ale vždy neskutečně nádherně vynikne kontrast dobové různorodosti. Mám hřejivý pocit u srdce, že jsem čtyři hodiny obětoval v něco velkolepého a těžko popsatelného. Mistře, z celého srdce, děkuji... ()
║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $5,321,508║Tržby Celosvetovo $28,700,000(návštevnosť: Rusko 77,300,000)║ ...ach, keby to nebolo až také zdĺhavé. /60%/ ()
Vleklá mafiánská macho sága, která stárne o to víc, oč řidčí má figury a plytší dialogy. Záblesky Leoneho geniality tu samozřejmě jsou, ale je to v úhrnu podobné jako s Morriconeho hudbou. Je celkem působivá, ale příliš povědomá a panova flétna skoro zabila i fenomenální Piknik na Hanging Rock. Tenhle festival tklivých pohledů lidských vykřičníků mění v nostalgický muzeální exponát filmového světa, který už naštěstí patří včerejšku. ()
Sergio Leone a jeho monumentální freska, která si směle může podat ruce s Kmotrem a jinými mafiánskými klenoty. Sergio a opravdu velká délka filmů, to je jedno a totéž a Tenkrát v Americe to potvrzuje, avšak tentokrát k tomu má Sergio opravdu hodně důvodů. Nejen, že chce hodně ukázat a říct, ale také chce budovat jednu velkou událost v dějinách kinematografie do nejmenších detailů. Možná, že jako autor by zašel ještě dál, ale to by možná už divák nezkousl. Přesto já se 227 minut dokázal bavit, slušně utíkala a to nejen díky malé debutující roli mé oblíbené Jennifer Connelly (o Robertovi nemusím ani psát...). Snímek dotýkající se dokonalosti ve všech aspektech, v kterých film může dokonalým být. ()
Scénář: Sergio Leone, Leonardo Benvenuti, Piero De Bernardi, Enrico Medioli, Franco Arcalli, Franco Ferrini .. ****** Strhující mafiánské drama, které vytvořil režijní mistr!! Epos, který má možná nějaké chyby, ale ty jsou "ukryty" velice hluboko pod nánosem všestranné filmové dokonalosti. A dle mě by mohl být klidně ještě delší. Nebýt původního tupého sestříhání, byl by tento mafiánský film slavnější než trilogie Kmotr (lepší totiž jednoznačně je!). Můj nejoblíbenější film č. 3. Robert De Niro je opět úžasný mafián a tento titul mu zůstane navždy.. A ta Ennio Morricone hudba, zde opět nemá chybu a zejména ústřední melodie patří mezi moje oblíbené. Stejně výtečný je lety propracovávaný scénář, kde je myšleno na každý sebemenší detail. Dále kamera Tonino Delli Colli a samozřejmě velice pečlivá a nezapomenutelná režie. Nemůžu jinak, prostě zase dokonale geniální Sergio Leone film. ()
Zfilmovaná nostalgie. Jsou snímky, pro které je i maximální hodnocení příliš těsné. Leoneho magnus opum takovým dílem je. Těžko ho však adekvátně zhodnotit, jelikož i po letech uvedená čtyřhodinová verze, je stále příliš krátká na to, aby zcela odkryla veškeré dějové linky, které měl natočené. Takto zůstává hodně nakousnutých, ale nedořečených. Chtělo by to uvést původně zamýšlený a Leonem vysněný sestřih. Takto zbývá nostalgická historická freska, kterou ohromně citlivě a zkušeně vede přes tři časová období za podpory geniální Morriconeho hudby, famózních herců, úžasné technické stránky i výtečné výpravy. Nejlepší část snímku je ovšem hnedka první třetina. Tam je Leoneho vyprávění nejsilnější, protože nejosobnější. ()
Celý film je typicky leonovsky nadsazený. Tady nejde o Ameriku gangsterů, Ameriků sociálních nepokojů, Ameriku bouřící a hledající svou tvář! Ne. To je Amerika Sergia Leoneho, taková, jakou si ji mohl vysnít ve svých představách jen on. Neameričan! Malý kluk, který v dětství snil o drsných cowboyích a nemilosrdných gangsterech. Tato láska přetrvala celé jeho dětství a v dospělosti z ní vykrystalizovala absurdně znásilněná a krvavá představa Ameriky. Člověk jí málem uvěří a skoro se mu nechce sklouznout do suchopárné Ameriky mnohem nejednoznačnější a rozporuplnější. ()
