Strážci vesmíru

Jednoznačný pokus o hromadnou zabíjačku lidí na Zemi i v celém Vesmíru. Čarodějnice, co chce ovládnout Zemi, (kterou ale pořád drží nad vodou Strážci Vesmíru, mladí puboši ze školy v latexu) se pořád vzteká nebo divně tancuje. Pak ji porazí jiný záporák "Z" (a pak používá ty samé modelínové panďuláky jako ona - s jednou výjimkou, a totiž že stačí zmčknout jim čudlík na břichu a oni zmizí). Z jejího domečku na Měsíci si udělá svůj, a svou originální hůl (HA, všichni mají hole!) používá k tomu, aby proměnil cokoli ve slintající obludy, a tím Zemi porazil on. Pak se s onou čarodějnicí spojí zásluhou nápoje lásky, který mu připravila. Spolčně pak krutě tyranizují planetu, Strážci vyměňují své roboty, hrajou si na nindži nebo na žáby, pořád mají debilního robota jménem Alfa, který nikdy neví co má dělat, a tak je velení na rozmázlém xichtu v odměrném válci. Strážci svým robotům říkají zordy(i), mají svíčky a mince, které jim dávají sílu morfovat a machrovat na divné havrany. Ti vystřídali modelínové panďuláky, kteří byli již moc "out". Chudák zelený strážce už dofuněl, a tak se naprosto nečekaně převlíkne do jiné barvy. Má svou mluvící šavličku a divné koule ve svém bílém tygrovi. Postupně se všichni herci zdejchnou a vymění, mimochodem někteří z nových byli dříve záporáci, a zbyde jen modrý strážce, který vypadá jak Jindra Hojer po dvaceti letech. UŽ DLOUHO NECHI VIDĚT NIC TAK ORIGINÁLNÍHO!!! (20.08.2008)

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Měl jsem sedm let a v tu dobu pro mě existovali jen dvě věci, které naplňovali moje vysoké požadavky neředěné akce a napětí. Statečné srdce a "fox-kiďácké" Power Rangers. Právě při vzrušujícím sledování tohoto příběhově a vizuálně špičkového seriálu, jsem se neubránil té touze se k nim občas přidat a taky poskakovat doma u televize a rozdávat údery nohama a rukama všude kolem sebe. Když už to s hlavními hrdiny vypadalo opravdu bledě, tak jsem se za bzukotu svých úst přetransformoval do monstrózního celofánového monstra, kterého si občané města k mému údivu vůbec nevšímali. Nakonec jsem za buracejícího potlesku mých malých "fellaz" překonal i toho největšího zlosyna ze všech zlosynů. V naší partě jsem si díky svému zjevnému talentu vysloužil přezdívku mlátička. 8/10 (25.06.2011)

"Příběhy" pětice teenagerů bojujících v křiklavých kombinézách proti čarodějce z Měsíce a její armádě monster (kde naprostý prim hrají gumáci, k jejichž likvidaci znázorněné epiteptickým záchvatem stačí jediný kopanec) zasáhly do života snad každého dítěte v republice. Naše generace tak zůstane postižena tímhle výkalem a hláškou "morfujem". A přitom není o co stát. Všechno, od triků přes herecké výkony až po scénář, je dělané naprosto amatérsky. Autor seriálu měl při tvorbě patrně zataženou mentální ruční brzdu a ještě stál oběma nohama na brzdě nožní. Ve dvanácti to byl kultovní humus, ve dvaceti už jen humus. (02.06.2005)

Jasná blbost pro malé děti, na které většina dnes vyrostlých byla závislá. Jednotlivé díly byly jako přes kopírák. Strážci v civilu užívají života, jenže kde se vzal, tu se vzal nový záporák, značící nutnost přesunu do velína za rozpláclím Zordonem. Ten jasně rozkáže a jde se do boje! Nepřítel statečně odolává a když už strážcům dojdou nápady na jeho zkolení, pošlou si pro své roboty, spojí se v jednoho velikého a jediným smrtícím úderem náhodou taktéž zvětšeného protivníka udolají. Jak jednoduché a funkční:) (15.09.2008)

Neuvěřitelné, jak jednou za čas perfektně zafunguje kolektivní vědomí a přiměje i zarputilého fanouška špatných filmů, guilty pleasures, pivních nesmyslů a japonských úchyláren zahodit nadhled a smysl pro humor a okázale se jako nejpokrytečtější kýčař pohoršovat nad něčím, co je jen neškodně blbé a směšné. Styďte se, plantážníci. (30.04.2011)