Pan Smith přichází

Podobne, ako pri Mr. Deeds goes to town Capra bojuje proti systému svojim utopistickým, ale nanajvýš divácky príťažlivým spôsobom. Očakával som, že po obvinení bude nasledovať hľadanie protidôkazu o nevine, avšak tento film nie je právnicka detektívka, ale ukážka nezlomnosti človeka voči skorumpovanej mašinérii. Capra asi tušil, že aj o desiatky rokov bude situácia stále rovnaká a ľudia sa nezmenia, ale prečo by nemohol ukázať vo svojom filmovom svete deti ako nádej na lepšie zajtrajšky. Možno vám bude pripadať Stewartova postava príliš naivná, ale z tohoto kontrastu, z naivného chlapíka z malomesta a trochu prehnane kriticky zobrazného skazeného sveta veľkomesta ťažil a robil to geniálne. I keď viete ako to skončí, ste v poslednej polhodine tak napätí, že prestanete vnímať čas rovnako ako pán Smith. 90%. (21.07.2014)

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)

Film, který mě srazil k zemi natolik, že jsem si jej musel vzápětí pustit ještě jednou. Caprova schopnost přesvědčit, že se slušností a ideály se ještě dá někam dojít a bojovat, je obdivuhodná... navíc není sentimentální, ani citově nevydírá. Frank Capra svůj příběh buduje tak fikaně, že na začátku se cynický a protřelý divák dívá na Smithe jako na idealistického slušňáka, který nemá ponětí o skutečném světě, ale když mu uvěří a Smith si jej získá na svou stranu, musí projít stejným otřesným poznáním a prozřením jako on, to vše vrcholí geniálním monologem v Senátu, kde James Stewart podal jeden ze svých nejlepších výkonů. A závěr je typicky caprovsky mnohoznačný... Je jen škoda, že tento mistrovský kousek u nás není skoro známý, což ostatně postihlo většinu Caprových filmů (i dokonalý Život je krásný prošuměl televizemi bez většího ohlasu, navíc kolorovaně). (27.11.2004)

Znáte to: člověk dospívá a vidí, jak svět funguje, pak postupně rezignuje, přichází o iluze a ideály, pohrdavě a sobecky se uzavírá, možná skončí jako přízemní zapšklá p*ča... Caprův Mr. Smith vás ale třeba, skrze příběh naivního gee-whiz prosťáčka v Senátu, přeci jen nabije, upevní víru ve vyšší hodnoty a vůbec, odhodlá nevzdat se svých vlastních přesvědčení, ať už proti stojí sebevětší mašinerie - viz. obstuktivní specialitka zvaná "filibuster" (x). Jasně, třeba brát s rezervou, stejně ale pěkná, nadčasová message, skvělá režie, bomba při studiu politologie, Stewart padne jak ulitý. (30.01.2019)

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)