Skvělý film. Viděl jsem tu 227 minutovou verzi a ani chvilku jsem se nenudil a to je podle mě výkon. Sergio Leone je prostě úžasný režisér a tento film mě hodně překvapil. Byl totiž hodně jiný než jeho předešlé spahetti westerny. Hodně jiný ovšem neznamená horší. Robert De Niro a James Woods hrají opravdu skvěle (jako všichni v tomto filmu). No a jako třešnička na dortu je tu malá Jennifer Connely. ()
Související novinky
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration
Ennio Morricone - The Official Concert Celebration bude unikátní hudební událost s velkolepou produkcí, jejímž kurátorem je samotný Ennio Morricone. Pražský koncert se bude konat 6. dubna 2024 v O2… (více)
Zemřel herec Burt Young
Ve věku třiaosmdesáti let odešel americký na Oscara nominovaný herec Burt Young, mnohým fanouškům známý zejména svou rolí Paulieho Pennina z populární série filmů o Rockym Balboovi. Deníku New York… (více)
Zemřel herec Treat Williams
Ve věku jednasedmdesáti let zemřel americký herec Treat Williams, většině diváků známý zejména díky ztvárnění jedné z hlavních rolí v muzikálu Vlasy režiséra Miloše Formana. Smutnou zprávu médiím… (více)
Vzkříšené studio Titanus chystá pokračování Phenomeny
Pokud jste fanoušky klasické italské kinematografie a máte něco nakoukáno, možná si vybavíte i logo legendárního studia Titanus. Tato produkční a distribuční společnost byla založena už v roce 1904… (více)
//OUATIA// Tak jsem si konečně našel téměř čtyři hodiny času a odbyl si filmový rest, který se mi připomínal již pár let. A můj závěr? Jsou dva typy lidí, ti kteří si myslí, že Robert De Niro byl nejlepší jako mladý Vito Corleone, a pak ti, kteří mají sílu obětovat čtyři hodinu téhle filmové poezii. Jde o vrcholné dílo největšího italského filmotvůrce, který si zde plnil přes všechny překážky svůj sen. Někteří by určitě řekli, že jsem asi zapomněl na o šestnáct let starší Tenkrát na Západě, což je bezpochyby skvělý snímek a neuvěřitelně cenný přínos filmu, ale zkrátka tohle je ještě o kus výš. Celý snímek se pečlivě připravoval celých 12 let. Mafiánské filmy jsou tak vděčné téma, které baví lidi už několik desítek let, všichni by Vám řekli, že vrchol všeho je série Kmotr a já bych asi neoponoval, jelikož první snímek z roku 1972 je opravdu v jistých chvílích lepší než OUATIA ("Once Upon a Time in America"), a to především na svojí charizmatické postavě Vita Corleoneho, ale tohle je zkrátka jiné a ještě kus výš... Coppola se soustředil na prodání všelijakých mafiánských znaků a vykreslení téhle komunity jako něco neuvěřitelně poutavého, navíc měl zkrátka jiné postavení v branži - dostal nejlepší herce - a výsledkem je obrovský kult, jaký okolo celé trilogie vznikl. Nicméně tvůrci se to zde rozhodli udělat jinak, a ten oblouk, jaký Kmotr dělá napříč celou sérii si OUATIA zvládá představit v jednom celém kuse, čímž v podstatě říkám, že první Kmotr je třetinový... Nicméně kdyby jste si pustili tu skoro desíti hodinovou verzi, tak ani s přidáním všeho extra materiálu, to zkrátka není jako tohle.. Viděl jsem nad stovky filmů, ale je tak pět z nich pro mě má takový nádech velkofilmu, tím jak vypadají. Jde o takový mix romantizace a takové elegance, který zvládá jen pár snímků - třeba Casino od Scorseseho - u nichž máte pocit, že sledujete něco více, že ten film není umělé dílo, ale záznam něčeho, co se mohlo stát, kdy jste v tom dokonale ponořeni. Tohle je zkrátka mistrovský kousek, který by hledal konkurenci hodně obtížně. Táhlé záběry, které využívají možnosti stopáže, díky nimž divák má možnost se pořádně zahledět do každé scény a lépe se vžít do dění. Velkým přispěvatelem kvality jsou také kostýmy, které pomáhají postupovat v čase, a tak je třeba De Niro posouván v čase jen různým líčením a parukami, jenže ono je to tak dobře provedeno, až bych spíš věřil, že je snímek natočen později a jen díky počítačovým efektům je De Niro omlazen. Jak je tomu i u Tenkrát na Západě, i zde má neuvěřitelné kouzlo hudební složka a skladba Yesterday (znám tak nanejvýš dva lepší songy) má takovou sílu, že