Ray

Životopisný filmy mám rád. Když se ovšem zadaří a vznikne něco jako Ray, tak jsem maximálně spokojený. Od začátku do konce (i přes svou délku) jsem film sledoval s velkým zaujetím. Příběh je sám o sobě skvělý, který nám ukazuje nelehký život Raye. Jamie Foxx byl samozřejmě ve svém výkonu přesvědčivý. Snad budu mít možnost vidět takto vydařených filmů víc. (03.12.2007)

90%. Film, který mi na dlouho utkvěl v hlavě. Vždycky jsem myslel, že slepí lidé jsou díky poznamenání svým postižením pokorní, mírní lidé, kterří se radují z každé maličkosti. Ray Charles je podle tohoto filmu notorický děvkař, feťák, sobec posedlý penězi a taky hudební genius:) Nevím jaký byl doopravdy, ale tenhle film mu zrovna reklamu dvakrát nedělá, možná proto mě tolik zaujal. Možná taky proto, že Foxx je naprosto přesný a režisér Ďáblova advokáta těžko odvede špatnou práci, Hackford nám nevnucuje svůj názor, jen nám ukazuje jaký charles byl, je na nás abychom si vybrali, jestli to byl takový parchant, kterému nelze odpustit, nebo to byl prostě obdivuhodný génius a géniové holt mají své vrtochy. To je po těch všech oslavných životopisech docela vítaná změna. (13.08.2005)

Jazz neobľubujem. Ray Charles však počas života vystriedal toľko žánrov, že si z jeho tvorby ľahko nájdem to svoje. Vo filme zaznejú všetky jeho superhity, o ktorých všeobecnej obľúbenosti som nepochyboval (po prečítaní niekoľkých komentárov sa moja istota vytratila). V každom prípade tieto superhity (spolu s výborným výkonom Jamieho Foxxa) tvoria piliere filmu. Problémy, ktoré Rayovi spôsobovala slepota, farba kože, finančné pijavice, heroín a prítulné ženy sú v príbehu zastúpené proporcionálne (na rozdiel od I Walk the Line). Prekážala mi však jeho prehnane knísavá, obrnovitá chôdza, ktorá mi pripomenula prehnané pitvorenie sa Dennisa Quaida v Great Balls of Fire. Je však možné, že to bolo autentické a problém spočíva v mojej pamäti. (24.01.2011)

Niekedy sa stane, že v rovnakom čase do kín dorazia dva "rovnaké" filmy (ŽIVOT CHROBÁKA verzus MRAVEC Z, ARMAGEDDON verzus DRVIVÝ DOPAD atď.). V rokoch 2004/2005 v Hollywoode vznikli dva životopisné drámy, mapujúce osobný a profesijný život dvoch slávnych amerických muzikantov, ktorí mali problémy s milenkami, alkoholom a drogami (a ktorých bratia v detstve krvavo zomreli). Z oboch snímok je jasné, že ich tvorcovia túžili získať čo najviac Oscarov a v oboch snímkach excelujú predstavitelia charizmatických mužských ústredných rolí. WALK THE LINE mi bolo bližšie, pretože mám rád country, mnohé spevácke pasáže boli úžasné a vôbec, to, čo predviedol režisér, Phoenix a Witherspoon, bolo fantastické. RAY kope v mojom srdiečku troška slabšiu ligu, ale aj tak ide o nadpriemernú, krásne nakrútenú a inšpiratívne zahratú drámu. Hudobné čísla ma strhli (a to nie som žiadny džezový fanúšik), atmosféra je krásna, scenár je už z princípu silný („uvarené dieťa“ MUSÍ zapôsobiť aj na najdrsnejších fanúšikov hororu) a to, čo predvádzajú herci, samozrejme v čele so šialene „presným“ Jamiem Foxxom (ktorého bravúrny výkon sa ale pravdupovediac miestami blíži až kamsi k nechcenej paródii, ehm), je sila. (14.09.2006)

K Oscarem ohodnoceným filmům přistupuji nedůvěřivě, zvláště v posledních letech, kdy mám pocit, že nejvyšší ocenění získávají filmy na politickou objednávku. Život Ray Charlese Robinsona se chýlil v roce 2004 ke konci (zemřel 10. června 2004, v Beverly Hills, USA v 73. letech) a bylo třeba tedy ještě jednou připomenout světu jeho velkou slávu. A čím jiným, než Oscarovým filmem. Jsou lepší filmy, než je Ray, které by si možná zasloužily ocenění více, to však neznamená, že bych snímek Ray zcela zatracoval. Herecké ztvárnění slepého hudebníka Jamie Foxxem je bezesporu vynikající a tento životopisný snímek se řadí mezi velmi zajímavé z hlediska pochopení některých okamžiků života nesmrtelné legendy Ray Charlese, coby jazzového a bluesového hudebníka a v 50. letech dokonce i průkopníka soulového hudebního stylu (nejvýznamnějším soulovým hudebníkem byl však James Brown, přezdívaný „The Godfather of Soul“ neboli kmotr soulu). ... A můj dojem ze života Raye? Zde je: "Jako citlivý manžel a otec dětí vzešlých z manželství i mimo ně Ray Ch. totálně selhal, jako hudebník dosáhl největších úspěchů jakých lze dosáhnout a jako "opíchávač" nespočtu milenek také vůbec nezaostával" ..... Zanechal po sobě 12 dětí (z toho 2 manželské), 21 vnoučat a pět pravnoučat. Tento film nás poměrně letmo a stručně provází celou životní (především hudební) kariérou Raye od okamžiku, kdy jako mladý vyráží autobusem do Seattlu za svým štěstím až do 7. března 1979, kdy se stát Georgia veřejně Ray Charlesovi omlouvá za zákaz vystupování v tomto státě od roku 1961. Tehdy totiž Ray odmítl již domluvené vystoupení v Georgii z důvodu segregace publika v hledišti. Nejvyšší uznání Ray Charlesovi bylo vyjádřeno dokonce i vyhlášením jeho skladby "Georgia on my mind" státní hymnou státu Georgia. Film tedy končí v okamžiku, kdy Ray Charles získává to největší uznání jakého se mohl dožít. Uznání rovnosti černé a bílé rasy. ......... Neodpustím si kritiku CZ dabingu Tvůrčí skupiny Josefa Petráska. Ani zde, jako to ostatně v dnešním dabingu už všeobecně bývá zvykem není zachována rovnováha síly zvuku převzaté původní nahrávky (hudby) a nového doplněného mluveného CZ dabingu. V průběhu filmu se tedy stává, že je potřeba v okamžicích původní hudební nahrávky zvuk hodně zeslabovat a v okamžiku přechodu do mluveného slova opět zvuk zesilovat. Pro diváka a jeho okolí to není nic příjemného. .......Podobné filmy: Cadillac Records, Walk the Line, V řetězech, La Bamba a snad i The Commitments .... (10.01.2010)