S čerty nejsou žerty

Jedna z nejlepších českých pohádek. Perfetkní příběh, dobrodružné scény, pohádkové prvky, vtipné scény, nostalgické chvíle, hezké prostředí ve filmu, hezká hudba, dobří herci. Není co dodat. Možná něco v oblasti vojenské mi něco nesedlo, ale to je opravdu pouhopouhý detail. Hodnotím na skvělých 99% = ***** (27.11.2012)

Hynek Bočan natočil smrtící kombinaci humoru, pohodové podívané a čertovské symfonie. Všichni herci bez výjimky jsou skvělí - Preiss, Nárožný, Dlouhý, Kretschmerová, Kemr, Heřmánek...výbornou práci odvedl i Uhlíř, který složil pěknou muziku. Zlatý špendlík české pohádkové nástěnky. Kdykoli se na pohádku podívám rád, jen to duo Preiss - Nárožný je fantastické a Karel Heřmánek předvádí, jak má vypadat čert (prosím vás, pusťte tuhle pohádku Troškovi) - Král tmy Lucifer XIV. (---> flanker: došla, došla). Pohádka s výrazným humorným podkresem se nese v neskutečně elegantním duchu, to co jiné (moderní) pohádky sáhodlouze okecávají, tady je řečeno krátce a výstižně, proto více vyniknou i choreograficky velmi atraktivní scény (mimochodem vcelku dlouhé scény, smekám před aktéry a zvláště Vladimírem Dlouhým). Ani jeden dialog nepůsobí přitaženě a už vůbec ne trapně...a proč by měl, když režisér použil a vymáčkl hereckou elitu, která musí pohádky milovat, jinak by se svých rolí nezhostili jako čert Doroty nebo Petr korbele piva. Bravo. S těmito čerty tedy rozhodně jsou žerty, ba přímo legrace. A já jen v tomto případě udělám výjimku a prominu ten nesmysl, že peklo a čerti jsou kladní. To je věc, kterou já nemám rád. (01.01.2008)

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)

Podle mě je pohádka dobrá tak, jak dobří jsou záporáci. Kretschmerová, Preiss, Nárožný , to se musí vidět!!! Chytlavé melodie, neskutečné hlášky, ale hlavně Lucifer Heřmánek a futuristicky ztvárněné peklo, to je pastva pro oči i uši. Ať už peklo bylo nebo nebylo, bylo vymyšleno dobře. Hergot, kde se tady vzala ta kočka? (13.12.2006)

Hned několik věcí je tady špatně. Předně odbytý úvod, komentovaný Munzarem ne právě přesvědčivě. Potom nepochopitelný způsob, jakým Anna Máchalová v pekle objasňuje svou totožnost: „Já jsem Petrova babička, ne macecha.“ (Nehledě k tomu, že tato do pekla omylem přivlečená žena, která si má čertův omyl odpracovat a je tedy hrdinkou typické pohádkové situace, by si zasloužila vlastnější charakteristiku než jen být něčí hodnou babičkou.) Dále vyznívá poněkud hloupě, že první Petrovo přání (vzít babičku z pekla domů) mu diktuje ona, místo aby „jedno přání už mám“ konstatoval sám. Pak ta trapná aférka se zlatým jablkem: Jelikož divák není upozorněn na fakt, že nejbohatší princ (Vydra) je labilní imbecil, těžko může pokládat jeho chování za uvěřitelné. No a na konec wtf věta „ono jí u nás nebude zle“. Tak o co tedy u ďasa jde? Než tyto drobnosti lze přejít. Vcelku tady klape úplně všechno. Má to spád i atmosféru, obé dokonale umocňuje hudba. Uhlíř si dal opravdu záležet. Úderný fór na každém kroku (třeba "No otevřete ty dveře"). Dlouhý s Vetchým oba kvalitní. Heřmánek, Preiss, Kemr, Kretschmerová... všichni boží. Ale největší guru je kaprál Nárožný. Při každém dalším zhlédnutí mám u tohoto filmu záchvaty. K problematice čertů: Jsou to tady sice lůzři, ale celá ta vnitropekelná prskanice je prostě dokonalá. (Např. Heřmánkova Lucifera jsem do dneška nerozdýchal.) Peklo je zkrátka nevlídné místo, kde nikdo nikoho nemá rád. A že je spravedlivé? No když z české mysli zmizelo Nebe jako vážně braný garant spravedlnosti (a milosti), musí tuto úlohu alespoň částečně suplovat Peklo. Jestli je to dobře nebo špatně, je otázkou. Vůbec analýza pekla a ďábla v českých filmových pohádkách by vydala na zajímavou kulturněantropologickou diplomku. K problematice žánru: Jára Cimrman by měl z této pohádky jistě radost, kdyby viděl hrdinovu veskrze racionální volbu nevěsty pro finální svatbu. Zamiloval se do svůdné Angeliny, posléze však velmi prozíravě žádá o ruku Adélky, jejíž charakterová plochost ve srovnání s Angelinou je nepřehlédnutelná na první pohled. Přišel snad v pekle na jiné myšlenky? Nebo je to podobenství, které jsem nepochopil? (07.04.2013)