i přímo na koncertě Beatles by se museli snažit. Tento snímek nevypráví jeden příběh, nesnaží se vést lineárně, ale jde o pečlivý náhled do života jedné skupinky kluků, později mužů... A to já žeru! Nejprve je nám představeno dětství hlavních hrdinů, kde jasně najdeme paralely s našimi Bylo nás pět. Tohle je asi nejzdlouhavější část, která se nám snaží nastínit, jací opravdu jsou naši hrdinové a proč řeší, co řeší. New York pohledem naivních klukovských očí, kteří dělají, co můžou, aby rychle dospěli. Má to skvělou atmosféru a jde o tu opravdovou pohodu, která se přenáší i na diváka, ale jak je všechno krásné, tak se to i rychle zesere. Tohle je to síto, které odradí akorát, že ona je tak hravá a tolik nadčasová. A co více, je důležitá pro nastavení vztahů, ale uznávám, že nemá takový tah a s ohledem i na to co snímek řeší později, nepůsobí tak špičkově. Jakmile ale příběh postoupí a na scénu se dostávají hlavní castingové hvězdy, nemá to chybu. Trošku zamrzí, že skočíme přes ten rozvoj byznysu a ctíme čas podle hlavního hrdiny Noodlese, který kvůli času ve vězení, není u vzestupu hlavních aktérů a přímo se neúčastní vzniku "impéria". Jsem i pro dát si nějakou hodinovou odbočku, kde to krok po kroku uvidíme, ale každý by pak remcal, kdyby se objevil pak Noodles, že už na něj vlastně zapomněli... Jenže aspoň už pak dostáváme plnohodnotné postavy, které díky strávenému času v dětské podobě moc dobře známe. Tady začíná zabírat celou měrou ono žánrové kouzlo a nám před očima roste charakterový vývoj všech postav. Nikoho nenapadne udělat z toho rázem nějaký jednosměrný příběh, že by šlo jen o splnění jednoho úkolu, či projití jedné cesty. Ne, pořád v neuvěřitelně pečlivé filmařské práci proplouváme životem našich hrdinů. Hoši se bavili dobou a využívali ve velkém, jako Al Capone, možnosti prohibice a Noodles jen naskočí do zajetého byznysu. Ale jak to bývá kluci jsou kluci, a tak ve všech těch svých "akcičkách" si pořád dokazují svoji nadřazenost a vybíjejí si ji třeba na znásilňováni žen. I když bych asi čekal, že hlavní hrdina Noodles zde bude polidštěn a toto chování se mu bude příčit, tak na to zapomeňtě. Všichni vědí, že to není svatoušek a má za sebou řadu let ve vězení, což mu ještě více pokřivilo charakter, a tak je v podstatě ze všech nejhorší. Těhle scén dopouštění se nasilí na ženách je zde hodně a nikdo absolutně nemá záměr si nic přikrášlovat (děj si na dával pozor na vývoj i tohohle chtíče, a tak kluci už jako malý měnili sladkosti za povolnost dívek). Impérium vzkvétá a hoši jsou nedotknutelní, anebo je přeci jen doběhne zákon? Divák už na tohle zná odpověď od samého začátku, jelikož OAUTIA je od prvních chvil prodáváno jako vzpomínání starého osamoceného, rukou zákona osahaného, Noodlese... Nejde napsat konstruktivní komentář k něčemu tak masivnímu, tohle si musí každý prožít. Je to o tom si sednout, zapnout to a po čtyřech hodinách zase vypnout. Energicky vyčerpávající jízda, při níž máte pocit, že sedíte 60 let Noodlesovi za krkem. Přelomový kus v dějinách a jeden z nejlepších filmových děl. Snad jen škoda, že finančně šlo o propadák, ale při představě, že si vybíráte film a vidíte zde tu stopáž, tak ať milujete filmy sebevíc, tak OAUTIA a čtyři hodiny pozornosti je opravdu zkouška. Ovšem nelituji ani vteřiny, kterou jsem mohl obětovat spánku a jsem hrdý, že existuje tak láskyplný snímek... Opravdovou láskou k tomuhle filmu je, že si ho zas a znovu pustíte, namísto toho, aby jste třeba strávili celé dopoledne někde v přírodě. Nechápu, jak něco takového mohlo vzniknout a ještě více, že ani po letech další tvůrce nepochopili, kde je ta nádhera, že to není zadarmo, aby mafiáni fungovali po tak dlouhý časový úsek. A i když se o to třeba ten Irčan pár let dozadu pokoušel, tak neměl takovou energii ani na startu. Tohle má všechno a definuje to pro mě film! Děkuji Sergio, děkuji Bobby! 100% () (méně) (více)