20. července 1944 byl spáchán ve Vůdcově hlavním stanu "Vlčím doupěti" (Wolfsschanze), atentát na
Hitlera. Z bezprostřední blízkosti zažila tuto událost jeho osobní sekretářka
Gertraud "Traudl" Junge. Poprvé se tak otřásla půda pod nohama kdysi všemocného "Vůdce" a všichni z jeho bezprostředního okolí poprvé pocítili šok. O devět měsíců později se Hitler přesunul do svého prostorného systému bunkrů na území Nového říšského kancléřství v Berlíně. Rudá armáda v téže době přistoupila k jeho totálnímu obklíčení. 20 dubna slaví Hitler 56. narozeniny v kruhu svých věrných spolupracovníků a svého štábu.
Eva Braunová už s ním také několik dní žije v bunkru.
Himmler,
Goering a stranické špičky se odsunuly do bezpečnějších částí Německa, zatímco Hitler nechce v žádném případě opustit své hlavní město. 29. dubna Rudá armáda obklíčila vládní čtvrť a odřízla ji od ostatního území Berlína, v jehož ulicích se bojuje o každý dům. Během této noci diktuje Hitler sekretářce Traudl Jungové svou poslední vůli a žení se s Evou Braunovou. Svatebními svědky jsou
Goebbels a
Bormann. 30. dubna zahájila ruská armáda boj o Říšský sněm (Reichstag). Hitler se rozhodl spáchat sebevraždu. Společně s Evou Braunovou se otrávili a jejich mrtvoly byly spáleny na zahradě říšského kancléřství. O den později otrávila Magda Goebbelsová ve spánku svých šest dětí. Pak odešli Magda a Joseph Goebbelsovi do zahrady a zastřelili se. I jejich mrtvoly byly spáleny. Přestože generál Weidling vydal rozkaz ke kapitulaci, v ulicích se bojuje dál... Film
Pád Třetí říše vznikl na základě knihy osobní sekretářky Adolfa Hitlera Traudl Jungové "
Bis zur letzten Stunde". Strhující herecký výkon
Bruno Ganze v roli Hitlera, jen v samotném Německu přilákal do kin 6 milionů návštěvníků.
(oficiální text distributora)
V kinech
od:
Lima
Pro člověka, kterého dějepis nezajímá a plete si Husáka s Hitlerem určitě záslužný a zajímavý počin, pro člověka se zájmem o historii obrazově skromná výpověď, která nepřináší žádné zásadní nové informace a tolik tiskem proklamovaný kontroverzní pohled na jednu lidskou stvůru už vůbec ne. Každopádně herecké výkony byly vynikající, včetně Bruno Ganze, jehož role přímo sváděla k přehrávání, což se tak naštěstí nestalo. Celkově bych to viděl tak na tři a půl *, vzhledem k vysokým očekáváním zaokrouhleno tentokrát dolů.(27.11.2005)
Marigold
Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti...(21.1.2006)
RHK
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Pro mne nejhorší z řady drásavých scén ve vůdcově berlínském bunkru v dubnu 1945 bylo zabití Goebbelsových dětí jejich "matkou" Magdou za asistence tatínka s pichlavýma očima a neárijským vzhledem dr. Goebbelse. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=nDT_AfNkeDs(18.9.2009)
novoten
Přehrávající řvoun Ganz sice vypadá jako Hitler, ale na dobrý film to nestačí. Po první půlhodině se totiž veškerý dramatický neklid či smutek vedlejších postav začne lehce obehrávat a finální katarze nic napravit nestíhá. Z válečného filmu tak nakonec vykrystalizoval dramatický výlet do historie Německa doprovázený zmateným střihem a pocitem filmové (ne)události, o které se mluvilo jen z tematického principu.(5.5.2006)
Sarkastic
Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat."(11.7.2012)